RED - CZ

RED - 76. díl

"Nemyslíš to vážně, že ne?" rozhodnu se prolomit to ticho, které mě skličovalo. Proč se nezasmál? Tváří se vážně. Určitě je pořád na mol.
"Rosemary, jsem čurák, já to kurva vím, ale vážně tě miluju." Ruka mi vystřelí před pusu. Harry sám vypadá překvapeně.
"Cože?!" hlas mi vypískne do tmy. Co se to právě děje? Jsem zmatená. Začne se mi točit hlava.
"Vadí mi, že ti to musím zkurveně říkat. Nechtěl jsem. Není to ode mě fér, vim to. Taky vim, že mi to nemusíš věřit, protože už jednou jsem ty slova použil k lži, tak na půl, ale já už nemám sílu na nějaký zkurvený hry. Jen se na mě podívej. Spím před tvým vchodem. Já už to kurva nedokázal v sobě držet." Do očí se mi tlačí slzy, ale tentokrát nejsou od štěstí. Spíš mě to bolí.
"Nic od tebe nežádám." Přejede klouby prstů po mé tváři, kde mi tekla slza, ale hned se odtáhnu.
"Co ti tak trvalo, Harry? Proč teď? Konečně mi začínalo být dobře. A ty se najednou objevíš a řekneš mi něco, co jsi mi měl říct už dávno, ještě před tím, než si mi zlomil srdce, které bylo plné lásky k tobě! Měl by ses stydět, víš to?" nevím, kde jsem v sobě vzala sílu mu vše říct, ale musela jsem.
"Já vím." Vydechne ztěžka.
"Vzdal ses mě tak snadno," mumlám a vracím se tak k tomu, jak mě ztrapnil před jeho rodinou v New Yorku a hlavně Donnou, což jsem mu odpustila, ale musím mu to říct. Harry mlčí.
"Tak snadno. Bolelo mě, když jsem si uvědomila, jak snadno jsi mě dokázal nahradit. A hlavní na tom je, že jsem se tě nikdy nevzdala, nikdy. Byla jsem tu celý ten čas, když ty jsi byl daleko s jinými, a čekala na tebe. Teď už je příliš pozdě na to, aby ses mi takhle vrátil do života, je mi to líto. Ani nevíš, jak moc mě bolí ti to říkat," s posledními slovy zavzlykám a je pro mě těžké se nadechnout. Totálně mě odrovnal a já se dorazila vlastními slovy. Zase kvůli němu brečím. Zblázním se z toho.
"Neříkej mi to." Prosí a já musím odvrátit pohled na druhou stranu. Nemůžu se na něj dívat.
"Radši mi kurva lži." Požádá mě a já se musím kousnout do rtu, abych v sobě udržela další nával slz. Nic neříkám a pouze poslouchám svůj nepravidelný dech a tlukot mého srdce cítím snad po celém těle.
"Omlouvám se ti za slova, která jsem kurva nikdy neřekl a která jo. Všechno je to moje zkurvená vina. Jen jsem to musel říct teď a mrzí mě to. Vím, že to pro tebe už nic neznamená, zatraceně to chápu. Je příliš pozdě a já se omlouvám." Kroutím hlavou, ve které mi hučí a přijde mi, že Harryho hlas ke mně doléhá z dálky, ale možná se mi to nezdá a on mluví mučivě potichu.
"Tohle všechno je sakra směšný," promluvím, ale narážím na naší situaci, ne na jeho slova. Jsem vyčerpaná.
"Mohl si mě mít, Harry. Byla jsem tvoje a zamilovaná. Čekala jsem, až si to taky uvědomíš, že jsem pro tebe ta pravá. Ale zvolil sis New York a ji. A teď je řada zase na mě. Volím si další rande s Markem. Vysál si ze mě příliš a já už ti nemůžu dovolit, abych to podstoupila znovu," vím, že by stačilo málo a já bych se mu ovinula kolem ramen a už ho nikdy nepustila. Je to Harry a já pro něj budu vždy mít slabost, ale musím myslet rozumem, nemůžu poslouchat své utrápené srdce, které se teď vaří ve vlastní krvi při mém rozhodování.
Harry přikývne.
"Děláš dobře." Jediné, co řekne a vstane. Trochu sebou klimbá, ale pak se vzpamatuje a napřímí se.
"Zůstávám tu ještě na pár dnů, než se vrátím do New Yorku, fakt zatraceně rád bych tě ještě viděl, kdybys chtěla, víš, kde mě najdeš." S těmito slovy ode mě odchází. Nesnáším, když ode mě odchází. Bolí to víc, než před tím. Ale já nemám jinou možnost. Považovala bych samu sebe za blázna, kdybych se k němu vrátila, když si konečně uvědomil, co ke mně cítí. On mě miluje. Do prdele! Proč teď?! Co jsem komu udělala, že jsem si zasloužila takovou bolestivou lásku. Měli jsme být spolu a nikdy se nerozloučit, tohle jsem si nezasloužila. Proč to jen musel pokazit? Měl mě. A vzdal se mě.
Pozoruji, jak Harryho tělo mizí ve stínu a když se mi úplně vytratí, tak vstanu. Opráším se a utřu slzy.
"Miluju tě, ale nejde to," zašeptám pro sebe neslyšitelně. Chvíli jen tak stojím a když mi přijde, že se moje hlava netočí, vyndám si klíče z kapsy, abych si odemkla vchodové dveře.
"Promiň, že jsem ti tolik ublížil." Vyjeknu, když ho uslyším promluvit. Otočím se a Harry stojí za mnou. Byla jsem tak zabraná do vlastních myšlenek, že jsem ho neslyšela opět přicházet. Proč se vrátil? Jeho oči se lesknou. Bude brečet? Nikdy jsem ho neviděla brečet a ani nechci.
"Nikdy jsem kurva nemiloval, Rose, a zatím se mi to vůbec nelíbí, do hajzlu!" Zasměje se trochu.
"Nápodobně," souhlasím a on se ušklíbne. Harry udělá pár krůčků ke mně a já automaticky couvnu.
"Co jsi mi to provedla, zlato." Sklopím pohled nad jeho slovy. Jen ať trpí. Ať ví, jaký to je. Musí vědět, jak jsem se cítila já.
"Dobrou noc, Harry," rozloučím se s těmi to slovy a rychle odemknu vchod. Neotočím se, ale když se za mnou dveře zavřou, pocítím úlevu a zároveň nadskočím, když zaslechnu prudké kopnutí do dveří. Rozeběhnu se po schodech a moje oči nezůstávají suché.