RED - CZ

RED - 42. díl

Procházíme chodbou, která má černé zdi, černé lino a na stropě se lesknou malé hvězdy jako světla. Vypadá to luxusně, ale děsivě zároveň. Sandra jde před námi svižným krokem a Harryho ruka neopouští můj pas. Projdeme chodbou a objeví se před námi velký taneční plac. Zalapám po dechu. „Páni!“ vydechnu a Harry mě pouští. Na velkém stupínku si všímám mixážního pultu pro Dje. „Pojď!“ Vyruší mě z mého prohlížení Sandřin hlas. Následuji jí k baru, kde na barové židli sedí muž s brýlemi a něco dělá na svém notebooku. Ohlédnu se za Harrym, ale někam zmizel.

„Alexi, tohle je přítelkyně Stylese, Rose.“ Vůbec mě nepřekvapuje, že tady Harryho znají. „Rosemary.“ Opravím jí, abych se vyvarovala tomu, že mě i někdo jiný kromě Harryho, bude nazývat Rose. Alex odvrátí svůj pohled od obrazovky notebooku a podívá se na mě. Musím uznat, že vypadá celkem mladě na to, že vlastní takhle známý klub. Jeho oči jsou čokoládové a celkově vypadá snědě. Možná bude původem Ital. Sundá si své brýle a dá si je do svých krátkých kudrnatých vlasů. „Co ode mě potřebuje, přítelkyně Harryho Stylese?“ Zamračím se. Přijde mi, jakoby se mi vysmívali tím, že jsem s Harrym. „Slyšela jsem, že hledáte někoho k baru, tak jsem tady.“ Odpovím mu nejistě. Ušklíbne se. Zapne si poslední knoflík u krku své košile a promne si bradu. „Proč si myslíš, že hledáme někoho, jako jsi ty?“ Sandra se zasměje a on jí spraží svým pohledem, zřejmě to neměla být urážka, ale i tak se mě to dotklo. „Nepřijdu si nějaká divná pro tuhle práci, přijdu si jako každý normální člověk. Nevím, co jste myslel tím, někoho, jako jsi ty.“ Bráním samu sebe a jsem na sebe pyšná. Alexovi povyskočí obočí a můžu si všimnout uznání v jeho očích. „Začínáš se mi líbit. Jakže se jmenuješ?“ Široce se na mě usměje. „Ehm, Rosemary.“ Zopakuji své jméno a on ke mně napřáhne svou ruku. „Alex, tykej mi, Rosemary. Všichni si tu tykáme.“ Mrkne na mě. Znamená to, že mám práci? „Sandro, vysvětli Rosemary všechno, co potřebuje vědět a pošli za mnou Stylese, chci si s ním popovídat, dlouho jsem ho neviděl.“ Sandra si povzdechne. „Musím uklidit bar, před tím, než otevřem.“ Dává mu najevo, že na mě nemá čas. „Tak sakra sežeň někoho, kdo bude natolik schopný věnovat se naší nový kamarédce.“ Zvýší trochu hlas. Sandra protočí oči. „Tak pojď.“ Popadne mě za ruku a vede mě někam pryč. „Zavedu tě do naší šatny, kde si necháváme věci a kde se převlíkáme do pracovního. Měl by tam někdo být, aby ti všechno vysvětlil.“ Ujasní mi a já pouze přikývnu. Nemůžu uvěřit, že tady budu pracovat. Chci to vůbec? Dojdeme ke dvojitým dveřím, na kterých je v růžové hvězde napsáno šatna. Vcházíme dovnitř a já překvapením ztuhnu.

