RED - CZ

RED - 62. díl

Z POHLEDU HARRYHO

Sedím na gauči ve svém novém bytě a čekám na Donnu, která si dává kurva na čas. Chápu, že je skoro 5 hodin ráno, ale myslel jsem si, že zatraceně pochopila, že jí potřebuju a já nesnáším čekání. Plýtvá jak mým, tak i jejím časem. Můj vychytralý fotřík zjevně nezapomněl, že mám rád alkohol, takže mi v baru udělal zásoby. Díky němu teď piju whisky a čumím na vyplou obrazovku svojí HD televize. Normálně bych jí zapnul a zabil tak to čekání, ale v tuhle hodinu tam stejně bude nějaká sračka typu, Volejte věštce a to není nic kurva pro mě. Dopiju poslední kapky ze skleničky a doliju si znovu whisky.

Bytem se mi rozezní zvonek a mně se uleví.

„Kurva konečně!" zamrmlám si pro sebe a dojdu do chodby, abych se podíval na malou obrazovku vedle dveří, a viděl, kdo stojí u hlavního vchodu. Projede mnou pocit uspokojení, když spatřím Donnu, která má sebou můj velký kufr a menší tašku. Požádal jsem jí, aby mi přivezla moje věci, a i když kurva namítala, udělala to. Je mi jedno, jestli mýho otce vzbudila nebo ne, hlavně že já už tam nemusím. Zmáčknu na dotykové obrazovce malý klíč a dveře se jí dole otevřou. Chytrá to věcička. Otevřu jí rovnou dveře a vrátím se do kuchyně, abych vzal skleničku i pro ni. Upřímně doufám, že se zdrží, protože jsem měl zasraně dlouhej den a potřebuju se nějak odreagovat. Všechno se to posralo, když jsem poprvý omylem volal Rose, naštěstí jsem si toho zatraceně rychle všiml a včas to típnul, ale po tom ve mně něco chtělo, abych to udělal znovu. Byl to zvláštní pocit a to, že nic neříkala, bylo sakra stresující. Neměl jsem to dělat, protože jsem jí jenom rozbrečel. Naštěstí jsem hned potom její číslo smazal, takže už to nemůžu udělat znovu.

„Nazdar, otravo!" Vyruší mě hlas Donny. Otočím se a vidím jí, jak postává v chodbě s mými věcmi. Z jejího výrazu můžu poznat, že je nasraná a že už možná spala, ale i tak si dala práci s tím, aby si na sebe dala pořádnou tunu make upu a natočila si vlasy, tak jako to dělá vždycky. Ušklíbnu se na ní a ona na svých vysokých podpatcích přijde ke mně.

„Doufám, že je to, co po mně chceš tak sakra důležitý, že to nemohlo počkat na odpoledne, jinak si mě nepřej Stylesi!" Ukáže na mě prstem a vyrve mi prázdnou skleničku z ruky. Sleduju, jak kráčí ke stolku u mého gauče, kde popadne láhev whisky a nalije si. Hned na to se napije.

„Je to důležitý," odpovím jí konečně a ona pozvedne obočí. „To doufám!" Napije se znovu. Koukám, že chuť alkoholu je stále její oblíbená. Stejně jako moje.

„Tak o co jde?" Posadí se a dá si nohu přes nohu. Přiloží si ruku k uchu a naznačí mi, že poslouchá.

„Zmínila si, že máš nějaký blbý známý, co pracujou na letišti v LA. Potřebuju, abys jim ještě teď zavolala a řekla jim, že potřebuju převýst moje auto na jednu adresu," řeknu a ona do sebe kopne zbytek nahnědlého alkoholu. Z jejího výrazu můžu určit, že je zmatená a naštvaná.

„Děláš si ze mě srandu? To mohlo počkat, až na odpoledne! Mohla jsem teď spát, ty blbečku!" rozčílí se.

„Sakra, zklapni, jasný?! Potřebuju to kurva rychle zařídit, než bude v LA zkurvený poledne," objasním jí a ona na mě pozvedne obočí. Postaví se a vydá se mým směrem se skleničkou v ruce.

„Můžeš mi říct, o co ti jako jde? Neříkej mi, že jde zase o tu holku Rosemary, Stylesi." Cítím vůni alkoholu z jejích rtů. Přimáčkne se na mě. Cítím její ztvrdlý bradavky na své hrudi. Bože, až udělá, co chci, tak jí ošukám, to přísahám. Potřebuju to jako sůl.

„Chci jenom moje posraný auto před jejím barákem, nic víc!" Odtáhnu se od ní. Vezmu její skleničku z ruky a dopiju to. Přeměří si mě pohledem. Sáhne do kapsy u svého saka a vyndá mobil. Ušklíbnu se na ní spokojeně.