RED - CZ

RED - 11. díl

Chystám se otevřít, když zaslechnu hlasy, které se ozývají z našeho bytu. Osoba, která je tam s Jade se zasměje a já hned poznám, o koho jde. Moje máma.
„Sakra," zanadávám si sama pro sebe. Muselo se něco stát, jinak by tady nebyla. Nikdy mě nenavštěvuje jen tak na pokec. Doufám, že nikdo neumřel. Vydechnu všechen vzduch, který jsem v sobě držela a pomalu otevřu dveře.
Vyskytne se mi pohled na mou mamku, jak s Jade sedí u televize a o něčem se horlivě baví. Obě se na mě podívají. Jade má trochu vážný výraz a moje mamka se směje od ucha k uchu. Nikdo neumřel, díky bohu. Jenže, proč je tedy tady? Mamka vstane a vydá se ke mně.
„Holčičko, moje!" Oh, tohle mi nechybělo. Když je úplně blízko mě, všimnu si, že má obarvené a prodloužené vlasy. Jsem zaskočená tím, jak vypadá. Obejme mě a tak jí objetí opětuji.
Podívám se na Jade a ta jen pokrčí rameny, zřejmě netuší, proč je tu.
„Mami, co tady děláš?" zeptám se celá překvapená.
„To nemůžu navštívit mou holčičku? Chyběla si mi, zlatíčko." O těch přezdívkách si s ní ještě promluvím, už dávno mi není 10.
„Bydlíš, až v Portlandu. Určitě si nepřiletěla jen tak," zkřížím ruce na prsou. Opravdu vypadá jinak. Dokonce má i umělé nehty. Přestává se mi to líbit.
„Rosemary, opravdu se omlouvám, že jsem se neohlásila předem, ale rozhodla jsem se přiletět narychlo, protože jsem si myslela, že bys to měla vědět." Sakra, rozhodně to musí být něco vážného, když mi to nemohla říct po telefonu. Mamka se podívá na Jade, aby jí dala najevo, že chce být se mnou sama. Rozhodnu se na to posadit, též tak učiní.
„Já a tvůj otec se rozvádíme." Vyjde z ní najednou a mě se zastaví srdce.
„Cože?" Vykřiknu na ní.
„Ne, jasně, že se nerozvádíte! Mami, byli jste spolu přes patnáct let, to přeci nemyslíte vážně?" Chce se mi brečet, ale snažím se to v sobě zadržet.
„Mary, v životě to tak už chodí. Pochop, že to tak bude pro nás oba lepší." Blablabla.
„Našla sis někoho novýho, co? Proto máš nový vlasy, nehty a určitě i kozy," vyjedu po ní.
Zarazí se.
„Rosemary!" Okřikne mě a já se jen uchechtnu.
„Je mladší?" ptám se dál. Prohrábne si své nové lokny a pak se na mě zadívá.
„Jmenuje se Peter, je mladší o 9 let a poznali jsme se na dovolené, na které jsem byla. Tvého otce jsem nepodvedla, prostě jsem mu řekla, že jsem někoho poznala." Vykulím oči.
Ona se mi snad zdá.
„Ty jsi neuvěřitelná. Nechápu, že to s tebou táta vydržel tak dlouho," klidně se s ní budu hádat, je mi to jedno, chová se jako puberťačka.
„Jenom mi závidíš, že jsem si někoho dokázala najít, kdežto ty jsi pořád sama!" Tohle zabolelo. Odvrátím od ní pohled.
„Promiň, Mary. Nemyslela jsem to tak, omlouvám se." Snaží se mě obejmout, ale uhnu. „Opravdu ti nerozumím. Přijdeš si sem, abys mi řekla, že se s tátou rozvádíš a že máš novýho přítele, který je mimochodem o devět let mladší, což je samozřejmě úplně normální, když ti je 41 let a ještě mě urážíš!" Jsem tak nehorázně nasraná!
„Zlato, promiň. Opravdu mě to mrzí. Tvůj otec je úžasnej chlap, ale začínala jsem se s ním nudit, nezlob se na mě." Ach jo, je opravdu otřesná.
„No, doufám, že je na tebe ten novej aspoň hodnej." Zakončím to celé a ona se na mě usměje. „Je, moc." Tak aspoň, že někdo má štěstí. Postesknu si.

Najednou Jade vyleze z pokoje, je jasné, že nás poslouchala, protože mi věnuje soucitný pohled. Zřejmě už není uražená, vlastně jsem i zapomněla, že byla, jelikož mě zase rozčílil Harry. Ach Harry.
„Kde jsi vůbec byla?" Zeptá se mě mamka, jako by mi četla myšlenky.
„Na obědě, měla jsem hlad," neprozradím celou pravdu a konečně si zuji boty.
„Sama?" zeptají se obě nastejno, zrudnu.
„No, ehm...jo, chtěla jsem být chvíli sama a pořádně se najíst," odpovím, jak nejrychleji můžu, aby nepoznali, že si vymýšlím.
„Byla si s ním!" Vykřikne šokovaně Jade a začne na mě ukazovat. Fakt super, Jade. Opravdu nemohla počkat, až má matka vypadne?
„S kým? Ty někoho máš?" Vloží se do toho moje mamka. No nazdar.
„Nemám! Jde jen o jednoho kluka, je to kamarád," zamluvím to.
„Oh, takže už je kamarád?" Hodím po Jade vražedným pohledem.
„Rosemary, koho sis nabalila?" Bože můj!
„Dost! Přestaňte se mě na něco pořád ptát. Mami, letíš kdy?" rychle změním téma.
Mamka něco zamrmlá, ale pak mi odpoví.
„Myslela jsem, že bych tady pár nocí mohla zůstat. Budu spát klidně na gauči." Skousnu si zevnitř spodní ret. Nechci, aby tady zůstala. Nevydržím s ní v jednom bytě, zblázním se. Za víc je vždy strašně dlouho v koupelně.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad," odpovím ji na férovku.
„Jade?" Zkusí to mamka na mou spolubydlící, už teď vím, že jí na to Jade kývne.
„Nevidím v tom problém." Říkala jsem to.
„Dobře, vezmi si klidně můj pokoj, budu spát na gauči," vzdám to.
Rozejdu se do svého pokoje a přenesu si peřinu s polštářem na gauč. Mamka pořád stojí na místě a pozoruje mě.
„Co je?" zeptám se jí, protože mi to civění začíná lézt na nervy.
„Nemůžu uvěřit, že ses mi nepochlubila, že se s někým stýkáš." Protočím oči.
„Mami! O nic nejde, vážně. Já vlastně ani nevím, o co jde. Je to komplikovaný."
Komplikovaný, to je to správný slovo.
„Bože můj!" Začne křičet Jade a tak s mamkou rychle vběhneme do jejího pokoje, abychom zjistili, co se děje.
„Stalo se něco?" jsem vyděšená, když jí vidím, jak se dívá z okna.
„Upadlo ti něco?" Ozve se mamka. Inteligentní otázka.
„Ne, pojďte sem." Zamává na nás a tak se k ní narveme k oknu a podíváme se dolů.
Zatají se mi dech.
Před vchodem stojí bílý Ford Capri, o který je opřený Harry Styles.
Co tam sakra dělá? Vždyť jsem ho viděla, jak odjíždí? Vrátil se, aby se mi znovu pořádně omluvil? Jsem zmatená. Dívám se dolů a sleduji ho, jak kouří cigaretu a v druhé ruce drží puget růží. Jsou pro mě? Jak dlouho tam asi tak je?