Zazvoní mi budík přesně v 7:15 hodin. Včera jsme přišli kolem jedné hodiny, takže jsem toho moc nenaspala, jelikož jsem musela myslet na to, co se včera stalo. Zabrala jsem tak ve tři hodiny. Ještě v polospánku vylezu ze svého pokoje a potichu, abych nevzbudila Jade se rozejdu do koupelny, abych se vysprchovala. Dneska jsem musela vstát takhle brzy, jelikož jsem slíbila Coře, že jí odvezu k doktorovi a potom musím sama do své práce, kterou mi zařídil můj táta. Dělám sekretářku v jedné advokátní firmě. Naštěstí advokát, kterému dělám sekretářku, je v pohodě, tak po mně nikdy moc nechce, maximálně kafe a to je vše, takže se válím s nohama na stole. Jsem vděčná mému tátovi, že mi to dokázal zařídit, je to nefér, jelikož je mi 22 let a to jsem pod jejich stupnicí přijetí, jelikož přijímají mnohem zkušenější a starší sekretářky, ale to je mi jedno, hlavně, že mi za to platí, sice ne tolik, ale můžu to nazvat jako lépe placenou brigádou. Svléknu se a zalezu do vany. Pustím na sebe vlažnou vodu, aby mě probrala. Vydržela bych tu déle, ale nesmím se moc zdržet, aby kvůli mně Cora nepřijela pozdě k doktorovi. Najednou si to uvědomím.
„Sakra," zakleji. Budu muset jet ke Cořinýmu domu, abych jí vyzvedla, a to znamená, že mám velkou šanci, jak znovu potkat Harryho Stylese. Je zvláštní ho nazývat celým jménem, ale nepřijde mi správné mu říkat jen jménem, znělo by to, jako bychom byli kámoši a to nechci. Co teď budu dělat? Co bych to byla za kamarádku, kdybych jí odřekla, kvůli takové hlouposti? To je v háji. Budu to muset risknout, třeba budu mít štěstí a on nebude doma, doufám v to.Vylezu z vany a omotám kolem sebe ručník. Vlasy si udělám do stejného ulíznutého drdolu jaký jsem měla včera. Do práce ho potřebuji, protože mi vlasy vždy překáží při psaní a nechci risknout, aby mi do dělání kafe šéfovi spadl nějaký vlas. Sáhnu po kartáčku a začnu si čistit zuby.
Opustím koupelnu a vrátím se zpátky do svého pokoje, abych se oblékla. Abych byla upřímná, vadí mi, že máme nařízené, abychom nosili sukně, ve kterých musíme mít zastrkané košile a popřípadě ještě sako. Nenávidím to, ale co nadělám. Dneska je sobota, takže po obědě už budu doma a potom se budu jenom válet.
Obleču se do té šedivé sukně, která odpudí i moly a zastrkám si do ní bílou košili s límečkem, kterou si zapnu až ke krku. Dneska je venku teplo, takže si sako vezmu jenom sebou, aby se neřeklo, nehodlám se v něm péct. Namaluji se tak, abych vypadala přirozeně, a jsem hotová. Hodiny mi ukazují 7:40, jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla tak rychle, dokonce i vanu. Zasměji se.
Vylezu z pokoje a Jade ještě spí, nedivím se jí. Doufám, že se nebude zlobit, když pojedu dnes jejím autem. Moje je na odpis, ale nemůžu si dovolit koupit nový a rodiče otravovat nechci. Sáhnu do košíku, kde máme všechny klíče a vezmu ty od jejího auta a hodím si je do kabelky. Potichu zavřu, abych jí nevzbudila.
Dojdu k jejímu autu. Je to malý červený fiat. Jade mu říká Brouk. Nastoupím a pohodlně si sednu. „Tak jo, Brouku. Vyrazíme plnit povinnosti," je vtipné mluvit s autem. Nastartuji a vyjedu pryč z poloprázdného parkoviště. Zapnu si rádio, abych si zpříjemnila jízdu. Cora nebydlí daleko, autem je to takových dvanáct minut jízdy. Mám štěstí, že silnice nejsou moc zaplněné. Je sobota, většina lidí asi ještě spí anebo jsou už dávno v práci. Jedu rychleji, abych u Cory mohla být dřív a tím pádem byla dřív i v práci. Nerada chodím přesně nebo hůř, později. Na semaforech mám štěstí, vždy to stihnu na zelenou a nemusím se zdržovat čekáním na červené. Zakručí mi v břiše. Rozhodnu se zastavit v supermarketu kousek od místa, kde se nacházím. Odbočím doleva a zaparkuji na parkovišti před supermarketem, abych si šla koupit nějaké housky a sušenky.
Zatroubím, aby Cora věděla, že už jsem tady. Trochu tím riskuji, že na sebe upoutám pozornost a mohla bych ho znovu vidět. Taky mi kvůli tomu buší srdce, ale dívám se jenom na dům, kde bydlí Cora a nikam jinam se netroufám podívat. Netrvá to dlouho a Cora vylítne ze dveří v květinových šatech, musím se usmát, jak roztomile dokáže vypadat.
ČTEŠ
RED - CZ
Fiksi Penggemar„Tak co?" Zeptá se zvědavě Jade a já si naštvaně sednu. „Je to debil," řeknu upřímně. „Myslela jsem si to." Aspoň, že Cora je rozumná. „Škoda, byl by docela hukot, kdybys s ním odešla." Jo, s ním rozhodně ne. Bože, jak jsem ráda, že jsem v bezpe...