„Bello, tebe potřebuju a Stylesi běž za Alexem, chce s tebou mluvit.“ Zamžikám. Nikdo mi nemusí nic ujasňovat, vím, kdo je tahle Bella. Harry zmizel za ní do šatny, věděl, že tu bude. Je to důvod, proč se mnou chtěl jít? Pociťuji obavy a žárlivost, ale potlačím je hluboko dovnitř. Zadívám se na Bellu, která nesměle stojí vedle Harryho. Nevím, jak jsem si jí představovala, ale jsem překvapená tím, jak vypadá. Je vysoká, a kdyby nestála vedle Harryho, myslela bych si možná, že je dokonce vyšší, než on. Má kratší rovné černé vlasy a plné rty, které zdobí stejná červená rtěnka, kterou má Sandra. Má krásně hnědé oči a je hezky opálená. Je opravdu moc krásná. Připadám si hloupě, když konečně vím, jak vypadá. Nemůžu se s ní porovnávat. „Stylesi pohni tou prdelí!“ Ozve se opět Sandry hlas. Zamířím svůj pohled na ni, abych se vyhnula Harryho pohledu. „Hned se vrátím.“ Ozve se jeho hlas, který směřuje na mě, tedy myslím, ale nepodívám se na něj. Projde kolem mě jako vzduch a já se ocitám s Bellou sama.

„Vítej na palubě.“ Zvolá na mě a na tváři jí pohrává úsměv. Má příjemný hlas a její úsměv nepůsobí falešně, takže jí ho opětuji. „Díky.“ Odpovím. Bella se posadí na malý gauč, který tu mají a poukáže na místo vedle ní. „Sedni si.“ Řekne a tak se k ní posadím. „Není to blbá práce. Časem si zvykneš na oplzlý kluky u baru a to, že se budeš domu vracet brzo ráno. Není to tak špatný, jak to zní, věř mi.“ Začne konverzaci. Stáhne si své krátké triko pod pupík a pozoruje mě. „Harry mi říkal, že si opustila práci kvůli jeho tátovi, neřekl mi proč, ale docela jsem zaskočená, že z takové práce se ženeš do tohodle.“ Povytáhne obočí. Uleví se mi, že jí Harry neřekl, co se stalo mezi mnou a jeho tátou. „Taky nemůžu uvěřit, že jsem tady, ale snad to nebude tak špatný, jak si už zmínila.“ Řeknu. Cítím se nesvá v její blízkosti a to je na mě milá. „Jo, věř mi, že se ti tu bude líbit. Všichni se tu známe a jsme dobrej tým, zapadneš snadno.“ Přikývnu a doufám, že to tak bude. „Na baru je to snadný. Bude tam s tebou barmam, kterýmu vždy předáš objednávku na koktejly a ty budeš točit pivo, nic víc.“ Točit pivo? „Neumím točit pivo.“ Zhrozím se. Bella se začne smát. „To se hned naučíš, je to vážně primitivní.“ Drkne do mě, jakobychom se znali dlouho a ne pouze pár minut. „Jak dlouho tu pracuješ?“ Zeptám se jí, aby mi to pomohlo srovnat pár myšlenek. „Ani nevím, možná tři roky.“ Aha. „Chci se ti omluvit.“ Změní najednou téma. Svraštím čelo. „Proč?“ V hlavě mě začne napadat hodně myšlenek, proč by se mi chtěla omluvit, ale doufám, že se ani jedna nestane skutečností. „Kvůli tomu, jak tě sem Sandra přivedla a vystavila tě trapné situaci, nás všechny. Harry mě přišel jenom pozdravit, ani jsme spolu dlouho nemluvili, protože jste hned přišli. Sandra moc dobře věděla, kde Harryho hledat, takže to udělala schválně. Ona taková prostě je, ale není tak špatná, když jí líp poznáš. Pouze dělá ráda naschváli a způsobuje zbytečné nepokoje, nic víc.“ Pusu mám jemně dokořán, ale nevím, co říct. Sklopím pohled. „To je v pohodě, nezlobím se nebo tak něco.“ Vyjde ze mě. Zamračím se nad svou trapnou odpovědí. „Už ti řekli, kdy začneš?“ odvede konverzaci zase rychle jinam. „Ne, poslali mě rovnou za tebou.“ Zašklebím se. „Aha, tak to napravíme.“ Vstává a tak udělám to samý. „Alex ti dá rozpis a řekne ti něco o platu. Nečekej nic extra, ale s nájmem vyjdeš.“ Kývnu.