RED - CZ

The End

Z POHLEDU ROSEMARY

Je přesně jedenáct hodin, když taxík zastaví před domem mých rodičů, tedy teď už jen mojí mamky. Zaplatím taxikáři a vystoupím ven. Letěla jsem jen dvě hodiny, ale přijde mi, že jsem v letadla strávila celý den. Snažila jsem se usnout, abych se aspoň trochu prospala, když se mi nepodařilo usnout v noci, ale marně. Když jsem zavřela oči, viděla jsem scenérii toho, jak se mě Harry snaží zkontaktovat přes letušku. Musela jsem ho kvůli sobě odmítnout, i přes to, že mi to bylo hovno platný, když mi letuška vyřídila jeho vzkaz, s čím jsem opravdu nepočítala. Všichni, co seděli kolem mě s napětím čekali, co udělám. Bohužel už stejně bylo pozdě, abych jakkoliv jednala, protože letadlo se posouvalo na naší vzletovou dráhu. Možná, kdyby byla příležitost, tak vím, že bych se z toho letadla vyřítila jako splašená antilopa. Nejspíš.
Popadnu své kufry, který mi příjemný taxikář podá a rozejdu se k domu, kde jsem strávila celé své dětství a část dospívání, než jsem se rozhodla osamostatnit.
Polije mě úleva, když zvonek zní pořád stejně a tak se zaposlouchám do otravné melodie. Netrvá to dlouho a otevírá mi mamka.
"Mami!" vykřiknu radostí a obmotám se jí kolem krku. Neskutečně mi chyběla. Nemůžu uvěřit, že jí konečně vidím a držím u sebe.
"Moje ztracená dcero." Drží mě pevně a hladí mě po vlasech. Konečně jsem se dočkala! Neskutečně moc mi chyběla.
"Tak jdeme, nebo se obě rozbrečíme." Odtáhne se a ukáže mi, abych vešla. Nadechnu se vůně domova a téměř radostí zatleskám, když ucítím mamky skořicové sušenky.
"Táta je tady?!" zeptám se mamky, když uvidím tátovo boty na botníku. Mamka přikývne. To je skvělý!
Rozejdu se do obýváku a téměř se rozbrečím, když ho uvidím, jak sedí v křesle a čumí na blbej fotbal, místo toho, aby mě šel přivítat ke dveřím. Celý on. Zasměju se a tím na sebe upoutám jeho pozornost.
"Mary!" Vyskočí na nohy a vydá se za mnou. "Ach, tati!" vydechnu a nasaji jeho kolínskou, když si mě přivine do náruče.
"Konečně tě vidím. Chyběla si nám." Ani si nedokážou představit, jako moc oni chyběli mě. Mamka mezitím přijde s talířem plným jejích sušenek a tak jsem nucena taťku pustit a posadit se na gauč, abych se mohla nadlábnout. Ignoruji mamky varování, že jsou ještě horký a bude mě bolet břicho.
"Jaký byl let, zlato?" Ptá se mamka a já se ušklíbnu nad její starostí. Je skvělý pocit být zase zpátky doma. Ještě lepší pocit je ten, že jsou tu oba. Nejsou už dávno spolu, ale kvůli mně udělali výjimku. Jsem jim za to vděčná.
"Nic moc. Tedy let byl fajn, ale chtěla jsem se prospat a to mi nevyšlo. V noci jsem vůbec nespala," polknu sousto sušenky a polije mne úzkost ze vzpomínky, jak mi letuška vyřizovala vzkaz od Harryho, zatím co letadlo se připravovalo k odletu.
"Jak se má Harry?" Zeptá se ustaraně táta a já se na něj nuceně podívám. Je to poprvé, co s ním povedu konverzaci o Harrym. Mamka je jediná, která ho potkala osobně.
"Nevím. Asi hůř, než já. Možná taky ne. Možná si teď myslí, že o něj vůbec nestojím a nemiluji ho," zamumlám si a zírám při tom do země. Rozhostí se na malou chvíli ticho.
"A je to tak?" Mamka promluví první. Vzhlédnu k ní a pokrčím rameny, hned na to zakroutím hlavou k nesouhlasu.
"Musela jsem odletět, abych si od něj dala pauzu. Rozešel se se mnou v New Yorku a já si myslela, že ho už nikdy neuvidím. Jenže se na Silvestra ukázal na párty a všechno to znovu začalo. Pak mi přiznal, že se zmýlil, protože mě miluje a všechno, co provedl, byla chyba. Je to hrozně zamotaný," gestikuluji zoufale rukama a oba rodiče mě zaujatě pozorují s lítostí a pochopením v očích.
"Spal s někým, když jste se rozešli?" Opravdu se ptá zrovna na tohle? Pozvednu na ní obočí.
"O jedné jsem si stoprocentně jistá, ale určitě jich bylo víc. Sám mi to přiznal," prohlásím a můj otec se zamračí. Je mi jasné, že se mu to nelíbí.
