Vylezu úplně mokrá z bazénu a cítím stud, když jdu za Harrym, který jde ke svému tátovi. Je to můj šéf a uvidí mě takhle, bůh ví, co si pomyslí.
„Harry." Chce ho obejmout, ale Harry se odtáhne. Pan Styles se na mě podívá a já pocítím, jak rudnu.
„Rosemary? Rosemary Johnson, jsi to ty?" Je zaskočený a sjíždí mě pohledem. Určitě je mu divné, že jsem byla s jeho synem v bazénu. Vlastně komu by to nepřišlo divný?
„Dobrý večer," pozdravím ho nesměle a všimnu si, jak se Harry ušklíbne.
„Opravdu bych tě tady nečekal. V tuhle hodinu a...v bazénu." Poslední slovo zdůrazní a zadívá se při tom na Harryho.
„Není ti zima? Olivia tady určitě něco najde." Zakroutím hlavou.
„Ne, to je v pořádku. Už jsem stejně na odchodu," ujišťuji ho.
„Odvezu tě." Promluví taky konečně Harry a podívá se na mě. Cítím z něho odtažení, ale nechci to nějak řešit.
„Děkuju," řeknu.
„Rád jsem tě zase viděl, Rosemary. Uvidíme se zítra v práci." A jo! Musím zítra do práce, málem bych zapomněla, to by byl průser. Rozloučím se s ním úsměvem a zalezu rychle zpátky do domu. „S tebou si chci ještě promluvit, oslavenče." Zaslechnu. Harry mu něco zamumlá jako odpověď, ale neslyším to.Harryho auto je v garáži, ke které dojdeme v naprostém tichu. Jediné, co jde slyšet, je klapání bot o pevnou dlažbu, kterou tu mají. Harryho auto stojí vedle auta jeho táty. Je to krásné Bentley Continental GT, vím to přesně, protože jsme jednou tohle auto s mamkou obdivovali a předstírali, že je naše, dokud nepřišel opravdový majitel, ráda na to vzpomínám.
Harry vezme klíčky, na kterých má už pověšený přívěšek ode mě, což mi vykouzlí úsměv na tváři, a auto odemkne. Nastoupím a ani se nenamáhám sahat po pásech, už si pamatuji, že tohle auto, žádné nemá. Harry mlčky nastartuje a vyjede z garáže. Nervózně se na něj podívám, ale soustředí se na jízdu. Stejně vím, že se mi vyhýbá pohledem a opravdu nerozumím proč, vždyť se vůbec nic nestalo.
„Harry..." začnu, ale všimnu si, jak silně chytne volant, až mu začnou bělat klouby. Zmlknu.
Je naštvaný?
„Děje se něco?" zeptám se ho.
„Do prdele!" Zařve a silně bouchne oběma rukama do volantu. Jsem v šoku. Podívá se na mě a já z jeho výrazu můžu určit, že zrovna v přátelské náladě není. Harry, se kterým jsem se houpala na houpačce, je pryč.
„Můžu jít pěšky," oznámím mu.
„Sakra, prostě mlč, jasný?!" Zakřičí na mě. Co mu je? Jsem úplně odrovnaná jeho chováním.
Na semaforu blikne červená a Harry prudce zabrzdí, protože si toho všimne později.
Celé moje tělo se vymrští dopředu, až se praštím hlavou o přihrádku.
„Do háje!" syknu bolestí a sáhnu si na čelo. Nekrvácí to, samozřejmě, že ne, nebyla to taková rána, ale zítra tam budu mít pořádný jelito.
Ucítím Harryho ruku na své. Chce se na to podívat.
„Nedotýkej se mě! Kdyby tohle auto mělo pásy, nic by se nestalo!" vyjedu po něm. Jak on ke mně, tak já k němu. Nenechám si od něj srát na hlavu. Harry rukou cukne zpátky a rozjede se, hned, jak se objeví zelená.
Chce se mi brečet, ale ne proto, že mě to bolelo, ale proto, že se takhle chová.
Neudělala jsem nic špatného, opravdu mu nerozumím a štve mě to.
„Promiň." Zašeptá. Odfrknu si. To je typický. Chová se jako kretén a pak si myslí, že pouhé promiň, to spraví. Kdyby se aspoň neomlouval tak často, povzdechnu si.
„Můžeš mi říct, proč se najednou chováš takhle? Proč jsi na mě naštvanej?" zvýším na něj hlas, stejně jako on předtím. Letmo se na mě podívá a pak svůj pohled zaměří zpátky na silnici. Nevím, co se mu honí hlavou, ale netváří se moc nadšeně.
„Protože...kurva prostě jsi neudělala nic proto, abych tě nepolíbil, chápeš? Viděl jsem ti v očích, jak moc zkurveně to chceš!" Křičí. Na čele mu vyskočí velké žíla, vypadá děsivě. Jsem jako při mražená.
„Měla jsi mi třeba dát facku, a ne jenom čekat na to, jestli ti dám tu zasranou pusu!" Zaraženě sedím a poslouchám, co říká. Nemám žádnou sílu mu na to něco říct. Opravdu mu nerozumím a to, co říká, mě zraňuje.
„Nevím, proč vyvádíš kvůli něčemu, co se nestalo. A i kdyby, byla by to jenom pusa," zamumlám. Zasměje se.
„Ty to pořád nechápeš. Já vím, že tě to ke mně táhne, sakra! Vím to a zkurveně mě to sere, protože jsem tě varoval, ne že ne!" Ztuhnu. Chce se mi brečet, ale nechci tady před ním.
ČTEŠ
RED - CZ
Hayran Kurgu„Tak co?" Zeptá se zvědavě Jade a já si naštvaně sednu. „Je to debil," řeknu upřímně. „Myslela jsem si to." Aspoň, že Cora je rozumná. „Škoda, byl by docela hukot, kdybys s ním odešla." Jo, s ním rozhodně ne. Bože, jak jsem ráda, že jsem v bezpe...