RED - CZ

RED - 30. díl

Nazdár :D! Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že jsem doma z výletu a mám přístup k internetu -.- (ano, jsem závislák :D) Přidávám díl až dnes, protože jsem včera neměla náladu, byla jsem unavená! Tenhle díl je tak trochu o ničem, jakože fakt -_-, ale příští díl bude lepší, slibuju.

PS: Díl je věnovaný harryninja, protože jsem se dozvěděla, že má RED moc ráda, což mě moc těší :) ♥ Štve mě, že zrovna tak blbý díl věnuju, ale příště můžu věnovat lepší ;)!

PPS: :DD Kdybyste ještě někdo chtěl věnovat díl, klidně si napiště :)

Zaslechnu ospalé ťukání na dveře, kvůli kterému mnou projede zvláštní vlna vzrušení. Jsem z toho, co mi napsal, trochu vedle. Nevím, co si o tom mám myslet, ale lhala bych, kdybych neřekla, že mě tím nepobavil a možná i trochu zklamal. Vysápu se z postele, abych mohla po několika desítkách minut, které uběhli, od doby, co jsme se viděli naposled, znovu zahledět do jeho očí.

Střetnu se s Jade, která v obýváku sleduje televizi a zároveň něco ručně píše. Podívá se na mě a její obočí se vyšvihne nahoru. „Styles?“ Zeptá se a já nechápavě přikývnu. „Budeš s ním mluvit?“ Zamračím se. „Měla bych?“ Tentokrát na ní pozvednu obočí já. „To si piš, že jo. Nelíbilo se mi, jak napadl Iana, chudáka. Snad mu vynadáš, ne? Myslím, že by si Ian zasloužil, kdyby ses ho zastala.“ Zkousnu si ret. „Jo.“ Zalžu. Nechci se vracet k tomu, co se stalo. Harry mi dal jasně najevo, že se Ianovi neomluví a já vím, že cokoliv řeknu, tak to jeho názor nezmění. Mám v plánu se Ianovi omluvit, ale řešit to už nechci, je to pořád to samé dokola. „Víš, nemám ráda vlezdoprdelky a Ian je do tebe rozhodně zabouchlej, ale je to hodný kluk.“ Povzdechnu si. „Já vím.“ Řeknu skoro neslyšitelně. Jade jenom kývne a bez jediného slova vstane a odejde do svého pokoje. Jsem ráda, že to udělala. Nechci, aby poslouchala náš rozhovor s Harrym. Srdce mi buší a pocítím nervozitu. Nevím, proč jsem nervózní. Pořádně se nadechnu a vydechnu a až pak otevřu dveře. Harry stojí a opírá se o dveře souseda, který bydlí hned naproti nám. Přežvykuje párátko a těká pohledem po chodbě, do té doby, než se jeho pohled zastaví u mě. Úsměv se mu rozšíří a já se divím, že mu to párátko nevypadne z pusy. „Ahoj.“ Zachraptí. Jeho hlas je stále vykřičený z toho večírku, řekla bych. „Ahoj, co tu děláš? Myslela jsem si, že máš něco důležitého.“ Jeho postava se odšpendlí od dveří a vydá se ke mně. „Taky že jo, ale šlo to rychleji, než jsem předpokládal.“ Ušklíbne se a pohladí mě kloubem prstu po tváři. „A to bylo co?“ Rozhodnu se vyzvídat, protože nemám ráda, když vynechává detaily, i když nejsou moc podstatný. Přijde mi, že občas na mě mluví v šifrách. „Byl jsem koupit kondomy.“ Brada mi klesá a je mi jasné, že moje barva pleti je o stupeň bělejší, než normálně. „Prosim?“ zeptám se vyděšeně, i když jsem mu moc dobře rozuměla. To nemyslí vážně, že ne? Polije mě chlad i vedro zároveň. „Dělám si prdel, ok? Nebuď jako jeptiška, která se musí jít pomodlit pokaždý, když se někdo kolem ní baví o sexu.“ Blbec. Někdy to, co mi říká, přehání. „Takže mi řekneš, kde jsi byl?“ Obejdu jeho blbou poznámku a vrátím se ke své otázce. Ušklíbne se. „Chceš to vědět?“ Tak né asi. Překřížím ruce na prsou. Zasměje se a chytne mě za ruku. Zaraženě ho sleduju. „Byl jsem něco vyzvednout.“ Zase ta neurčitost. Jak mám sakra vědět, co tím něco myslí? „A dál?“ Jsem otravná, ale opravdu mi vadí, když tohle dělá. „To ti teď kurva nemůžu říct. – Budeme tady stát jako dva žaludi nebo mě konečně pozveš dál?“ Fajn. Vzdám se a ukážu rukou, aby vešel dovnitř.

