Spoutáni slibem

XXV.

Po cestě jeli v prostorném kočáře tažený Hipogryfy. Ti dva seděli vedle sebe a naproti ním byla Myrna, Erika, Chantelle a Lewis. Bylo to perfektní místo pro další jejich hádku. Tentokrát začal pro změnu Snape. Hádali se doslova kvůli maličkostem. "Nemohla by ses laskavě posunout, vedle sebe máš dost místa" "Posuň se sám, máš tam taky dost místa nebo sis měl jít sednout na Hipogryfa" "Možná to na příště zvážím, jenže jsem nemohl tušit že to bude tak strašná cesta" "Neříkej, ty který vždycky všechno ví" "No tak co je to dneska  s vámi?" zeptal se Erik. "Nic!" křikli oba zároveň. 

Chvíli byl klid. Kelan se mu to však rozhodla vrátit. "Jak je to ještě dlouho?" zeptala se Myrny. Podívala se z okna. "Podle skal ještě půl hodina" Kelan neunikl Snapeův úšklebek na který čekala, aby mohla pokračovat  v hádce. "Máš snad nějaký problém? Chceš snad něco říct?" Snape se na ní podíval a předstíral že nic neudělal. Překřížil si ruce na prsou a pokrčil rameny. "Já ne" "No tak jen to klidně řekni" 

Snape se na ní podrážděně otočil. "Myslím že to přeháníš, můžeš se aspoň na chvíli přestat hádat?" "Že to říkáš zrovna ty" odsekla. "Já? Chceš říct že to já jsem dneska rozpoutal jako první hádku?" "Jo, neustále mě nepřestáváš vytáčet už tě začínám mít pěkně dost" "Ty mě taky vytáčíš a nehádám se  s tebou kvůli každé blbosti" Kelan nadzvedla obočí. "Takže já tě vytáčím?" "Kelan už toho laskavě nech" řekla Myrna. "Jo neustále mě vytáčíš" "Nejsi o nic lepší jak já tak buď zticha, celou dobu jsem byl v klidu ale zase si se začala hádat. Takže si prokažme laskavost a dělejme že ten druhý vůbec neexistuje" navrhl. "Fajn" 

Zase bylo ticho a pak se na sebe ještě jednou podívali a odsedli si od sebe. "Kelan" začala Myrna. "Ne nemluvte na mě, nikdo z vás!" po zbytek cesty byl mezi nimi klid. Nikdo spolu  nemluvil. Konečně přijeli k vysokému bílému zámku.

Myrna se do široka usmála. "Už jsou tady!" Zvolala a vylezla ven z kočáru. Anetta a Tara okamžitě přiběhli. Kelan převrátila oči a vyšla raději taky ven. Aby byl už co nejdál od Snapea. Až se všechny přivítali, stočili svou pozornost na Kelan. 

"Kelan ty jsi se ale změnila, nemohu ani uvěřit že jsi to ty" řekla Anetta a šla ji hned obejmout taky. "Věř tomu, jsem to ja" řekla Kelan. "Ty budeš asi hodně upřímná viď" usmála se Tara. Kelan přikývla. "Někdy až moc" dodala Myrna. "Ale je krásná opravdu" usmála se na ní Anetta.

Chantelle kývla na Snapea aby šel ke Kelan. Snape se postavil za ní. "Anetto, Taro měla bych vás představit. Tohle je dědic z rodu Prince Lloydů princ dvojí krve Severus Snape. Manžel Kelan" seznámila je Myrna. Anetta a Tara se překvapeně na sebe podívali. "Tak ty jsi už vdaná" vykřikla Tara šťastně. Kelan se přiškrceně pousmála.

"Ale hodíte se k sobě" uznala Anetta. Tara s ní souhlasila. "A to se málo vidí" "Jo to se fakt málo vidí" souhlasila ironicky. Myrna se na ní podívala pohledem, který jasně naznačoval že je zticha. Anetta s Tarou se pak nahrnuli k Myrně a Erik šel s Chantelle do zahrady, která vedla na zámeckou terasu. Kelan nemohla jinak než jít vedle Snapea.

"Jak je to dlouho co jsou spolu?" Vyzvídala Anetta, která neskrývala nadšení. "Jenom chvíli, pár dní" Tara se na ně ohlédla. "Moc spolu nemluví jsou v pořádku?" Anetta se na ně otočila a uznala že má Tara pravdu. "Dokonce se ani nechytnou za ruku" "Jsou jen oba dva před cizími nesvý to je celé"

Myrna lhala z toho důvodu, protože věděla že by to obě začali rozebírat. "Chápeme mi je z toho dostaneme" ujistila jí  Anetta. " Ale nenásilně, nechci tady žádné nátlaky" "Drahá působíš neklidně" řekla Tara. "Jistě že nenásilně, neměj strach" řekla Anetta.

