RED - CZ

RED - 19. díl

Díl přidávám už dneska a je delší, protože zítra odjíždím do Londýna♥, takže díl by nebyl, tak jsem se rozhodla, že napíšu rychle ještě jeden, než odjedu. Takže očekávejte nový díl asi tak za týden, nevím, jak budu stíhat psaní, až se vrátím!...Snad se vám bude tenhle díl líbit :)

PS: Strašně moooooc děkuju za komentáře u 18. dílu, opravdu mě hodně potěšili :3 ♥!

Harry zastaví u mého vchodu. Začnu se rozhlížet po autě, jakože něco hledám, abych mohla být aspoň o pár vteřin s ním déle. „Máš všechno.“ Řekne a já zčervenám. Myslím, že mě prokouknul. Nervózně se zasměju. „Bylo to moc fajn, Harry.“ Podívám se na něj. „Všechno se mnou je fajn.“ Mrkne. Málem bych zapomněla na jeho ego, ale už si na to pomalu zvykám, on prostě takový je. Pozoruje mě s úšklebkem na tváři. „Už se sakra těším na naší další schůzku, pus…Rose.“ Široce se usměju, až mi snad musí být vidět všechny zuby. „Já taky.“ Přitakám mu. Nechci se s ním loučit, ještě ne a mám pocit, že ví, že nechci odejít. „Rose?“ Osloví mě a já zčervenám. „Tak ahoj.“ Řeknu nakonec a otevřu dveře od auta. „Počkej!“ Zarazí mě. Otočím se na něj. „To je jako kurva všechno? Kam ten spěch? Dej mi aspoň ještě pusu.“ Zarazí mě tím, ale i tak si nemůžu pomoct a uculím se. Nakloním se k němu a dám mu malou pusu. „Ozvu se ti. To si kurva piš.“ Přikývnu a vystoupím.

Ještě mu zamávám na cestu a sleduju, jak jeho auto pomalu mizí z mé ulice. Promnu si obličej. Kam se hrabou ty promyšlený a domluvený rande, který jsem měla. Ti kluci stáli za prd a vždy to byla nuda. Tohle se žádnánemu mému randeti nevyrovná, rozhodně.

„Jsem doma!“ Zavolám a zuju se. Zaslechnu odkašlání. Zvednu svůj pohled a uvidím Jade, Coru a Kristen, jak sedí v obýváku a s naléhavostí mě pozorují. Aha, takže mi budou promlouvat do duše nebo budou vyzvídat? Povzdechnu si.