"Bude na tebe čekat?" Zeptá se a já se na něj se s svraštěným čelem podívám. Vím, jak to myslí. Naráží na to, jestli se s někým nevyspí, zatím co já budu tady. Vlastně by klidně mohl. Nechodíme spolu, ale já mu věřím a vím, že by to v téhle situaci neudělal, už ne.
"Ano i ne. Zítra odlítá zpátky do New Yorku a já si nejsem jistá, jestli má cenu všechno znovu rozjet. Miluju ho, neskutečně moc a já vím, že jeho láska je taky upřímná. Ale je tu důvod, proč jsme se rozešli a já se bojím, jestli bych ho zase po nějakém čase neomrzela. Říkal, že se bojí závazků, ale má tetování skoro po celém těle. Vím, že bych znovu nezvládla náš rozchod. Za víc, nechci nikoho jiného. Nekoukám daleko do budoucnosti, ale představa toho, že on v ní není, mě děsí. Je to hrozný guláš. Vůbec nevím, co mám dělat," rozvedu svou odpověď. Mamka mě chytne za ruku a zmáčkne mi jí, jako by mi chtěla dodat sílu.
"Zní jako spratek, Mary. Nechci, aby si byla s někým, kdo ti pořád ubližuje a dělá samý sviňárny!" Zašklebím se a povzdechnu si. Byl vždycky příliš ochranitelský, co se týkalo mé osoby, ale nebudu mu to zazlívat.
"Říkali mi, že je příliš arogantní, problémový, je ho těžké milovat, nelze ho pochopit a abych se od něj držela dál. Popisovali ho vždy jen v tom nejhorším světle a já si myslím, že jsem v něm odhalila víc toho hezčího. Kluk jako on potřebuje něco víc. Potřebuje úplné oddání, kousek duše a trochu pravdy, ale z toho všeho potřebuje trochu víc lásky," zastávám se ho opět.
"Dej na své city, Mary. Nechovej se rozumně. Ty sama víš, že bys litovala víc toho, kdyby ses ho vzdala. Asi jsem špatná máma, když ti tohle říkám, protože vím, jak moc ti ublížil, ale miluješ ho a on tebe." Zamžikám.
"Bydlí v New Yorku, mami. Nemůžu to jen tak přehlížet. Oba chceme být úplně někde jinde. On není schopný se vrátit do LA a já bych nebyla schopná opustit Jade, holky a prostě tak," promnu si obličej a vím, že pokud v téhle konverzaci budeme ještě dál pokračovat, tak se rozbrečím zoufalstvím.
"Taky jsem potkala ještě jednoho kluka. Jmenuje se Mark. Párkrát jsem se s ním sešla, když jsme s Harrym měli takové divné období. Je hodný kluk. Má všechno, co by správný kluk měl mít. Má mě rád a není žádný hajzl. Jenže nevyvolává ve mně to, co Harry. Nedokázala bych ho milovat, kdybych se rozhodla, že to s ním zkusím a Harryho nechám zmizet z mého života. Motá mi to hrozně hlavu," rodiče si překvapeně vymění pohledy.
"Mark? Kolik tam těch kluků máš, broučku?" Zažertuje. "Dělej, jak chceš, Mary, ale já ti řekla svoje. Měla by ses řídit srdcem a ty víš, co ti říká." Povzdechnu si.
"Nechci ublížit Markovi," zamumlám.
"Hledáš v tom zbytečně další problémy." Zamračím se.
"Tak mi teda řekni, co mám sakra dělat?" vyjedu po ní trochu. Jsem vyčerpaná a asi bych měla jít spát, než tady sebou seknu.
"Vrať se a řekni Harrymu, že ho miluješ a dáš mu poslední šanci pod podmínkou, že s tebou zůstane v LA." Zasměju se. Proč to od ní zní tak neskutečně snadně? Vidím, jak z toho taťka není nadšený.
"Neznáš Harryho, je přesvědčený, že LA už dávno není místo pro něj," řeknu a pak se zarazím a přehraji si v hlavě znovu její slova.
"Moment, vrátit se? Nejsem tady ani hodinu a ty už mě posíláš zpátky? Proto jsem nepřiletěla, mami. Tohle je šílený," povzdechnu si a zívnu.
"Ne, hned. Chci si tě užít, ale jestli to chceš opravdu všechno podstoupit znovu, měla bys s ním ještě dneska mluvit. Říkala si, že odlítá do New Yorku zítra a všechno by se tím ještě zkomplikovalo." Třeštím na ní oči. Nevím, jestli je to dobrý nápad, i když vím, že má více méně pravdu.
"Teď jenom záleží na tom, jestli to opravdu chceš." Nedívám se na ní a zadívám se na svůj kufr.
"Myslím, že bych měla zůstat," vydechnu.