Přišli na terasu. Kelan si chtěla sednout vedle Erika. Myrna jí ale odtáhla k Snapeovi. Se znechucením si sedla vedle něj a věděla že tohle bude zase další nudné odpoledne. To ale netušila co si Tara a Anetta na ně připravili.  Po chvíli sezení se Tara zaměřila na Kelan a Snapea. "Proč jste vy dva tak potichu?" "Není o čem mluvit" řekl Snape. "Ale tomu nevěřím, něco by se jistě našlo" "O tom silně a upřímně pochybuju" 

"Musíte na sobě hledat to pozitivní" řekla Anetta a oba se na sebe znechuceně podívali. "Ale no tak, před námi nemusíte dělat že se nemáte rádi" usmála se Tara. "Cože?" vykřikli. Doufali že slyšeli špatně. "Není třeba to hrát že Kelan?" Ona s ním souhlasila. "Ani v nejmenším, tím si můžete být oba jistí" Anetta s Tarou se na sebe otočili. Nejspíš ani jedna z nich netušili že je to s nimi až tak špatné. "Nesmíte si to protivit, bude to horší. Měli by jste spolu trávit více času" 

Kelan toho měla akorát tak dost. "Už toho nechte..." zvedla se a odešla pryč.  Kelan šla od toho místa co nejdál. Nemohla furt snášet jak jí do něčeho tahají. Šla ke staré polorozpadlé stodole, která patřila jejímu pradědovi. Vrata byla zamčené, ale ona stejně radši lezla oknem. Nikdo sem nechodil. Všude byl prach, pavučiny, staré nářadí a postroje na Hipogryfy. Její praděda je miloval. Na stole leželi mudlovské cigarety, které rád kouřil. Vzala zaprášenou krabičku a otevřela jí. 

Bylo tam pět starých cigaret v dobrém stavu. Kelan nikdy neměla k tomuto sklony, ale co na tom záleželo. Krabičku zavřela, dala jí do kapsy a vylezla ven. Šla k jezeru které bylo u kraje pozemku. Tady byla dostatečně daleko. Sedla si na kamenitý břeh a vzala si jednu cigaretu. Dala si jí do pusy a lusknutím jí zapálila. Samozřejmě nebylo to hned na poprvé, ale přece se to jen povedlo. Tento trik s jiskrou jí naučil Fred, když spolu jezdili tábořit o prázdninách do lesů.

Vdechla kouř do plic a strašně se rozkašlala. Bylo to nepříjemné, ale snažila se to překonat a zvyknout si. Dala ještě pár dalších potahů a pak se to zlepšilo. Přestalo jí to dráždit ke kašli. Utápěla se v myšlenkách. Zjistila že si dlouho na Freda nevzpomněla a  to jí silně zabolelo. Kdo by čekal že po válce to bude všechno daleko horší. Nerada si to přiznávala, ale chtěla se do té doby plného strachu a smrti vrátit. I když to byl doba temna, tak tam měla svoje světlo života. Svojí lásku, kterou si ta doba vzala.

Vzala si všechnu její energii a smysl žít. Prohlížela si také své jizvy, které skrývala pod mikinou. Dlouho držela v sobě slzy, byl čas je zase nechat proudit. "Kouření není zdravé" ozvalo se za ní hlas, který nemohla vystát a obvykle jí někdy projel tělem nepříjemný pocit když ho slyšela. "Proč jsi tady?" Snape pokrčila rameny a sedl si kousek od ní. 

Něco hledal po kapsách. K jejímu překvapení vytál cigaretu a za pomocí hůlky si jí zapálil. "Ale myslela jsem že kouření není zdravé" "Ne pro někoho tak mladého jako jsi ty, u mě je to dávno jedno" Překvapil jí víc než dost. "Jak víš že jsem šla sem, sleduješ mě nebo co?" Snape vydechl kouř a znovu si potáhl. "To by bylo hodně pod mou úroveň nemyslíš?" Kelan pokrčila rameny. "Nevím co všechno spadá pod vaší úroveň" 

Snape opět pokrčil rameny. "Přijde na to..." pak se odmlčel. Dal si ještě poslední potah a  pak nespokojeně mlaskl. Zahodil cigaretu a hůlkou jí spálil aby s ní nezůstalo nic. "Už to není to co kdysi bývalo, ale to není dnes už nic. A tak to prostě je. Nikdy nic nezůstane při starém a s tím musíme počítat a přijmout to. Proto si myslím že je na čase přijmout i nový život. Nikdo z nás to nemá lehčí nebo těžší"

Kelan vydechla kouř a zakroutila hlavou. "Tohle si mi přišel říct?" "Jak jinak si představuješ náš život, máš pocit že nemám nic jiného na práci než s tebou vést dokola válku?" Jeho hlas se začal pomalu měnit v ostrý. "Nevím, budu upřímná nepředstavuju si svůj život nijak" Snape jí vzal cigaretu i z celou krabičku. "Co děláš?" naštvala se Kelan. Snape to dokouřil za ní a tu krabičku jí zabavil. "Jsi ještě  děcko, nezažila si ještě život a už začínáš s tímhle" Už to nebyl ten tichý tón se kterým přišel. Byl ostrý, zněl naštvaně. "Je to moje věc, nechci aby ses o mě staral" Pak odešla pryč a Snape jí už nevyhledával.