Spoutáni slibem

XV.

Usmíření Hermiony a Rona bylo úspěšné. Harry s Kelan se s nimi setkali na obědě. "Čau už jste v pohodě?" zeptala se Kelan. Hermiona si Rona v krátkosti prohlédla varovným pohledem. "Ano jsme usmíření, ale pod podmínkou že semnou sedět nebude" "Pokud ovšem nebudeme psát testy" dodal Ron, ale Hermiona ho z této iluze velice rychle vyvedla. "Nebudeme sedět spolu vůbec" 

Ron to vůbec nečekal. "Cože a proč jako?" "Protože mě kolikrát rušíš i v hodinách, potřebuju se soustředit" Ron se zamračil. "A na co? Neříkala si náhodou že jsi ve všem o krok napřed?" "Jenomže opakování je matka moudrosti, zvlášť když jsme v sedmém ročníku, jde nám všem o náš život" Kelan se na ní nevěřícně dívala. "Bože to je neuvěřitelný, jakej ty si šprt" "Já nejsem vůbec žádnej šprt" 

Kelan pokrčila rameny a nehodlala se s ní hádat, myslela si svoje. "No ono je vlastně jedno co jsi, hlavně že vy dva jste zase v klidu" Hermiona přikývla. "Fakt spolu nebudeme sedět?" zeptal se Ron a doufal že Hermiona si to rozmyslí. "Ne svoje jsem ti už řekla Rone, já neustoupím" "Hele lidi co takhle společně nezajít na Máslový ležák?" navrhl Harry. 

"Jo proč ně" souhlasila Hermiona a šli spolu k Děravému kotli. Když se vraceli, tak je zastavila McGonagallová a řekla že se Kelan musí odebrat do ředitelny. Kelan to přišlo divné, přesto šla do ředitelny a asi jí došlo proč tam jde. Rozhodně to nebylo kvůli Brumbálovi. Nemýlila se. Jakmile se jí otevřeli dveře do ředitelny, všimla si svého otce jak se na ní dívá a Brumbál stál kousek od něj.

Oba se na ní dívali docela stejným pohledem. "Kelan tvůj otec by s tebou rád mluvil" řekl Brumbál a dal jim prostor a nechal je o samotě. "Proč si tady?" Jejímu otci se změnil výraz, byl naštvaný. Hodně naštvaný. "Otázky bych tady měl klást já nemyslíš? Sbalila jsi se aniž by si nám něco řekla, jak si představuješ takové chování? Víš jaký jsme měli strach?"

"Nediv se, je mi z tebe zle! Kdo by to taky doma vydržel s tebou" "Co si to dovoluješ!" rozčílil se její otec. Napřáhl ruku a dal jí pěknou facku. Kelan se chytla za tvář, ale pak ruku dala volně dolů. "To je jediné čeho si ty schopný! Neumíš to řešit nijak jinak, než tím že mi dáš facku, jako kdybych mohla za to jak se chováš!" "Já tě varoval holčičko, něco jsem ti řekl za tohle si můžeš sama" 

Kelan nevěděla o čem mluví a bála se co její otec má v úmyslu. Brumbál se vrátil a oba si prohlédl. "Je vše v  pořádku?" Edward přikývl. "Řediteli Brumbále, trvám na tom aby má dcera předčasně ukončila studium předčasně" Kelan vytřeštila oči a pohled upřela na Brumbála, kterého jak se zdá to taky překvapilo. "Mám tomu rozumět tak že jste se rozhodl pro jinou školu? 

Její otec přikývl. "Spíše jsme jí zařídili domácího učitele" "Promiňte pane Kailorrene, ale vaše dcera nedokončila závěrečné kouzelnické zkoušky které jsou nezbytné a domácí studium jí jaksi v tomto směru tak moc nepomůže. A dostudovat je nyní povinné, patří to do nového zákona. Domácí studium už není povoleno, víte nechci vás nijak poučovat, ale díky kouzelníkům kteří nedokončili studium tak na ně ministerstvo za války doplatilo. Proto Kelan je ze zákona povinná dokončit svou školu" 

"Ano jistě, slyšel jsem o tom ale také jsem slyšel že se dá umožnit aby Kelan podstoupila předčasné zkoušky" Brumbál přikývl. "Samozřejmě, musí však projít přijímacím řízením, které určí zda je na zkoušky připravená nebo ne. Podle toho se školská rada rozhodne a dá jí termín závěrečných zkoušek, samozřejmě v tom je zamíchané i nějaké pohovory na ministerstvu, popřípadě řízení" "Tati to ne!" přerušila Kelan ředitele ale její otec jí ignoroval. 

"Trvám na svém Brumbále, chci aby je Kelan podstoupila přijímací zkoušky" Brumbál se omluvně podíval na Kelan která měla skleněné oči. Ale on nemohl s tím nic udělat, v tomhle měli poslední slovo jen zákonní zástupci. Brumbál si povzdechl. "Dobrá tedy, bohužel vám nedám vědět dříve jak za týden, musím to prokonzultovat a pak vám přijde dopis. Více udělat v tuto chvíli nemohu" řekl Brumbál ale Edward byl očividně spokojen. 

Kelan sklopila zrak k zemi aby nikdo neviděl její pláč. Konečně mohla z ředitelny odejít až to bylo vyřešené. Nevěřila tomu že to její otec udělá. Následně při odchodu vrazila do Harryho, který si prohlížel její skleněné oči a hned věděl že se stalo něco vážného.

Pevně ji objal a hladil jí po vlasech. "Harry jsem blbá" vzdychla a Harry se na ní podíval. "Nejsi, co se stalo?" "Měla jsem to vydržet a neodcházet nikam, můj otec rozhodl o předčasných zkouškách. To znamená že odejdu ze školy" "Cože? Tak musíš udělat přijímačky na tu nejhorší známkou, kterou dokážeš"

"To mě taky napadlo, ale nebudu muset předstírát že nic nevím, protože tam bude i to co jsme se už neučili" "Tak vidíš" "Jenomže ty mého otce neznáš, třeba řekne že mě dá na jinou školu, jen abych nebyla s tebou"

Harry se k ní přitiskl. "Něco spolu vymyslíme" utěšil jí a políbil jí. "Prosím zatím to nikomu neříkej" Harry slíbil že si to nechají oba dva pro sebe.