RED - CZ

RED - 27. díl

Vyjdeme před vchod a dojdeme k mému autu, které je stále zaparkované na tom samém místě už pěkne dlouho. Tak moc si přeju, aby se Ianovi, popřípadě Harrymu, podařilo to auto spravit. Překřížím si ruce na prsou a společně s Ianem sledujeme Harryho, jak si prohlíží auto a u toho si něco mumlá a bručí. „Vážně mu to chceš svěřit?“ zašeptá vedle mě Ian. „Dej mu chvilku.“ Odpovím mu hned zpátky. Je mi jasné, že u toho Harry nevydrží dlouho, rozhodně není praktický typ. Podle mě by ani neuměl vyměnit žárovku. Zasměju se sama pro sebe nad svou poznámkou. „Takže, co s tím plechem je?“ Promluví Harry s vážným výrazem ve tváři. Snaží se vypadat profesionálně, ale opravdu mu to nejde. „To mi snad musíš říct ty, ne?“ Pozvednu na něj obočí. „Jistě.“ Zamumlá a pak se zase zaměří na moje auto. Tohle bude na dlouho, rozhodně. Harry položí Ianův kufřík na zem a otevře ho. Všimnu si jeho zaskočeného výrazu, když uvidí, co ten kufřík obsahuje. Zřejmě nikdy neviděl tolik klíčů, kleští a to ostatní, které ani já nepoznávám. Harry šáhne pro jeden francouzský klíč a pozorně si ho začne prohlížet. „Jo.“ Řekne, jakoby to byl ten správný. Odemkne mé auto klíčem, který jsem mu už předtím dala, a sedne si na místo řidiče. Bedlivě ho pozoruju. „To je vůl.“ Zamumlá Ian a já se zasměju. Líbí se mi, že se Harry snaží opravit mi auto, protože nechce, aby to dělal Ian, určitě se mu nelíbí ta představa, že bych byla vděčná jemu. Je to dětinský, ale roztomilý. Harry právě dělá něco s volantem a já si začínám myslet, že by bylo vhodné ho zarazit. „Harry?“ Oslovím ho a on nastaví ruku jako gesto, abych mlčela. Povzdechnu si. Bude to ještě delší, než jsem předpokládala. Ian vedle mě nadává, ale já ho vůbec nevnímám. Soustředím se na toho blbce, který se snaží, ale nejde mu to. Harry vystoupí z auta a jenom se na nás rychle podívá, aby se zřejmě ujistil, že tu stále jsme a žereme mu to, jak těm autům rozumí. „Minutku.“ Řekne a než se nadám, přetahuje si své triko přes hlavu. Zalapám po dechu, když se mi vyskytne pohled na jeho potetovanou kůži. Zkousnu si ret. Ian vedle mě něco zamumlá, ale vůbec mu nerozumím. Harry si klekne a potom se začne šoupat pod auto. „To snad…“ vyjde ze mě. „Dávám mu minutu, potom už si to převezmu.“ Ujistí mě Ian a mně se trochu uleví. Stále nemůžu uvěřit, že tohle dělá. Nemusí si vůbec nic dokazovat, blázen. „Kurva!“ zanadává Harry a začne se šoupat z pod auta ven. To tam teda moc dlouho nevydržel. Sleduju, jak se jeho svaly na břiše napínají. Vyleze ven a postaví se. Je celý špinavý. Na břiše má černé čmouhy a na obličeji jich má pár taky. Nemůžu se mu začít smát, když se tak snaží, ale stojí mě to hodně přemáhání. „To auto je na sračku, prostě ho dej do šrotu.“ Zamračím se. „Iane, prosím.“ Podívám se na Iana, kterej z Harryho nespouští oči, směje se mu. „Bejt tebou držel bych radši hubu!“ Vyjede po něm Harry a obleče si zpátky své triko. „Klídek, Stylesi.“ Mrkne Ian a rozejde se k mému autu. Harry do něj ramenem drkne a pak dojde ke mně. Dám si ruku na pusu, abych zakryla ten široký úsměv, který mám právě na tváři. „Ty se taky uklidni, ty vole!“ Rozčílí se i na mě a já vyprsknu smíchy. Hodí po mně naštvaný výraz. „Promiň.“ Omluvím se, ale pořád se směju. „Taky jsem se na tebe, mohl vysrat. To auto je prostě starý, nejde opravit, uvidíš!“ Přikývnu k souhlasu, ale rozhodně s ním nesouhlasím. To auto je sice bazarový, ale starý opravdu není, problém bude úplně někde jinde a já doufám, že ho Ian objeví.

„Vůbec si pod to auto lézt nemusel, Casanovo.“ Ozve se Ian, který se hrabe v předku auta. Harry zatne pěsti a tak, abych ho uklidnila, ho chytnu za ruku a propletu s ním prsty. Podívá se na naše spojené ruce a pak na mě. Má neutrální výraz, ale i tak se usměje. Uleví se mi. „Tak co s tím je, když seš tak kurva chytrej, mechaniku?“ Protočím oči nad Harryho mluvou. To na to Ian přišel tak rychle? Tomu ani nechci věřit. „Chce to novou baterku, Rosemary. Tahle už je hodně stará.“ Jeho odpověď už směřuje na mě. „Baterku?“ zopakuju a on kývne. „Myslel jsem si to.“ Vloží se do toho Harry a já se musím zaculit nad jeho chováním. Pustím jeho ruku a dojdu pár metrů k Ianovi. „Baterku říkáš? Kolik to bude stát?“ Nervózně si zkousnu ret. Pokrčí rameny. „Je to různý, ale být tebou připravým si 70 dolarů. Můžu ti jí koupit a rovnou i vyměnit, pak mi to dáš, jestli chceš.“ Přikývnu, to bude nejrozumnější. Nechce se mi dávat tolik, ale asi mi nic jiného nezbude, když chci zase jezdit svým autem. „Tak děkuju. Jseš hodnej, že ses na to podíval a zjistil, co s tím je. A taky děkuju, že to zařídíš.“ Usměju se na něj. „To byla maličkost, Rosemary.“ Oplatí mi úsměv a já zaslechnu odkašlání, které se ozve hned za mnou. „To by kurva stačilo, ne?“ Protočím oči a podívám se na Harryho, který stojí hned za mými zády. „Tak já se pojedu podívat po těch baterkách, abys to měla, co nejdřív.“ Promluví Ian a já jenom přikývnu, stále zírajíc na Harryho. Dívá se na mě přísným a intenzivním pohledem.