RED - CZ

RED - 26. díl

Než začnete číst, chtěla bych se moc omluvit, že díl nebyl věčnost, ale prostě nová škola a úplně na hovno rozvrh :D Nechci se vymlouvat na školu, ale jenom chci, abyste věděli, že díly nebudou tak často, protože nebudu mít na gymplu tolik času jako na základce. K tomuhle dílu jsem se několikrát vracela a něco dopisovala, mazala a tak, proto to i tak vypadá -.-!!! Neměla jsem nervy na to, abych to celý smazala a začala znovu, takže to tu prostě máte takhle no :D Ještě jednou se omlouvám a doufám, že aspoň někdo spokojený z dílu bude ;)! 

Dojdeme s Harrym do kuchyně a já se nestačím divit, když si všimnu, že kuchyňský ostrůvek je plný jídla. Harry taky vypadá zaskočeně, můžu hned zahodit myšlenku na to, že by to před tím, než si šel zaběhat, pro nás připravil. Ušklíbnu se. Harry se na mě otočí a vypadá, že chce něco říct, ale je přerušen příchodem Olivie, která se tu zničehonic objeví. Ani jsem nezaregistrovala její příchod, jak dlouho tu sakra je? Usměje se na nás. „Dobré ráno. Myslela jsem, že budete vstávat později, ale nevadí, určitě máte hlad, nemám pravdu? Stihli jste už i sprchu, jak tak koukám. Proč tak brzo? Spalo se vám špatně?“ Zahltí nás otázkami. Podívá se na mě a já vím, že moje tváře nabrali odstín červené. Snad jí nedošlo, že jsme tam byli spolu, ne že by mi to vadilo, ale je to trochu trapné? Nesměle přikývnu a vezmu si malý talířek, který je položený na lince a začnu si tam dávat od každýho něco. Harry si nebere ani talíř, prostě si vezme kolečka salámu a strčí si je všechny do pusy a to dělá i s ostatním jídlem. Musím nad tím protočit oči. Vezmu si domácí housku a zakousnu se do ní. Nejsem zvyklá snídat takhle brzo, protože se většinou budím později, pokud nejdu do práce, ale dneska mám opravdu velký hlad. Sednu si na barovou židličku a pozoruji Olivii, jak krájí rajčata na malé půlměsíčky. Mám ji ráda, opravdu je milá a je to hodný člověk, rozhodně je to člověk, kterého Harry ve svém životě potřebuje. „Proč jste už tak brzy vzhůru?“ zeptá se nás a já jenom čekám, co z Harryho vyleze. „Byl jsem běhat.“ Odpoví jenom sám za sebe a Olivia si ho přeměří pohledem. „Ah, proto ta sprcha.“ Usměje se a pak se zadívá na mě. Pokrčím rameny. „Nemohla jsem už spát.“ Odpovím prostě. Kývne a pak nakrájená rajčata vysype na prázdný talíř, kde byl před tím ananas, který Harry taky stihnul už sníst. Dojím housku a taky si vezmu pár rajčat, přeci ho nenechám, aby mi to celý snědl. Bože, tohle bych mohla mít každý den. My s Jade nemáme v ledničce pomalu ani mlíko, natož tohle. Určitě bych si nestěžovala, kdybych se každé ráno probudila a tolik čerstvých potravin bylo na mém stole. „Udělám čaj.“ Řekne a já vděčně přikývnu. Sleduju Harryho, jak odchází do obýváku, kde se následně rozvalí na pohovku. Vadí mi, že je v přítomnosti Olivie, takovej tichej, nevím, čím to je. Dívám se na něj. Jeho vlasy jsou ještě trochu mokré, takže je má přehozené dozadu, aby mu nepadaly do obličeje, vypadá dobře. Zajímalo by mě, jestli má fotku, kde vypadá špatně. Povzdechnu si. Přemýšlím nad blbostmi. „Jak ses vyspala Rosemary?“ Vyruší mě Oliviin hlas. Otočím se na ní. Nalévá čaj do hrnečků. „Dobře.“ Odpovím jí a ona se na mě usměje, udělám to samé. „To je dobře. Harryho postel je určitě pohodlná.“ Mrkne na mě a já zůstavám v šoku. Doufám, že nejsem červená. Nervózně se zasměju a rozejdu se k Harrymu, který je ve stejné pozici jako předtím. Sednu si k němu a on svůj zamyšlený pohled zvedne na mě. „Máte tu čaje.“ Zavolá na nás Olivia, ale ani jeden se pro ně nezvedneme. „Co chceš dneska dělat?“ zeptá se mě a já jsem ráda, že na mě konečně promluvil. Pokrčím rameny. „Netuším, co chceš dělat ty?“ zeptám se ho na stejnou otázku a on se jenom ušklíbne. „Je pár věcí, které bych s tebou chtěl dělat, ale nechci tě do ničeho nutit.“ Mrkne na mě a já zčervenám. Bylo mi hned jasné, že si tu otázku pojme po svém. „Možná bychom se mohli dívat na film.“ Zamluvím to a on se zasměje. „Jasně.“ Odpoví a ještě víc si lehne na pohovku. Jeho dlouhé nohy, které jsou opravdu těžké, přehodí přeze mě. Začneme se smát.