RED - CZ

RED - 18. díl

Jsem v kuchyňce u kávovaru a čekám, až se mi udělá kafe. Jsem celá napnutá a nervózní, dokonce i konečky prstů se mi jemně třesou. Už je to víc, jak třicet minut, co si Harryho otec zavolal Harryho do své kanceláře. Jsem na něj naštvaná, ani ne proto, že si dovolil se mě dotknout, ale spíš, že nás nachytal jeho táta, můj šéf.
Sedím na židli a nohou si podupávám, zatím co, čekám na to blbý kafe, na který ani nemám chuť, ale musela jsem odtamtud vypadnout, protože ten řev a nadávky se nedaly poslouchat. Výhled mám na hlavní chodbu. Zadívám se na kanceláře vpravo, které jsou zaplněné sekretářkami, které něco dělají. Ani jedna z nich nemá ponětí, co se děje na druhé straně. Povzdechnu si. Nic takového by se nemuselo dít, kdyby Harry nebyl takový, jaký je.
Kávovar cvakne a tak vstanu, abych si vzala malý hrnek plný kafe. Znovu se posadím.
Bude lepší, když zůstanu tady, opravdu se tam nechci vracet a poslouchat to. Opatrně si usrknu a začnu si broukat melodii nějaké písně. To čekání je frustrující. Harry musí být vzteky bez sebe, protože jeho táta mu to musel dát hezky sežrat.
„Rose?" Zaslechnu vykřičený hlas. Zvednu svůj pohled a uvidím Harryho, jak vykukuje z poza rohu. Jeho vlasy jsou rozcuchané a jeho oči zrudlé. Poprali se? Brečel? To snad ne. Suše polknu. Nechám kafe na stolku a následuji Harryho do kanceláře jeho táty. Dveře do kanceláře pana Stylese jsou otevřené a on sedí na své kolečkové židli. Jde vidět, jak moc negativně naladěný je. Tohle je snad zlý sen. Harry se postaví do rohu místnosti. Pan Styles mi ukáže, abych se posadila na židli u jeho stolu, takže budu sedět přímo naproti němu, ale učiním to, co mi přikázal. Mračí se. Sáhne si na kravatu a utáhne si jí.
„Rosemary, jako první, bych se chtěl za svého chlípného syna omluvit, protože je mi jasné, že on to neudělá." Zamžikám. Harry si odfrkne, a aniž bych se na něj podívala, vím, že protočil na svého tátu oči.
„Pokusili jsme se spolu mluvit, i když se nám to trochu vymklo kontrole, ale budiž. Víš, Rosemary, očekávám od svých zaměstnanců pouze to nejlepší, profesionální přístup, jestli mi rozumíš. Nevím, jestli jsi mého syna vyprovokovala svými pohyby, krátkou sukní nebo pohledy, ale to už řešit nebudu." Semknu rty do rovné přímky.
„Můj syn má zákaz chodit do téhle budovy, doufám, že to bude dodržovat! A tobě dávám týden neplacené dovolené. Za týden se uvidíme. A teď laskavě vypadněte." Jsem jako v transu, ale i tak vstanu a bez jediného slova odejdu z jeho kanceláře do té své.
Vezmu si kabelku, která mi leží na stole a sako a odejdu z mé kanceláře pryč. Harry je mi v patách, ale snažím se dělat, že za mnou nejde. Tohle bylo tak totálně trapný. Jsem vytočená. Přivolám si výtah.
„Nemůžu uvěřit, že mi dal týden neplacené dovolené, sakra!" prohrábnu si vlasy.
Harry vedle mě přešlapuje z nohy na nohu.
„Je to tvoje vina!" vyjedu po něm a Harry automaticky přestane se svými pohyby a zadívá se na mě.
„Ještě ty mi kurva něco vyčítej!" Vystartuje zase on. Zarazím se, ale nic neříkám, je očividně stále naštvaný a já nehodlám jeho nasranosti ještě přidávat.
Výtah konečně dojede do našeho patra, několik lidí vystoupí a my nastoupíme, abychom na příkaz jeho táty mohli vypadnout. Výtahové dveře se zavřou a my se ocitáme samy.
„Kurva!" Vykřikne zničehonic Harry a bouchne pěstí do zrcadla za námi. Naštěstí se nerozbije.
„To je taková snobská prdel, že to není možný, do píči! Prej očekávám od svých zaměstnanců pouze to nejlepší!" Napodobí hlas svého otce a neskrývá sarkasmus. Přijde mi, že on je tady ten, kdo je víc naštvaný, ale to já bych spíš měla být vzteky bez sebe. Kvůli Stylesovi teď budu týden doma a nebudu mít z toho ani dollar.
„Uklidni se, laskavě!" okřiknu ho. Pukne mi z něho hlava, jestli bude v tom řvaní pokračovat. „Nebudu se uklidňovat! Nesnáším, když mi někdo něco vyčítá nebo upozorňuje na moje zkurvené chyby! Nikdo není dokonalej, kurva nikdo! Všechno, co dělám je špatně! Ani můj zasranej fotr mi nebyl schopnej za celých 20 let říct, to se ti vážně povedlo, mám tě rád. Mám plno chyb, ale každý si někdy zaslouží uznání, i kdyby to mělo být jenom za blbej obrázek letadla, který jsem nakreslil, když mi bylo 5!" Ani nemrkám.
„Harry..." začnu, ale on jenom mávne rukou.
„Nestojím o lítost." Už skoro šeptá, protože z toho řvaní mu došel hlas. Nevím, co si mám myslet, ale co vím je to, že Harryho táta je kus vola. Nebudu nic říkat, protože všechno, co bych řekla, by byla lítost, kterou vůči Harrymu pociťuji a kterou on slyšet nechce.
Výtah se zastaví v přízemí a tak mlčky vystoupíme, a co nejrychleji odejdeme z téhle budovy. Harryho auto stojí vedle toho mého půjčeného. Harry chce nastoupit, ale pak se zarazí.
„Nechtěla by ses jen tak projet? Já...potřebuju odreagovat, dostat ten zasranej vztek pryč. Pro auto se vrátíš jindy." Promluví. Zaváhám. Jade nebude nadšená, ale když jí to vysvětlím, snad to pochopí. Nastoupím k němu do auta.