RED - CZ

RED - 10. díl

Dám si první sousto do pusy. Je to vynikající.
„Tak to je pecka," řeknu s plnou pusou.
„Jde to." Reaguje spruzele. Protočím oči, je nesnesitelný.
„Dáš si?" Vyruší mě z jedení a nabízí mi víno. Pouze kývnu. Víno nepiji, ale přijde mi neslušný odmítnout.
„Řídíš," varuji ho, když i sobě nalije plnější skleničku.
„To mě, ale kurva nezajímá." Jak myslí. Podá mi skleničku a já trochu usrknu vína. Není špatný, náhodou je dost dobrý a bublinky mě jemně šimrají na jazyku.
„Má hezky sladkou chuť," okomentuji to víno.
„Jo, taky si říkám." Napije se znovu a pozoruje mě u toho.
„Proč si tak kurva hodná?" Co? Svraštím čelo.
„Já nevím," odpovím zmateně.
„Líbí se mi to." Zčervenám.
„Nechci, aby sis myslela, že jsem takovej zkurvysyn, za kterýho mě považuješ." Zvednu obočí. To, co vypouští z úst mě opravdu nepřestává překvapovat
 „Nikdy jsem neřekla, že jsi zkurvysyn." Hlasitě se zasměje.
„Ale myslíš si to." Pokrčím rameny. Znovu se zasměje a já si uvědomím, že se mi zvuk jeho smíchu líbí, protože zní upřímně.
„Nejsem taková svině, umím být i milej, vážně." Nevím, proč mi to říká.
„Já ti věřím." Protočí oči.
„Jasně." Řekne sarkasticky, zřejmě si myslel, že to taky myslím tak.
„Myslím to vážně, bylo milý, když si mi půjčil tvoje oblečení," ujišťuji ho. Vlastně to bylo asi to jediné, co udělal a přišlo mi milý.
„Ještě jednou se ti omlouvám, fakt jsem to pojebal." Odbočí zase.
„To neřeš, nechci na to už myslet," pořád mi to připomíná a tím mě nutí na to neustále myslet. Přikývne.
„Jsi vůbec single?" Zeptá se mě najednou. Zakuckám se. Trošku nevhodná otázky si myslím. Kdybych byla zadaná, rozhodně tady s ním nesedím a rozhodně bych mu nedovolila, aby se mě snažil dotýkat a říkat takové věci, které říká.
„Jsem, bože můj," odpovím mu šokovaně.
„Jasně, že jsi." Zamračím se, nevím, jak to myslel, ale nebudu to radši řešit.
„Asi by bylo hodně zbytečný se tě ptát, jestli jsi ty zadanej, tak se tě zeptám, měl jsi vůbec někdy vážný vztah?" Všimnu si, jak jeho výraz ve tváři zvážní.