Sleduju Harryho, jak se automaticky vydá do mého pokoje, a přistihnu se, jak si prohlížím jeho zadek. Má ho vážně pěknej. Zkousnu si ret. „Vím, že mě sakra očumuješ.“ Zahuláká na mě a já se začervenám. „Táhni.“ Zasměju se a vydám se za ním do mého pokoje. Lehne si na mou postel a překříží si nohy. Do ruky vezme můj polštář s motýlky a začne ho různě mačkat. Pozvednu na něj obočí. „Nedívej se na mě tak.“ Řekne, aniž by se na mě podíval. Uchechtnu se. „Promiň.“ Zamumlám a lehnu si vedle něj. Položím si hlavu na jeho hruď a zaposlouchám se do rytmu jeho srdce. „Přemýšlel jsem.“ Promluví a tím upoutá mou pozornost. Přemýšlel? Zvednu svůj pohled a zjistím, že se na mě taky dívá. „O čem?“ zeptám se ho, když dál nic neříká. „Teda není to úplně z mý hlavy, ale přečetl jsem si to a normálně se mě to kurva dotklo.“ Svraštím čelo. V hlavě se usměju nad tou poznámkou, že četl. „Cos četl?“ Ptám se dál. „Olivia měla v kuchyni položenou nějakou blbou knihu a tak jsem se do ní podíval. Byly to nějaký stupidní citáty nebo co.“ Zasměju se. „Můžeš mi už konečně říct, co sis tam přečetl?“ Naléhám na něj. Zaslechnu jeho povzdechnutí. „Přečetl jsem si něco o skurveným nahrazení. Uvědomil jsem si, že být nahrazen někým jiným je ten nejhorší pocit, chápeš? Je to jako, cokoliv, cos kurva udělal, nestačilo.“ Zaraženě se na něj podívám. „Aha.“ Nevím, co mu na to mám říct. Myslíš, že spíš já bych měla o něčem takovém přemýšlet, ne on. „Já vím, že se k tobě nechovám tak, jak si zasloužíš. Jsem sráč, vím to, Rose. Jen mě prosím nenahrazuj Ianem.“ Vyprsknu smíchy. Harry se na mě hnusně podívá. „Promiň, já jen nevím, proč mi to říkáš. Fakt nemám v plánu tě nahradit Ianem, nemáš se čeho bát, věř mi.“ Jeho pohled se změní. „To říkáš možná teď, ale představa, že by byl Ian na mým místě, se mi kurva nelíbí. A ještě víc mě sere to, že si uvědomuju, jak zasraně víc se k tobě hodí.“ Protočím oči. „Radši už nepřemýšlej, ano?“ rýpnu si do něj a on mě bouchne polštářem. Zasměju se. „Mám tě rád, Rose.“ Zahledí se mi do očí a já mám co dělat, abych mu neskočila kolem krku, krásně se to od něj poslouchá. „Nikdy si pro mě neměla tolik znamenat. Je hnusný, když to takhle kurva říkám, ale prostě jsem chtěl jenom nezávazný flirt, ale nějak se to otočilo a já tu s tebou ležím v posteli a říkám ti, jak tě mám rád. Tomu se říká ironie.“ Uchechtne se mi do vlasů. Nevím, co si mám myslet, ale to, že pro něj něco znamenám, mě uklidňuje a já jsem za to ráda. „Jsem ráda za tuhle ironii.“ Usměju se na něj a on mě cvrkne do nosu. „Nebudeme zas tak kurva romatický, jasný?“ Zasměju se a ucítím, jak mi dává pusu do vlasů. Je mi s ním dobře, záleží mi na něm, akorát mi vadí to, že mi všichni kladou do hlavy ty kecy ohledně kluků. Tím všichni myslím samozřejmě Jade a mamku. Co mi dneska řekla, když jsme si telefonovali, mě opravdu vzalo. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem v tom nenašla Harryho, něco mi ho připomnělo, ale z větší části vím, že on není ten kluk, kterého má mamka popsala, ale nemůžu to brát podle toho, mně se líbí, jaký Harry je, i když mě někdy opravdu ranní a štvě, ale to je prostě Harry a já ho mám ráda. „Zůstaneš tady?“ Řeknu s nadějí v hlase. Uvědomuju si, že už je pozdě a byla bych ráda, kdyby tu se mnou zůstal přes noc. „Chceš mě tu?“ zachraptí a já přikývnu. „Fajn, ale snaž se nechrápat.“ Zrudnu. „Nechrápu zas tolik.“ Bráním se, ale vím, že je to zbytečné, když ho vidím, jak se směje. „Když myslíš.“ Zasměje se a dá mi pusu, dneska už podruhý, do vlasů. Usměju se nad tím a zývnu si.