RED - CZ

RED - 78. díl

Z POHLEDU ROSEMARY

Sedím na své posteli, místo toho, abych spala. Je po čtvrté ráno. Jsem unavená, neuvěřitelně moc, ale jak se snažím sebe víc, usnout nemůžu. Možná jsem nervózní z letu a z toho, že po delší době uvidím rodiče nebo taky, že mě Harry veze na letiště, nevím. Další možností můžou být vzpomínky a myšlenky, co mi běhají v hlavě a nechtějí přestat. Promnu si oči a zírám před sebe na svou skříň, na které visí ramínko s oblečením, které si chci vzít ráno na sebe. Tma mě skličuje a tak vstanu, abych si rozsvítila. Světlo na mě zapůsobí jako výbuch jaderné elektrárny a já musím zase zhasnout.
"Sakra!" zanadávám a po tmě vyjdu ze svého pokoje. Přemístím se do koupelny a opláchnu si obličej, abych se trochu víc probrala a mohla si rozsvítit. Slyším, jak ke mně doléhá chrápání z pokoje Jade. Normálně bych se smála, ale teď jí závidím, jelikož spí jako zabitá. A já tu chodím jako ztracená duše, co stále nenašla klid.
Rozsvítím si v obýváku a je příjemný pocit zase normálně vidět. Ušklíbnu se. Povzdechnu si unaveně a vrátím se do pokoje, kde si taky rozsvítím. Sundám si své triko na spaní a natáhnu se pro své oblečení na ramínku.
Bohužel vím, že budu beze spánku. Nemá cenu se tu jen tak válet. Půjdu se projít a možná mě to trochu unaví, abych se pak prospala v letadle. Ale to jsem asi naivní. Vezmu si mobil do kapsy džínové bundy, kterou mám přes krémový svetr a vyjdu z pokoje. Nejsem nadšená, že v tuhle hodinu chci jít ven, jenže kdybych zůstala tady do osmi, než pro mě přijede Harry, asi bych zešílela z nudy.

Venku okamžitě pocítím studený vítr a rolák na svetru si přetáhnu, až k bradě. Porozhlédnu se kolem sebe a přemýšlím, jakým směrem se vydat. Asi nemá cenu jít do rušné ulice, kde stejně teď bude všechno zavřené. Ani nemám sílu se jít ožrat do klubu. Zasměju se. Procházím parkovištěm a po chodníku se pak vydám dolů a nechám vlastní nohy, aby mě někam zavedly. Zapojím si sluchátka do mobilu a pustím si náhodné písničky. Ani nevnímám melodii nebo slova, jsem stále hluboko ve svých myšlenkách a lituji, že jsem si nevzala prášek na spaní.

Světlo pouliční lampy mě donutí, abych se posadila na lavičku vedle ní. Neušla jsem dlouhou cestu, když zvednu hlavu, ještě pořád můžu vidět náš činžák.
Moje mysl se rozhodne zamířit do budoucnosti a já pocítím nával úzkosti. Můj život byl klidný do doby, než jsem potkala Harryho. Teď je můj život jako projížďka na horské dráze, která směřuje zatím jenom dolů. Měla bych se Harryho úplně vzdát. Vím, že se mi uleví. Ale je tak těžké, to udělat. Jsem slabá. Uvědomuji si to.
Možná bych mu měla napsat, že jeho odvoz nepotřebuji. Asi bych měla začít tady. Byl to hloupý nápad, když jsem mu to nabídla. Skousnu si nejistě ret a i přes to, že je tak brzo, kliknu na ikonku zpráv a rozhodnu se mu napsat. Myslím si, že ho to nevzbudí. Vím, že dokáže spát stejně tvrdě jako dneska Jade, na rozdíl ode mne.

"Nemusíš mě vozit na letiště. Asi bude lepší, když si ráno zavolám taxíka. Snad ti krabice posloužily, hah. Doufám, že jsem tě včera neviděla naposled. Rosemary. X"

Čtu si to po sobě dokola a svírá se mi žaludek. Už jen z té zprávy jde poznat, jak zoufalá jsem. Čiří z toho i nádech toho, že je po čtvrté hodině ráno. Vím, že té zprávy budu litovat, až si jí Harry přečte a rozhodne se nějak reagovat, ale mám potřebu ji poslat. A tak jí i posílám.
Zkřivím obličej do úšklebku, když se mi objeví odesláno a zhluboka vydechnu. Horší nápad mě snad už nenapadne.
Zaposlouchám se znovu do písniček a zavřu na chvíli oči. Tohle je naprosto šílený. Jsem v brzkých hodinách na lavičce, kterou osvětluje pouliční lampa a já píši svému ex, protože mi chybí a též proto, že ho nechci vidět, než se vrátím z Portlandu. Kéž bych byla vyrovnaný člověk a dokázala se jednoduše rozhodnout hned teď, co chci. Bohužel nejsem a nechci nic uspěchat. Vím, že po nikom netoužím víc, jako po Harrym, ale nejsem taková pitomá holčička, kterou jsem byla, když jsme se poprvé potkali, tudíž nehodlám znovu riskovat zlomené srdce. Tentokrát potřebuji jistotu a nějaký čin z jeho strany. Harry mi přiznal, že mě miluje, ale nevím, zda to není pouze nějaký krátkodobý stav, který ho brzy omrzí. Stejně jako to bylo před tím, když jsem ho omrzela já. Promnu si vlasy. Nejradši bych se vrátila v čase a udělala všechno jinak, abych teď nemusela být v téhle pozici. Dělám si to sama tak akorát horší, ale vím, že Portland mi pomůže. Potřebuji vypadnout někam, kde vím, že mi nehrozí, že narazím na Harryho.
Mobil mi začne vibrovat a já sebou nadskočím. Kouknu na mobil. Harry volá.
"Do prdele!" zanadávám sama pro sebe. Vzbudila jsem ho. Skvělý, teď bude ještě víc naštvanej. Vytáhnu si sluchátka z mobilu a vsunu si je do kapsy. Neochotně přijmu hovor.