RED - CZ

RED - 9. díl

Dorazím domu a hodiny ukazují půl 10. Jsem úplně mrtvá, protože jsem musela jít od jeho domu, až sem pěšky. Ještě ke všemu v jeho oblečení, takže na mě všichni koukali, jak na blázna, ale to je mi fuk. Jsem ráda, že už jsem doma a pryč od toho zakomplexovaného debila.

Z pokoje vyjde Jade v pyžamu. Musela si jít po mém odchodu na pláž ještě lehnout, asi jí lovení té myši unavilo. Podívá se na mě a je vidět, že je zaskočená. Ne tím, že jsem se už vrátila, ale rozhodně tím, co mám na sobě.
„Myslela jsem, že jsi šla na pláž?" Řekne jízlivě. Protočím oči. Nechci jí to vysvětlovat, opravdu nechci. Ještě teď se celá třesu, když se na to vzpomenu.
„Byla jsem," odpovím jí a sáhnu do ledničky pro vychlazenou plechovku Coly.
„Aha a proto máš na sobě klučičí oblečení?" Vyzvídá dál. Fajn, budu jí to muset říct, aby to pochopila.
„Sedni si," Přikážu jí a v tu chvíli si přijdu jako on. Sedne si do křesla. Vyskočím na kuchyňskou linku a natočím se jejím směrem.
„Byla jsem na pobřeží. Seděla jsem v písku a pozorovala východ slunce. Když najednou se objevil ten...pošahanej Styles," všimnu si jejího rozšíření zorniček.
„A?" zeptá se zvědavě a já v ní po dlouhé době uvidím tu Jade, která se vždy zajímá o kluky v mé blízkosti, ale tentokrát jí asi zklamu.
„Nic. Chvíli jsme si povídali a šli dokonce do vody. Pak navrhl, abychom jeli k němu," ke konci trochu ztiším hlas.
„Bylo to fajn, Jade. Zajímal se o mě, ptal se na můj život. Normálně jsem z něj začínala být hotová a doma mi půjčil jeho oblečení, protože jsem byla mokrá z té vody. Bylo to od něj tak ohleduplný, ale všechno to bylo moc unáhlený. Ten kluk je prostě šmejd. Bastard a ta největší osina v zadku, kterou znám. A strašně mě štve, že to musím říct," prohrábnu si vlasy. Zklamal mě, hrozně moc, fakt že jo.
„Co se stalo?" Zeptá se opatrně. Zakroutím hlavou.
„Já nevím, prostě v něm najednou tak přepnulo. Vyjel po mně, jakože...však víš, chtěl se mnou..." nedokážu to doříct, protože mě to bolí.
„Ó můj bože!" vyjekne radostí Jade. Zamračím se.
„Bože, on tě chce, Mary." Je nadšená.
„Ne, ale ty to nechápeš." Skočím jí do toho, ale neposlouchá mě.
„On je do tebe udělanej!" Ježiši.
"Když myslíš." Rozhodnu se jí v té euforii nechat a odejdu do svého pokoje, abych si srovnala myšlenky. Kdyby jenom věděla, jak to proběhlo...

Mám chuť spát, ale vím, že bych nedokázala zabrat, protože na něj musím pořád myslet a bojím se, že kdyby se mi povedlo usnout, zdálo by se mi o tom nebo jen o něm a to nechci.
Jsem tak naštvaná, hlavně na sebe. Jsem tak pitomá, nevím, co jsem si myslela.
On se snažil být na mě cestou k němu milý, což byl pouhý záměr k tomu, abych mu potom později s chutí roztáhla nohy. Jak se vůbec opovážil mě k tomu nutit? A ty jeho řeči, bože můj. Hodím polštářem do zdi. Proč se mi tak dostal pod kůži, sakra?
Stále nechápu, co se stalo, že přestal. Jsem ráda, ale to, jak se na mě podíval, než mě vyhodil, bylo tak zvláštní. Nechtěla jsem ho odsoudit hned podle vzhledu, ale dnes se mi potvrdilo, jaký zkažený kluk je. Myslí si, že může mít každou, ano může mít, ale u mě šlápl vedle.
Nejsem typ holky, která nabízí svoje panenství na požádání. Zavrtám se do postele a je mi jedno, že mám na sobě stále jeho oblečení. Je to pohodlný a je mi v tom teplo, hlavně to hezky voní.

Aniž bych si uvědomila, že se mi povedlo usnout, probudím se v půl 12. V břiše mi zakručí, mám děsný hlad. V ledničce nic nemáme, budu muset zajít někam na oběd. Nejlépe s Jade, chci si s ní promluvit. Vylezu z postele a protáhnu se. Na to, že jsem nespala dlouho, se cítím odpočatá, žádný sen o Stylesovi, díky bohu.
I když nerada, svleču ze sebe jeho oblečení. Cítím se zvláštně, když si sundavám jeho trenky, zrudnu. Budu mu to muset všechno vyprat, ale při představě, že mu to budu muset vrátit a tím pádem ho znovu vidět se mi sevře žaludek. Možná mu to nevrátím, určitě má tohle oblečení nejméně ještě pětkrát, a pokud vím, nosí jen ty jeho černé rifle a buď bílé, nebo černé triko, takže ho to určitě trápit nebude. Obleču si rifle, protože mé oblíbené legíny má on.
Vylezu z pokoje, Jade nikde. Zaťukám na dveře od jejího pokoje, nikdo se neozývá a tak vejdu. Není tam. V koupelně též není. Hm, vypadá to, že na oběd budu muset jít sama. Ujistím se, jestli mám nějaké peníze v peněžence, než si ji strčím do kapsy u kalhot, naštěstí tam pár bankovek mám. Doufám, že Jade nebude vadit, když pojedu jejím autem, potřebuji do nějaké pořádné restaurace a v blízkosti žádné takové nejsou.
„Super," řeknu, když zjistím, že Jade odjela autem. Co mám teď jako dělat? Svým autem jet nemůžu a umřít hlady taky nehodlám.