RED - CZ

RED - 32. díl

Díl je konečně na světě :)! Užíte si ho!

PS: Díl je věnovaný úžasné NicolaKol, protože mi udělala vysněný trailer a ona moc dobře ví, jak moc vděčná jí za něj jsem! :3 ♥ Je božský! - Trailer je přidaný na začátku příběhu, budu ráda, když se na něj podívate ♥ :)

Harry si odskočil na záchod, protože, jak sám řekl: „Tý vody bylo kurva moc,“ a já na něj čekám, zatím co si pohrávám se svými vlasy. V hlavě si pořád přehrávám to, jak jsem mu přiznala, že ho miluju. Mám z toho výčitky a nevím proč. Mám pocit, že jsem mu to vůbec neměla říkat. Bojím se, že i když to nedal pořádně najevo, tak jsem ho tím trochu vystrašila. Měla jsem to víc promyslet, to vím jistě. Zvednu pohled od své skoro prázdné skleničky s džusem a můj pohled se střetne s dívkou, která se na mě taky dívá. Zarazím se.  Když si všimne, že se na ni dívám, tak mi zamává na pozdrav. Pozvednu obočí, ale gesto jí opětuju. Kdo to sakra je? Nesměle se na mě usměje a začne se zvedat. Doufám, že odchází a nejde ke mně, zhrozím se. Sevře se mi žaludek, když se její kroky namíří mým směrem. Zkousnu si ret. Tohle je divný, pomyslím si.

„Ahoj.“ Pozdraví mě s úsměvem od ucha k uchu. „Ahoj.“ Zareaguju trochu zaskočeně. „Nemohla jsem si nepovšimnout, s kým tu jsi.“ Začne a já pocítím zvláštní pocit, který mi naznačuje, že ta osoba naproti mně, zná Harryho intimněji, než já. Prohrábne si své husté vlasy a zadívá se k toaletám, zřejmě, aby se ujistila, že se Harry stále nevrací. Posadí se. „A?“ Pozvednu na ni obočí, když se dál k ničemu nemá a jenom na mě divně civí. „Já jenom, nevím, jestli bych ti to měla říkat, protože už možná víš, jaký je anebo se to snažíš přehlížet, ale…“ rozmluví se a já už teď mám problém se soustředit na její slova. „Kdo že jsi?“ Skočím jí do řeči. Nepředstavila se a už mi tady chce vykládat bláboly, které mě mimochodem, opravdu nezajímají. Překvapeně se na mě podívá. „Um, jmenuju se Jennis.“ Řekne a promne si kapesník v ruce. Hm, Jennis. Mám chuť její jméno nahlas zrýmovat s jistým mužským orgánem, ale neudělám to. „Ty znáš Harryho?“ Je mi už jasná odpověď, ale musela jsem se zeptat, abychom se v tomhle nepříjemném rozhovoru někam pohli. Jemně kývne a zase si začne hrát s tím kapesníkem. Mám chuť jí ho vytrhnout z ruky, protože mě s tím začíná znervozňovat. „Potkala jsem ho před rokem.“ Řekne a zadívá se na mě jejíma velkýma kaštanovýma očima. Povzdechnu si. Je mi jasné, kam tohle bude směřovat. „Budu hádat, chtěl tě jenom na sex, ale ty ses do něj bezhlavně zamilovala, on ti pak bolestivě zlomil srdce a tys mě sem přišla varovat, jenže Jennis, tohle já už dávno vím, bohužel.“ Vyhrknu na ní svá slova trochu ostřeji, ale s tónem zoufalství v hlase. Zamžiká. „Ou.“ Vyjde z ní a nepřestává mě sledovat. „Máš pravdu. Já jen, když jednou někoho opravdu miluješ a i přes to, že ses posunula dál, tak to vždy bolí, vidět ho s někým jiným.“ Tentokrát zamžikám já. Nevím, co jí na to mám říct. „Harry není hodný člověk, věř mi. Neříkám to, protože jsem se do něj hloupě zamilovala. Vlastně jsem se spíš zamilovala do jeho slov, která mi říkal a malých činů, které dělával, jenom proto, abych mu skočila na to, že mu na mně opravdu záleží. Jenže nezáleželo. Nechci věřit tomu, že se změnil. Kluci jako je on se nemění, nikdy. Byla jsem opravdu hloupá a teď, i když to bude skoro rok, mám problém se znovu zamilovat, protože jediné, co mi běhá v hlavě je on. Úplně mě dostal, vysál ze mě duši. Nebuď stejně hloupá jako já. Nezamilovávej se do něj. Nechceš být zoufalá jako já.“ Domluví a její výraz je plný smutku. Polknu. „Jak ti zlomil srdce?“ Zeptám se, i když to vůbec nechci vědět. Nedívám se na ni a jenom čekám, co mi odpoví. „Milovala jsem ho a on mě sprostě vyměnil za jinou holku. Omrzela jsem ho brzo. Měl mě jenom na sex, jak si sama řekla. Načapala jsem ho na benzínce. Jeli jsme k němu domů a cestou jsme jeli natankovat. Harry šel pak zaplatit, ale dlouho se nevracel a tak jsem se šla podívat, jestli je v pohodě. Když jsem vešla dovnitř, prodavačka nebyla za kasou a jediné, co jsem slyšela, byly vzdychy, které vycházely z toalet. Nejsem husa, aby mi nedošlo, kdo si to tam rozdával, zatímco já čekala v autě. Vrátila jsem se s pláčem do auta, a když se vrátil, tak mi řekl, abych si vystoupila, že má něco důležitějšího na práci. Spíš někoho, řekla jsem si tehdy v duchu.“ Můj výraz je kamenný. Co jsem to právě slyšela? Cítím se hodně zmateně a nevím, jestli jí můžu věřit. Přeci jenom, kde mám tu jistotu, že si tahle Jennis nevymýšlí?