RED - CZ

RED - 37. díl

Kráčíme po chodníku, kolem kterého jsou vysoké palmy, a ani jeden nic neříkáme. Harry by možná něco řekl, ale já jsem tak zadumaná ve svých myšlenkách, že má podle mě strach na mě promluvit. Nezlobím se na něj, kvůli tomu, že mi lhal v tom, že neměl vážný vztah, spíš jsem trochu zklamaná, že já nemám to prvenství, ale to už není jeho vinna. Hodně mě mrzí ale to, co dělal té holce. Začínám trochu pochybovat o tom, zda je Harry se mnou z vlastní vůle. Je tu velká pravděpodobnost, že je se mnou jenom proto, že viděl, jak se o mě Ian zajímá. Co když se mu vybavilo to, co se mezi nimi stalo dřív? Nechtěl, aby mu Ian přebral další holku a tak po mně skočil jako ryba po návnadě. Jenže pak jsou tady ta slova, která mi Harry říkal a i přes to, že mu nemůžu ve všem stoprocentně věřit, tak věřím, že v tomhle by mi určitě nelhal. Věřím, že mě má opravdu rád, takže bych měla přestat s tímhle blbým přemýšlením a pochybováním o tom, proč se mnou tenhle kluk, který mě ze začátku úplně děsil, je.

„Přestaň s tím.“ Vyruší mě z přemýšlení Harryho hlas. Podívám se na něj a přistihnu ho u toho, jak se na mě vážně dívá. „S čím?“ Zeptám se nechápavě. „Je mi jasný, že přemýšlíš a celkem mě to znervózňuje, protože nevím, co se ti kurva honí hlavou! Potřebuju vědět, co si o tom myslíš.“ Chytne mě za ruku a já si až teď uvědomím, že jsme od sebe měli větší odstup, který jsem zřejmě nevědomky vytvořila já a že jsme se tím pádem nedrželi ani za ruce. Musela jsem ho asi celou tu cestu, kterou jsme ušli, hodně frustrovat.

„Řekni něco, Rose.“ Pobídne mě, když mlčím. „Já nevím, co chceš slyšet, Harry! Je pro mě těžký vědět, že jsem se poprvé zamilovala do člověka, se kterým nikdy nestojím na solidní zemi. Ta nejistota mě ničí. Já vím, že mě máš rád, ale jsou tady i ty ostatní věci, které mě nutí od tebe utéct! Víš, moje mamka mě vychovala jako holku, která by nepolíbila tvého nejlepšího kamaráda nebo ti dala na výběr mezi tím, co máš rád a sebou. Nejsem chladná a bezohledná. Políbím tě, abych tě uklidnila, a budu stát na tvé straně, když ostatní budou proti tobě! Nevím, jestli ty seš toho schopný a tobě…“ nestihnu to doříct, protože se Harry silně přisaje na mé rty. Jeho ruce chytnou mou tvář. Přijde mi, že mě líbá tak, jakoby mé rty byly vzduch a on nemohl dýchat. Cítím v tom potřebu. Kdyby mě tak silně nedržel, asi by se mi podlomila kolena. Jeho rty se otírají o ty mé a můžu slyšet tiché zakňučení, které ze sebe Harry vydá. Ucítím slzy, jak začnou téct po mé tváři. Nevím, proč brečím, možná úlevou. Harry se odtáhne, ale zůstává v blízkosti mého obličeje a jeho ruce má stále položené na mé tváři. Dech se mi sklidní. Dívá se na mě a jenom na pár sekund mi přijde, že by mi mohl říct ta dvě slova, na která tak čekám. Jeho výraz to ve mně vzbuzuje, to zmatení v jeho očích, ale když se zadívá na zem, můj pocit opadne. „Už to nikdy neříkej, prosím.“ Jeho hlas je tichý. „Stojím kurva za hovno, ale nechci, aby sis to myslela i ty.“ Povzdechnu si. „Vždyť já si nic takového nemyslím.“ Ujistím ho. „No jasně.“ Řekne sarkasticky a do toho protočí oči. „Jak myslíš.“ Skřížím si ruce na prsou. Po dlouhé době se na jeho tváři objeví jeho přitažlivý úšklebek. „Řekni mi, že už není nic, co bych měla vědět.“ Není to příkaz, spíš taková prosba. Harry si začne hrát se svým piercingem na rtu. Chvíli to vypadá, že má ještě něco na srdci, ale pak se na mě podívá a usměje se. „Ne.“ Odpoví mi jednoslovně a mně se celkem uleví. Ne úplně, ale úlevu pocítím. Nechci znát další Harryho příběhy, které by mě utvrdili v tom, jaký osel je. Poškrábe na zátylku. „No, ehm, nechtěla bys ke mně? Olivia tam není.“ Široce se usměju. „Měla bych si spíš najít nějakou práci.“ Odmítnu ho nerada. „Jak jsem mohl zapomenout.“ Neskrývá sarkasmus, čímž mi už podruhé dokáže, jak ho umí použít. Protočím na něj oči. „Taky nejsem nadšená, ale vážně si něco musím najít.“ Přejedu mu rukou přes rameno. „Fajn, ozveš se mi dneska ještě?“ Ušklíbne se na mě. „Jasně.“ Odpovím mu. Čekala jsem, že by mohl jít hledat se mnou, ale možná bude lepší, když si teď dám od něj trochu chvíli klidu, aspoň se na to budu více soustředit. „Tak se měj.“ Políbím ho a ucítím, jak mi šáhne na zadek, čímž si mě přitáhne blíž k sobě. „Čau.“ Řekne na pozdrav. Rozejdu se k odchodu, a když ujdu pár metrů od Harryho, otočím se a zjistím, že stále stojí na místě a pozoruje mě, jak odcházím. Rozhodnu se mu zamávat. I z té dálky poznám, jak se nad tím zasměje, ale zpátky mi nezamává.