Spoutáni slibem

I.

1. Září se studenti vesele vraceli do Bradavic. Bylo to jiné jako dřív. Nemuseli se bát co hrozného je zase čeká od Voldemorta. Celá atmosféra byla jiná a klidnější. Kelan seděla ve vagonu sama a dívala se z okna. Nevyrovnala se ještě s Fredovou smrtí.

Otevřeli se dveře a dovnitř vešel Ron a za ním Hermiona. "Ahoj!" Zavolal Ron. Kelan si ho prohlížela. "Proč tak ječíš?" Ron se pomalu podíval na Hermionu. "Jako kdyby si ho neznala" usmála se citlivě Hermiona a sedla si vedle Kelan. "Proč jste tady?" zeptala se Kelan. "Celé prázdniny jsme se neviděli, proč si nenapsala mohli jsme něco podniknout" 

"Dejte mi radši pokoj" Vstala a odešla na úzkou chodbičku. Hermiona se podívala na Harryho. "Co je to s ní?" "Jako kdyby si o nevěděla. George říkal že se nevyrovnala s Fredovou smrtí. Potřebuje čas, neměla by si na ní tak naléhat" "Já na ní nenaléhám, jen jí chci vrátit do normální života" "Hermiono jsou věci, ve kterých si člověk musí pomoct sám" řekl Harry a šel taky pryč.

Chtěl jí najít. Kelan přišla za Lenkou a Nevillem. Harry přišel k jejich kupé a zaklepal na něho. Kelan si ho schválně nevšímala, ale Neville mu otevřel. "Můžu mluvit s Kelan?" Neville se podíval za sebe a pak se otočil na Harryho. "Ona s tebou nechce mluvit Harry" "Já se jí jen chci omluvit, nic ví Kelan prosím" Neville se na ní otočil a pokrčil rameny. Kelan vstala a šla neochotně ta Harrym si promluvit. Šli spolu až ke dveřím vlaku. "Promiň, neměl jsem dovolit aby s tebou o tom začali mluvit. Bylo to z jejich strany nemístné" 

"Já jenom nechci aby jste se ke mě chovali tolik soucitně, chci se s tím vypořádat sama ne za pomocí ostatních" "Já to chápu" "Tak to prosím řekni i ostatním. A mrzí mě že jsem vám nedala vědět přes prázdniny, ale nemohla jsem. Neměla jsem chuť ani jsem se sem nechtěla vrátit, kdyby nebylo mých ambiciózních rodičů" Harry přikývl. "Asi chceš být sama že?" Kelan přikývla a Harry se vrátil ke kamarádům. 

Dojeli do Bradavic. Sešli se ve velké síni. Kelan došla poslední. Hermiona čekala že si sedne za nimi tak jak to vždycky dělávala. Kelan se jim však vyhnula a sedla si vedle George. On jí objal když jí viděl. Ron se naklonil k Harrymu. "Má štěstí že Fred měl dvojče, ještě může být s Georgem" Harrymmu zaskočil dýňový džus když to Ron dořekl. "Co se to s vámi dvěma sakra děje? Rone posloucháš se vůbec co říkáš? " "Harry uklidni se" napomenula Hermiona protože si začala všímat jak se všichni začínají k nim otáčet. 

"Nedivím se jí že si sedla někam jinam" vztekl se Harry a taky odešel. Nemohl uvěřit tomu jak se Ron a Hermiona začali chovat. Přemýšlel nad tím jestli to náhodou nejsou důsledky války. Ale začali mu lézt pěkně na nervy a to byl teprve začátek školního roku. Pro Kelan tento školní rok bude o dost složitější, protože na víkendy bude bývat ze svými rodiči. Sama to nechápala ale je to tak. A upřímně raději by byla ve škole než s nimi doma. 

Další den ráno škola zase začala fungovat. První hodinu ráno měla lektvary. Hned první hodinu ve školním roce psali test. Samozřejmě se na to Kelan vůbec nenaučila. Neměla náladu se učit do školy. Vůbec se nedokázala vrátit do starých kolejí. Cítila se jako kdyby to bez Freda nebyla ona. Vyhýbala se svým kamarádům a po nocích brečela nad všemi těmi vzpomínkami. 

Vedle ní si najednou sedl Draco. "Ahoj Kailorrenová" Kelan se překvapeně podívala vedle sebe. "Co tady chceš? Padej Malfoyi tady nesedíš" Draco se ušklíbl. "Teď už ano, pořád oplakáváš Weasleyho?" "Do toho ti nic není" Draco se dál pobaveně tvářil. "Padej sakra!" Řekla a žduchla do něj. "Ts mohla by si být přátelštější" "Že to říkáš ty" "Třeba jsem se změnil" Kelan ho změřila pohledem. "O tom silně pochybuju a už vypadni" Rozletěli se dveře a vtrhl do třídy Snape. Draco se na ní otočil zpátky. "Promiň už to nejde" Kelan převrátila oči a podepřela si hlavu. 

Snape se postavil před tabuli a každého studenta probíjel ledovým pohledem. Zastavil se u Kelan a Draca. "Pane Mlafoyi dnes jste nenašel snad své místo?" "Našel jak vidíte" "Vraťte se okamžitě tam kde máte sedět, bez jakýchkoliv komentářů" Draco si neochotně sebral knížky a posadil se o dvě lavice dál. "Dneska pokud vím vás čeká první úvodní test, doufám že jste naučení koneckonců je to opakování. Weasley vy si sednete do první lavice" Ron se otočil vyplašeně na Hermionu. "To je v pytli, já nic neumím" "Řekl jsem do první lavice, nebo chcete aby vaše kolej hned na začátku dostala mínusové body?" 

Hermiona do něho vrazila. Ron vstal a šel si sednout do první lavice. Kelan absolutně nic nevěděla. Ani se nesnažila nad tím přemýšlet. Brk nechala namočený v inkoustu a hlavu měla podepřenou. "Slečno Kailorrenová uvědomila jste si že máte začít psát?" Kelan si vzala brk a podepsala papír. Pak ho vrátila opět do lahvičky s inkoustem a posunula papír na kraj lavice. "Být vámi tak se velice rychle vzpamatuju" sebral papír ze stolu a posadil se za stůl. 

Skončila hodina a Kelan musela přetrpět další čtyři. Ale žádná z nich nemohla být horší než lektvary. Nesnášela Snapea z celého srdce. Byla taky jediná z Nebelvíru která byla na něho drzá. Dnešek nějakým stylem přetrpěla a pak celé dny takhle bloudila někde po lesích, co nejdál od lidí. Na večeři ten den ani nepřišla. Všichni byli večer ve velké síni a Hermiona se rozhlížela kolem. "Harry a Kelan chybí" "Všiml jsem si" odpověděl jí Ron s plnou pusou. "Hm ale Harry sedí tamhle vedle Jaspera" Hermiona se nahnula a pak se otočila zpátky na Rona. "Asi je na nás pořád naštvaný co" Ron pokrčil rameny. "Určitě, jinak by tady s námi asi seděl" 

"Ten pokus o vtip s tvým bratrem byl opravdu hodně nevkusný" "Hele já se to snažil jenom odlehčit  nic víc, nemáš náhodou pocit že se Harrymu zalíbila?" Hermiona pokrčila rameny. "I kdyby tak to nechci řešit" Ron který předstíral zvědavost si dal další sousto do pusy a raději se začetl se do denního věštce, aby se s ní o ničem dalším nemusel bavit.