„Nikdo ti nedovolil, aby ses mě na něco ptala." Uzemní mě. Nic neříkám. Hlubuce vydechne.
„Tak fajn. Měl jsem jeden...byl ve školce. Ta holka byla strašně roztomilá a pamatuju si, že mě sbalila na její stupidní dvě palmičky, který nosila pořád. Potom mi zlomila srdce, když jsem zjistil, že si nabalila další 3 kluky, malý fotbalisty. Tehdy mě to dost vzalo." Říká to tak vážně, že se začnu smát.
„To si děláš srandu?" zeptám se ho a dusím se smíchy.
„Co? Jasně, že kurva ne. Tehdy to pro mě bylo dost těžké." Zase ta spisovnost. Je vtipné ho slyšet mluvit spisovně.
„Promiň, jen si tě v té školce představuju vedle holky s palmičkama." Je to vážně vtipná představa.
„Ha ha, tak pardon, že jsem ti chtěl odpovědět na tvou stupidní otázku." Přestanu se smát. „Díky, žes mi to řekl," snažím se o vážný obličej, ale moc mi to nejde, takže na mě protočí oči a zatváří se kysele.
„Jak se jmenovala?" Zeptám se jen tak.
„Já jí říkal Palmička, nevzpomenu si na její pravý jméno." Vybuchnu smíchy.
„To fakt ne," směju se a je mi úplně jedno, že se na mě vražedně dívá, takhle dlouho mě nic nerozesmálo.
„Myslím, že jsi ožralá." Dívá se na mě přísně, ale i tak vím, že ty slova nemyslí vážně, ani jsem nedopila první sklenku. Pořádně se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila. Pomůže to, ale v duchu se mu stejně pořád směji.
„Ehm, takže Palmička byla tvůj jediný vážný vztah, to se máš tedy čím chlubit." Rýpnu si naposledy a jde vidět, jak se napne, zřejmě už je to na něj trochu moc. Podle mě není zvyklý, když se mu lidi smějí.
„Promiň. Doliješ mi ještě víno?" Rozhodnu se to zamluvit. Vezme láhev vína a trošku mi dolije. Usměji se na něj, neusměje se zpátky. Normálně bych to taky čekala, ale teď si myslím, že je uražený.
„Harry! Já to nemyslela zle, rozhodně je tvoje Palmička lepší, než moje objevy," nevím, proč se na něj potom všem snažím být tak milá, ale tenhle oběd si moc užívám, nechci to kazit.
„Tak povídej, puso." Asi jsem si naběhla.
„To nestojí za řeč," mávnu nad tím rukou. Harry se uchechtne a usrkne vína.
„Dělej!" Pobídne mě. Fajn, bude to fér.
„No, takže asi před rokem, jsem šla na rande s jedním dost milým klukem, jmenoval se Ted a pracoval v knihovně." Už teď vidím, jak Harry za svou rukou skrývá obrovský úsměv. Přimhouřím oči.
„Náhodou byl hezkej a dokonce vtipnej. Šli jsme do kina na film, který jsem vybrala. Byl to horor. Asi ve čtvrtce filmu odešel na záchody a říkám ti, že se vrátil těsně před koncem. Tvrdil, že mu bylo špatně od žaludku, ale já věděla, že tam byl, protože se bál. Ubožák," když si na něj teď vzpomenu, nechápu, že jsem s ním šla. Byla jsem asi hodně zoufalá.
„A jednou jsem byla na rande s klukem, který byl o 3 roky mladší. Přišla jsem si jako jeho starší sestra, když jsem mu pořád opakovala, aby přestal hrát hry na svém mobilu a povídal si se mnou, byl to kretén," zasměji se. Moje objevy opravdu stojí za hovno.
„A co já?" Zachraptí. „Jak co ty?" zeptám se, netušící, jak to myslí.
„Co řekneš spolubydlící, až přijdeš domů? Taky jí kurva řekneš, že jsi byla s jedním kreténem na obědě?" Zamračím se.
„Tohle, ale není rande," poznamenám.
„Když to říkáš." Zavtipkuje. Pozvednu obočí.
„Asi bych řekla, že jsem byla s tím punkerem, kterého už moc dobře zná, na obědě a překvapivě to bylo fajn, i když jsem v prvních sekundách chtěla vzít nohy na ramena," rozesměje se, a když uvidím jeho ďolíček, taky se usměji.
„Hm, tak to jsem kurva rád, že jsi ty nohy na ramena fakt nevzala, protože bych se neměl na co dívat." Začervenám se.
„Můžu se tě na něco zeptat, Harry?" nevím, proč, ale přijde mi zvláštní oslovovat ho jménem.
„Podle toho na co." Opře se lokty o stůl a hlavu jemně natočí do strany. Pozoruje mě a při tom si pohrává s piercingem v rtu. Je děsně přitažlivý.
„Proč jsi přestal?" cítím se trapně, když to říkám a šeptám to do dění restaurace.
V hlavě to znělo trochu líp, ale mě to nedá. Musím to vědět. Napřímí se a já z jeho tváře nedokážu určit, jestli je zaskočen nebo spíš bojuje s tím, aby se nezačal smát mé hloupé otázce. „Proč tě to zajímá? Nestačí ti, že jsem přestal? Mohl jsem v tom kurva pokračovat a připravit tě o tvoje zkurvený panenství." Zalapám po dechu. Jak ví, že jsem ještě panna? Jo, možná je to zřejmý, ale kde vzal tu drzost, aby mi to takhle vpálil do ksichtu?
Hraje si s piercingem a zaujatě mě pozoruje.
„Máš ty vůbec srdce?" Obejdu jeho stupidní otázky. Docela se mě tímhle dotkl. Přeci si nemůže být jistý, že jsem. Zasměje se.
„Ach bože, Rose. Věř mi, že ho mám, protože kdybych ho neměl, tak je mi úplně u píči, jestli bys křičela. Vzal bych tě do auta a tam tě tvrdě ojel na zadní sedačce." Skousne si ret. Prudce vstanu.
„Je mi z tebe špatně. Už nikdy přede mnou nemluv o takových věcech!" Zakřičím na něj, ale ne moc hlasitě, aby to neslyšeli ostatní lidé, kteří tady v klidu obědvají. Otočím se k odchodu, ale ucítím jeho ruku, jak silně stiskne mé zápěstí.
„Je neslušný nechávat tolik jídla." Řekne rázně a silněji mě stiskne, až syknu bolestí.
„Pusť mě!" procedím skrz zuby. Zase to zkazil, neuvěřitelný. Než stihnu něco říct, přichází Antonio.
„Nějaký problém?" Zeptá se a zadívá se na místo, kde mě Harry pevně drží. Všimnu si, že mu z toho zbělaly klouby.
„Nikdo se neprosil o tvou pozornost, poslíčku!" Antonio se napne a upraví si kravatu.
„Pane Stylesi, jestli se nezačnete chovat slušně, budu nucen zavolat vašeho otce." Docela mě překvapuje, že i přes Harryho chování, je schopný mu vykat a chovat se naprosto profesionálně. Harry mě pouští. Myslím, že zabral jeho otec.
„Děkuji." Řekne Antonio a vrátí se zpět na své místo. „Sedni si na tu prdel, Rosemary!"Jak se opovažuje na mě takhle mluvit?
„Nebudu tě poslouchat. Vůbec nechápu, že tady ještě stojím. Měla jsem poslechnout rozum a vůbec jsem sem neměla chodit." Svraští čelo a postaví se. Celé jeho tělo je naplé. Nelíbí se mu, že chci odejít a že ho neposlouchám. Rozhodnu se promluvit dřív, než to udělá on.
„Vidíš to? Zase ses zachoval jako totální debil a pokazil to. To nevydržíš ani jeden blbej oběd chovat se slušně? Omluvil ses mi, ale teď, abys to udělal znovu! Ale víš co? Já už o žádnou tvou omluvu nestojím. Je mi tě opravdu líto, Harry. Budeš to mít v životě těžký, protože jestli budeš pořád takový hulvát, jako jsi teď, tak si žádnou holku nenajdeš, ale promiň, já málem zapomněla. Ty vlastně u jedný dlouho nevydržíš, takže tě to ani trápit nemusí, co?" Páni, ani jsem nevěděla, kolik toho v sobě dusím. Myslím, že ani nemrká. Všimnu si, jak skousne čelisti pevně k sobě. Nedívá se na mě.
„Neumím se chovat k holkám, jako jsi ty. Holky, se kterýma se stýkám, mají rády, když takhle mluvím. Jsou zkažený stejně jako já." Promluví konečně.
„Máš pravdu ve všem, cos řekla." Poškrábe se na zátylku. Jen stojím a poslouchám ho. „Zatraceně mě sere, co jsem řekl. Posral jsem to, omlouvám se, zase. Pochopím, když budeš chtít odejít, což asi uděláš, ale chci ti ještě říct, že to bylo s tebou fajn, do té doby, než jsem to pojebal." Zamžikám.

