Spoutáni slibem

XXXII.

Snape a Kelan byli pryč spolu delší dobu než původně plánovali. Oba zatím  vycítili jak jejich láska mezi nimi den ode dne sílí. "Víš že jsi pěkný provokatér?" Prohodil Snape když byli na cestě zpátky. Vrátil se k tomu rozhovoru než odešli pryč. "Fakt proč si to myslíš?" "Nemohla sis odpustit ty poznámky že ne" "Ne promiň ale nemohla" "Vážně by ses měla trochu ovládat, nechci tě hlídat" Kelan ho pustila. "Promiň to znělo špatně" 

"Vím jak si to myslel, ale nevydržím se nebránit obzvlášť když jde o ně" Snape to moc dobře chápal. "Je dobře že se umíš bránit a nezakazuju ti to. Ale nepouštěj se zbytečně do hádek, takový lidi jako je třeba tvůj otec jsou schopni všeho. A nevím čeho všeho je právě on schopný, ale nerad bych to zjistil" "Skoro to zní jako kdyby si měl o mě strach"

"Nevidím důvod proč bych ho neměl mít, myslím že ho mám oprávněně" "Nevyčítám ti to" Hned jak to dořekla mu dala pusu na rty. "Všiml sis něčeho?" Snape se zastavil a prohlížel si jí. "Jsi čím dál víc hezčí" Kelan se zasmála ale nebyla to ta odpověď kterou chtěla slyšet. "Nejde o mě" "Tak mi potom něco uniklo" "Nevšiml sis že můj otec se tvářil úplně jinak než předtím?" "Máš asi na mysli ten jeho vytočený výraz, nedivím se taky pořádně dostal" 

"Nemyslím si že je to jenom tím, asi mu vadí ještě něco jiného" "Jestli myslíme oba na to tak mu to dáme pěkně vychutnat, to bude něco i pro tebe hlavně když ráda provokuješ" "Co máš v plánu?" Snape jí chytl za ruku a ďábelsky se pousmál. Výrazně přidali do kroku a Kelan nechápala proč tak najednou spěchá. Stále se tvářil škodolibě a ona tušila že má už teď něco v plánu. 

Věřila mu a proto ho nechala ať dělá co chce. Za chvilku byli u zámku. Všichni tak jako obvykle byli na terase. Včetně Edwarda, který už z dálky se na ně díval. Snape si jí chytl kolem pasu a přitiskl jí k sobě. Kelan udělala to samé. Už se pomalu dostávala do jeho hry a věděla o co mu jde. Proto i ona se mohla zapojit. Vyšli těch pár schodů které vedli k terase. Otočila se na Snapea a dlouze ho políbila. Trvalo to po dobu půl minuty. Edward to viděl a svíral ruku v pěst. 

Oba toho nechali a Snape se na ní usmál. "Čteš mi moje myšlenky" Kelan se usmála a rozjela spolu s ním hru. "Taky tě miluju lásko" Snape jí pohladil a dal jí pusu. "Ale sluší jim to že" zašeptala Chantelle, která si zase Kelan oblíbila. Edwardovi málem zaskočilo víno. "Nečekala bych že se tak k sobě změní" naklonila se k Myrně Anetta. "Myslím si že to hrají oba dva" řekla Myrna a Chantelle se zamračila. "Co tě vede k takové domněnce?" 

"Je to prosté, těžko by se mohli za tak krátkou dobu sblížit, když se ani po svatbě neměli v lásce. Musíte uznat že jistý smysl má" "Souhlasím matko, nechápu co tím sledují ale přejde je to" nalhával Edward všem i sám sobě. Myslel si že Kelan a Snape se nikdy nebudou milovat. Znal názor své dcery na něj. Pak raději zmlkli, protože oba dva téměř stáli u stolu. "Kelan je všechno v pořádku?" zeptala se Tara aby vyvrátila nějakým způsobem, názory ostatních u stolu. 

"Je mi úplně dokonale že jo" žduchla jemně do Snapea a on jí chytl za pas. "Jako nikdy jindy zlato" Kelan se otočila zpět na Taru. "Tak vidíš jsem v pohodě" Kelan si schválně sedla na proti Edwardovi, který jí ve tváři naznačoval svůj hněv. Snape si sedl vedle ní. "Nechtěli jsme vás vyrušit" promluvil. Myrna se rozhlédla. "Nás?" "Očividně jste tady byli zabraní do velice zajímavého hovoru, klidně v něm můžete pokračovat nás si vůbec nevšímejte. Jedině pokud by to bylo něco co by se nás týkalo ale my se o tom nesměli dozvědět" 

Kelan se značně bavila jak Snape uvedl všechny touhle větou do rozpaků. Ani jeden z nich nebyl hluchý a tak slyšeli všechno o čem se baví. "V pořádku vše projednáno" usmála se Chantelle. "Tak to jsem rád, jinak bych vám měl poděkovat. Když jsem se dozvěděl že si mám vzít Kelan, nikdy by mě nenapadlo že bude naprosto dokonalá a že si jí zamiluju. Musím uznat že to bylo od vás velice moudré" Snape tohle myslel upřímně a taky moc dobře věděl že když tohle řekne, rozhodně tím vytočí Edwarda.

"Přesně tak vidím to stejně" Edward doslova vzteky zbělal. "Co se děje tati je ti zle?" Edward se postavil a Kelan si všimla jak je zpocený. "Musím na vzduch" Kelan se ušklíbla. "Celou dobu si přece venku" Edward se zmateně rozhlédl kolem sebe. "Chtěl sem říct že se potřebuju projít to je vše" "Aha no tak to je ovšem něco jiného" Snape se nad tím sám bavil jak ho oba spolu dokázali vytočit. Šlo jim to oběma skvěle a ideálně se doplňovali. Kelan z toho pochopila, že jejímu otci šlo o to jí hlavně ublížit. Neznala příčinu, ale teď už se mu to nemohlo povést. Nebyla už sama.