„Ahoj, holky.“ Pozdravím je a ony pouze přikývnou. Kristen mi ukáže, abych se posadila do křesla, kdež to oni stojí jako tři sudičky. Protočím nenápadně oči. „Rosemary Johnson, co se to s tebou sakra děje?“ Zvýší hlas Jade. Zamžikám. „Se mnou? Nic.“ Odpovím jí a mračím se. „Nic? Aha, a tobě přijde naprosto normální, abys vždy zmizela skoro na celý den, aniž bys mi dala vědět? Třeba teď je skoro půl devátý a ještě ke všemu si bereš moje auto.“ Povzdechnu si. „Omlouvám se, dobře? Opravím si svoje a už si tvoje půjčovat nebudu.“ Skřížím ruce na prsou. „Ty moc dobře víš, že auto je to poslední o co mi jde, Mary.“ Mary, takový nezvyk, když jsem byla teď oslovována Rose. „Kdes byla?“ Vloží se do toho Kristen. „Venku.“ Všechny rozmáchnou naštvaně rukama. Přijdu si naprosto pitomě. „Aha, takže dáma si teď chodí ven a ani nedá svým kamarádkám vědět. Tohle kamarádky nedělají, víš?“ Pociťuju vztek. Nejsou přeci moje matky! Nevím proč, ale hlavou mi projede myšlenka na Harryho, jak by se asi teď zachoval. Určitě by vybouchnul a začal by na ně řvát, co si dovolujou mu něco vyčítat. Uchechtnu se. „Něco k smíchu? Rosemary, jsi naše kamarádka, záleží nám na tobě, mrzí nás, že k nám nejsi upřímná.“ Zkousnu si ret. „Tak fajn.“ Řeknu jim to všechno, skoro všechno, aby mi dali pokoj, protože na výslechy teď opravdu nemám náladu. „Byla jsem s Harrym. Vlastně jsem s ním byla už víckrát…já, no…něco mě k němu prostě táhne. A dneska jsem dostala na týden padáka, protože se něco stalo, což není podstatný a byla jsem s Harrym u majáku…A bylo to fajn.“ Vyhrknu na ně a jediné, čeho se mi dostane, jsou culící se pohledy a vykulené oči. „Co?“ Zeptám se. Čekala jsem rozhodně jiné reakce. „My to věděli! Jade nám říkala o té kytce a prý si byla i na jeho oslavě, bože Mary! Nemůžu tomu uvěřit.“ Konečně promluví i Cora. Jsem zaskočená. „To bylo tolik výmluv v tom baru a teď se podívejme, kam si to dopracovala.“ Řekne Kristen. Nic neříkám. „Jsme na tebe tak pyšný.“ Promluví Jade a zničehonic mě obejme. Rozpačitě jí objetí opětuji. Docela rychle se jim změnila nálada. „A co? Už jste spolu, však víš?“ Kdybych právě pila, asi bych na ní všechno vyprskla. „Bože, ne! Vy to nechápete, ani spolu nechodíme, jenom se…scházíme.“ Všechny si vymění pohledy, a pak se podívají znovu na mě. Jsou nesnesitelný, opravdu. „A pusa?“ Zrudnu. Všechny začnou pištět jako pomatené puberťačky. „Sakra, on tě políbil! Styles, no ty vole.“ Nutí mě, abych se ještě víc červenala. „Holky, prosím! Opravdu o nic nejde,…zatím.“ Já sama nevím, co si o tom všem mám myslet a nechci, aby si oni mysleli, že jde o něcí víc. „Nemůžu uvěřit, že sis ho nabrnkla. Ty sama bez naší pomoci. Už jsi dospěla.“ Dělají si ze mě srandu. „Jste otravný.“ Směju se. „Ježiši tak nám o něm něco pověz, ne? Jakej je? Je takovej kokot jako říkala před tím Cora?“ Vyzvídá Kristen. „Teda asi ne, když ti koupil kytku.“ Drkne do mě. Zkousnu si ret. „Nevím, on je takovej…zvláštní. To byste ho museli znát a potom byste to pochopili. Někdy je fajn a někdy prostě na zabití.“ Řeknu a jde vidět, že s mou odpovědí nejsou spokojený. „Rosemary, vážně? A o tom, jak líbá, nám neřekneš?“ Povzdechnu si. „Božsky.“ Culím se. To je tak trapný se s nimi o tom bavit, nejsem na to zvyklá. Nikdy je nezajímali kluci, se kterýma jsem se stýkala, ale to bude asi tím, že Harry je trochu jiný level, možná? „Sakra, já ti tak závidím! To není možný, není to fér. Já chci taky takovýho sexouše.“ Povzdechne si Kristen. Všechny se začneme smát. „Pak nám musíš říct další podrobnosti, jasný? A počítej s tím, že nám musíš říct, až prozkoumáš všechna jeho tetování, pokud mi rozumíš.“ Bouchnu Kristen do ramene. „To asi vážně ne.“ Odpovím nesměle. Tyhle konverzace my jsou nepříjemný, ale lhala bych, kdybych řekla, že mi to nechybělo. Od té noci v baru jsme se takhle nesešli. „Naše nejdražší Rosemary a zatraceně přitažlivý potetovaný Harry Styles, neuvěřitelný.“ Jo, zní to neuvěřitelně. „Počkej, ty máš na týden padáka?“ Promluví Cora, jakoby až teď zpracovala to, co jsem řekla. Ušklíbnu se a přikývnu. „Jak to?“ Zeptaj se všechny na stejně. „Protože Harry…“ Nedomluvím, protože někdo zaťuká. Všechny se otočíme na dveře a zaposloucháme se do ťukání.