Pozoruji toho potetovaného kluka, jak mě pozoruje s takovou něžností v očích. Nevyznám se v něm, ale strašně chci. Mám pocit, že jedna moje polovina ho nenávidí, za to, jak se chová a mluví a ta druhá je z něj úplně hotová a je ráda za každou minutu s ním, úplně mě to mate. „Odvezeš mě domů?" zeptám se chladně a on jen mlčky přikývne. Rozejdu se k východu z restaurace, kde jsem asi byla poprvé a naposled.

Harry zastavuje před mým barákem. Celou cestu sem mlčel a párkrát se na mě podíval.
Nikdy jsem se na něj nepodívala, jenom jsem bokem viděla, jak mě pozoruje.
„Viděl jsem na tobě, jak se bojíš. Myslel jsem si, že povolíš, ale pak jsem pochopil, že jsi opravdu jiná. Nejsi typ holky, která si to rozdá jen tak s někým, nevím, proč jsem si myslel, že bys mi dala. Pak mi nějak došlo, že budeš určitě i panna. Nechtěl jsem, abys o to přišla s takovým čurákem, jako jsem já. Proto jsem přestal." Rozhodnu se na něj podívat. Mé oči se střetnou s těmi jeho smaragdovými.
"Holka jako ty si přeci zaslouží, aby o to přišla z lásky, ne takhle." Jsem v šoku z jeho slov. Nečekala jsem, že mi to řekne a už vůbec jsem nečekala, že řekne tohle.
„Jsi hodná holka, Rose. Slib mi, že když tě budu někdy zase otravovat, tak mě pošleš do prdele. Nechci, aby ses zahazovala s někým, jako jsem já." Ani nemrkám.

„Slib mi to!" Zopakuje, když nic neříkám. Vůbec nevím, jestli mu to dokážu slíbit. Jsem zmatená, docela hodně zmatená. Bylo by jednodušší, kdybych ho nenáviděla, ale on má tak hezké chvilky, že mě vždy totálně odrovná, jako třeba teď.

„Slibuju," udělám, co chce, i přes to, že mu to slíbit nechci. Vystoupím z jeho auta. Ještě se na něj otočím, nedívá se na mě. Místo toho nastartuje a zmizí.