Spoutáni slibem

XIV.

Pro Kelan byl tento víkend vyčerpávající. Nezvládla to a v neděli brzy ráno utekla z domu. Odletěla do Bradavic. Bylo chladno. Šla přímo do pokoje a lehla si na svou postel. Venku byla ještě tma všichni spali. Kelan cítila že z toho bude malér, ale doma na ní toho bylo moc. Chvíli doma a totálně jí to o stupeň zničilo psychiku.

Ležela pod dekou se zavřenýma očima a myslela zase jen na Freda. Zase byla tam kde předtím. Mezitím se probudila Hermiona. Protáhla se a zkontrolovala čas. Bylo půl sedmé. Posadila se na postel a otevřela knihu. Něco jí však zarazilo. Otočila se na postel u okna, která patřila Kelan. Odložila knihu zpět na noční stolek a vstala z postele. 

Opatrně šla k posteli, jako kdyby se tam měl skrývat nějaký nepřítel. Chytla za rožek deku a opatrně jí odkryla. Našla Kelan jak spí a slza jí teče po tváři. Hermiona se posadila na postel a utřela jí slzu z tváře. To jí probudilo, protože nespala tak tvrdě. Zamžourala očima a uvědomila si že usnula. 

Když viděla Hermionu tak se posadila na postel. "Jsi v pořádku? Nechtěla jsem tě vzbudit, ale překvapilo mě že jsi tady" Kelan byla unavená a chtěla zase na chvíli usnout. "Já vím měla jsem přijet až zítra, ale raději jsem to urychlila" Hermiona se na ní starostlivě podívala. "Stalo se něco?" Kelan mávla nad tím rukou a protřela si oči. "Kolik je hodin prosím tě" zívla. "Něco málo po půl sedmé" Kelan se unaveně položila zpět na postel. 

"Potřebuju se prospat prosím" Hermiona si povzdychla, ale nakonec jí nechala spát. Začínala mít o ní strach. Znovu otevřela knihu, ale pořádně se do ní nezačetla. Neustále se ohlížela sem tam po své kamarádce a přemýšlela co se asi mohlo stát. V sedm se šla projít po hradě, protože někteří z koleje byli vzhůru. A ona opravdu nestála o to aby Levandule jí začala otravovat. 

O půl osmé se vrátila na zpět. Kelan ještě pořád spala a kluky taky neviděla, dokonce ani Harryho ne a ten přes víkend spí jen do sedmi. Neřešila to  šla do Velké síně. Posadila se a konečně se začetla do knihy, na kterou dneska pořádně neměla zatím čas. Pro její smůlu tato kniha měla jen tři sta stran. Tohle měla přečtené za dva dny.

Nejhorší bylo že se jí pomalu ale jistě užil výběr. Chvíli si četla a pak jí někdo zakryl oči. Hermiona zbystřila a položila knížku. "Ehm...Harry!" zvolala a pak jí někdo ruce z očí oddělal. Hermiona se otočila za sebe. Měla pravdu byl to Harry. S úsměvem jí pozdravil a sedl si vedle ní. "Víš že tě i po těch letech obdivuju, každé ráno tě vidím číst nějakou knížku. Nepřečetla si už za těch sedm let celou školní knihovnu?" 

"Ne jen dvě jedenáct tisíc z toho, ale to není nic o proti kouzelníkům ze Čtenářského klubu, ti přečetli statisíce knih" "Proč ses tam nepřihlásila?" "Harry co je pouhých jedenáct tisíc proti dejme tomu třemi stům?" Harry si dal lžičku pudinku mezitím a pak na ní mrkl. "Jednou to dokážeš" Hermiona ho přátelsky chytla za rameno. "Ronald pořád ještě spí co" "Chybí ti?" Hermino odvrátila zrak někam jinam. "Ne vůbec, ten test mu nedopustím" 

"Jak dlouho plánuješ se s ním ještě nebavit?" Hermiona pokrčila rameny. "On toho lituje, navíc ty sis tu známku několikrát opravila" "Harry nejde mi o známku, jde o podstatu toho že Ronald je lempl který na mě spoléhá chápeš? A díky tomu na to doplácí i ostatní kolem něj, to sem mu raději ten tahák měla povolit" Harry přikývl. "Poučení pro tebe, starej se jen o ty kteří chtějí pomoc" "Neboj se Harry já jsem se poučila, proto s Ronem nemluvím, abych neměla kvůli němu průšvih" 

Harry nestihl odpovědět protože přišla Kelan. Nadšeně si stoupnul a objal jí. "Zlato" usmál se a políbil jí. "Ahoj Harry" sedla si k nim a Harry byl štěstím bez sebe. "Jak to že jsi tady, nenapadlo by mě že u budeš tak brzo" Kelan se o něho pobaveně opřela a dala mu do pusy kousek jablka. "Chtěla jsem být už s tebou, Hermiona o tom ví" mrkla na ní. Harry jí věnoval krátký pohled a Hermiona pohodila hlavou. 

"Nestihla jsem ti to říct Harry" Hermionu trochu zmátlo chování Kelan. Vypadala že je v pořádku, ale ráno to byl pravý opak. "Doma mě to nebavilo, chtěla jsem vypadnout" řekla a narovnala se. "Tvým rodičům to nevadilo?" Zeptal se Harry.

Kelan se na něho otočila a pak sklonila hlavu dolů. "Neví o tom odešla jsem brzo ráno" Harry a Hermiona si mezi sebou vyměnili pohledy. "Kelan určitě se nic nestalo?" Zeptala se Hermiona a Harry jí hladil po rameni.

"Ne...jenom jsme se zase pohádali a tak jsem se sebrala a zdrhla jsem" Kelan se tvářila docela flegmaticky usmívala" "Co když z toho budeš mít problém?" Nadhodil Harry. "Ne budu v dohodě, měla jsem tolik problémů, že tohle není nic"

"Ahoj, Kelan ty jsi tady?!" Ozval se Ron který právě přišel. Všichni se na něho otočili. Ron zpanikařil. "Co?" "Nic si sedni ne?" Řekla Kelan a Hermiona jí varovně sledovala. Ron si s velkým zaváháním sedl. "No tak Hermiono, už bys mu to mohla prominout"

Hermiona si překřížila ruce na prsou. "Hermiono už sem se ti snad tisíckrát omluvil, jak ti mám dokázat že mě to fakt mrzí, nechtěl jsem aby si kvůli mě dostala tu nejhorší známku, promiň mi to je moje vina, já vím že jo ale prosím dej mi šanci ještě"

"Vidíš mrzí ho to, no tak  mu to už konečně odpusť" přimluvila se za něho Kelan. Hermiona s Ronem se na sebe odměřeně dívali. Kelan došlo že je to na ní. Proto vstala a postavila se mezi dva své kamarády. Oba chytla za ruky a přitáhla je k sobě. Tak že do sebe málem vrazili. Kelan pak odstoupila. Kývla na Harryho, ten jí chytl za ruku a šli spolu pryč. Nechali je o samotě ať se usmíří.