RED - CZ

RED - 59. díl

Jelikož jsem první přímý let do LA nestihla, čekám právě na druhý. Zkracuji si čas telefonováním s Jade. Upřímně nevím, kolik hodin je právě tam odkud mi volá, ale zřejmě jí je to jedno. Řekla jsem jí skoro úplně vše, nezacházela jsem do úplných detailů, protože jsem nechtěla být úplná chudinka v jejích očích, ale ví dostatek na to, aby jí došlo, jak se asi právě teď cítím.

„Ach bože, to je neskutečnej čurák! Vážně moc mě to mrzí, Mary! Jestli se ještě někdy objeví v LA a já ho potkám, tak mu rozdrtím ty jeho koule napatrď!" Tohle opakuje snad už po stý. Lehce se zasměju.

„Stále nechápu, že to udělal! Na Vánoce! Kokot! Bože, takže vážně kvůli tý starý rašpli si uvědomil, že mu chyběl jeho život před tím, než si s tebou začal? Doufám, že z toho nezávaznýho sexu dostane nějakou pohlavní nemoc!" Zhrozím se.

„Jade, přestaň!" zarazím jí dřív, než by z její prořízlé pusy vyšlo ještě něco ostřejšího.

„Promiň, ale teď vážně, kolik je teda tý Donně?"

„Řekla bych, že 35."

„Fajn, ale i tak, nevěděla jsem, že je na starší. Zjevně ho přitahujou povadlé poševní stěny." Zaslechnu smích a tak se taky trochu rozesměju. Jsem jí vděčná, že dokáže odlehčit situaci, tak trochu.

„Mrzí mě, že strávíš Vánoce v letadle. Snad tě navštíví Santa i tam." Jo, to je vážně skvělý. Povzdechnu.

„Seš si jistá, že nechceš letět spíš do Portlandu za rodiči? Nelíbí se mi, že budeš v LA sama." Přemýšlela jsem o tom, ale cestou na letiště jsem došla k závěru, že chci být sama. Nechci se před mámou složit jako balíček karet a zkazit jí tak Vánoce. Chci si tím projít úplně sama.

„Chci být sama. Možná pak napíšu Ianovi, nevím." Zaslechnu zalapání po dechu.

„Počkej! Počkej! Pár hodin single a už jdeš po jiným? Ian bude mít radost, upřímně si myslím, že mu dáš nejlepší dárek." Směje se a já vím, že kdyby byla u mě, tak jí něčím praštím.

„Ty víš, jak to myslím! Chtěla bych si s ním jen pokecat o tom všem, zřejmě."

„Jestli mu to řekneš, je ti jasný, že Harryho bude chtít zabít?"

„Asi jak, když ten je tady v posraným New Yorku a už se nevrátí? Vlastně v to upřímně doufám!" Zaslechnu další zalapání po dechu.

„Páni! Tak už jsi v tom stádiu, kde tě přešel smutek a teď už pociťuješ jen zlost?"

„Mám pocit, že u mě to funguje naopak, nejdřív zlost a pak smutek." A to mě děsí.

„Moc mě to mrzí, Rosemary." Zvážní a já citím, jak na mě její slova působí. Potlačím slzy.

„Není důvod mě litovat. Můžu si za to sama. Měla jsem to tušit!" praštím se do čela. Všimnu si, že lidé začínají vstávat a na tabuli se rozsvítí můj let. Nevím, jestli dám několik hodin v tom blbém letadle. Ironií je, že jsem strávila v letadle víc hodin, než tady v New Yorku. Zasměju se sama pro sebe.

„Budu muset končit, Jade. Pozdravuj rodiče. Veselé Vánoce." Polknu.

„Veselé Vánoce. Drž se!" ukončím hovor ještě dřív, než by řekla něco dalšího. Vyndám si z kabelky letenku s pasem a rozejdu se k řadě.

Procházím uličkou v letadle a hledám své místo. Celkem se mi uleví, že letadlo je plné, tudíž nejsem jediný zoufalec, který část Vánoc stráví ve vzduchu s úplně cizími lidmi. Dojdu ke svému sedadlu a zjistím, že sedím u okna vedle starší paní. Celkem mi připomíná Olivii. Hm, bude to zřejmě příjemný let. Vyndám si z kabelky mobil a kabelku vložím do úložného prostoru nad hlavou. „Dobrý večer, mohla bych?" naznačím, že bych se chtěla dostat na své místo k okýnku. „Jistě." Řekne a postaví se. Protáhnu se kolem ní a posadím se. Podívám se na ní a usměju se. Položím si svůj mobil na stoleček a upravím si sedadlo podle svých představ. Je to velké letadlo a každý má dostatek prostoru na to se pohodlně vyspat. Doufám, že se mi podaří usnout. „Prosím vypněte si své mobilní telefony." Promluví na nás milá letuška a já přikývnu. Popadnu svůj mobil a zjistím, že mi před pár hodinami, pravděpodobně, když jsem telefonovala s Jade, přišlo pět zpráv od Harryho. Pocítím svírající pocit a žaludek se mi převrátí. Vůbec jsem si jich nevšimla. Měla bych je rovnou smazat, ale chci vědět, co mi napsal, i když mi to pouze přihorší. Kliknu na ikonku zprávy a před očima se mi objeví naše konverzace.