Spoutáni slibem

XXI.

Uběhlo několik dalších měsíců. Kelan skončila předčasné zkoušky. Poslední dva měsíce celé probrečela. Harry se jí snažil pomoct aby zůstala v Bradavicích do konce roku, jenže docílila jen toho že jí otec zmlátil a zlomil jí jeden pár žeber. Nakonec zkoušky byla nucená udělat. Za týden odjížděla z Bradavic a tak si s Harrym chtěla užít posledních pár chvil. Kelan ho zavedla do Údolí Cornwallských rarachů, které mu nikdy předtím neukázala. Byli tady dokonce i místa s termálními prameny. 

"Jdeš?" pobídla ho a Harry si sundal všechno kromě spodního prádla. Stejně tak i Kelan. Vlezli spolu do jeskyní pukliny, která byla v zemi a odkud šla i horká voda. Kelan se posadila na Harryho a on přitiskl své rty na její. Intenzivně jí líbal. Oba cítili že chtějí víc. Kelan byla připravená. Harry jí dával dolů ramínko od podprsenky. Jakmile jí ji chtěl rozepnout a sundat, tak do nich vrazilo něco silného. 

Byla to něčí kletba. Harry instinktivně sahal po hůlce, ale nenahmatal jí. Byl to Alarick. "Zašla jste příliš daleko princezno" Kelan vstala a rychle se oblékla. "A pokud jde o tebe, tak si jí dneska viděl naposledy rozumíš? Už se k ní nepřiblížíš, ta patří dávno jinému" "O čem to mluvíš?" zuřila Kelan a snažila se mu vytrhnout, ale nestihla to protože se s ní přemístil domů. Pustil jí až na chodbě. "Co si to dovoluješ?" Alarick jí zase chytl a vedl ji k rodičům. 

"Je mi líto je to příkaz princezno" "O čem si to mluvil? Koho si mám sakra vzít?" Alarick jí přestal odpovídat a zavedl jí do pracovny. "Králi vedu vám vaši dceru, přistihl jsem jí jak se skoro pomilovala se svým přítelem" Edward se naštval. "Tak ty nepřestaneš? No nevadí, ode dneška zůstaneš tady a nemysli si že se dostaneš ven. Stáje i vchody budou dny a noci hlídané. Kamkoliv půjdeš, tak budeš mít u sebe služebnictvo a neboj se Riwena to nebude. Ta dostala výpověď" Alarick mezitím odešel. 

"Chci vědět komu jsme slíbená, co je to za prsten je zásnubní nebo není?" Alexandra a Edward si vyměnili pohledy. "Nezkoušejte lhát, Alarick sám řekl že patřím jinému a teď chci vědět komu" Kelan si stáhla z ruky prsten a dala ho na stůl. "Ty písmena naznačují jméno, je to tak?" Edward dál mlčel. Její matka se k němu otočila a zašeptala mu něco do ucha. "Kirami!" zařval a dveře otevřel postarší sloužící. "Odveď princeznu do pokoje, včas se vše dozvíš teď už odejdi" "Ne chci znát pravdu!" Kirami jí chytl za ruku a Edward za druhou.

Oba dostali Kelan do její pokoje, kde jí její otec zamkl a ona neměla možnost nikam utéct. Chvíli rozzuřeně kopala a mlátila do dveří vší silou, ale nic jí to nebylo platné. Sedla si k ním a dál brečela. Teď to bylo jasné, je někomu dávno slíbená a nemá do toho co mluvit. Její obavy se potvrdili. Vzpomněla si že je čas na nůž. Sedla si na své místo k oknu a vyhrnula rukáv. 

Začala se řezat do doby, dokud bolest už skoro necítila. Ruka jí krvácela opravdu hodně moc. Šla si do koupelny opláchnout ruku a chtěla si dát obvaz, který vždycky polévala léčivým lektvarem. Zjistila že jí dávno došel. "Sakra!" Nemohla si udělat nový, protože byla zamčená v pokoji a neměla prostředky. Rozhodla se zkusit najít kouzlo v knihách které měla, ale když vyšla z kouleny a šla na místo kde byl podstavec na kterém byla hůlka, tak zjistila že tam chybí. Podívala se pořádně ale nikde jí neviděla. 

Ty bestie, sebrali jí hůlku. Aby nemohla nijak čarovat. Nezbylo jí nic jiného, musela si ruku obvázat a nechat ať se sama hojí. V noci ležela na posteli a už ani nechtěla spát, bála se že sen který se jí zdá bude pokračovat, už se bála zjistit co jí vlastně čeká. Vzpomněla si že pozítří jí je osmnáct. Žaludek se jí sevřel při tom pomyšlení. 

Nastala noc před jejími narozeninami.  Stále byla zavřená u sebe v pokoji a kromě sluhy který jí nesl jídlo, nikoho nepotkávala. Dokonce ani rodiče. Její sen se jí vrátil. Byl stejný jako posledně když se jí zdál. Nikdy neviděla svému nastávajícímu do tváře. Viděla ho jen jako černou siluetu. Vzbudila jí nová služebná Zifara. 

"Nerada vás budím, ale je čas" řekla Zifara. "Už vstávám, děje se dneska snad něco kvůli čemu bych měla tak brzo vstávat?" "Máte narozeniny" "Jenom?" Zifara se usmála a ukázala jí namodralé dlouhé šaty s dlouhým závojem. "To nemyslíš vážně? To má být jako na svatbu?" Zifara sklonila hlavu. "Musíte si je na sebe dát, mám vás přivést k otci" Kelan ale byla připravená se bránit. "Jen přes mojí mrtvolu"

Mezitím i Snapea čekalo to co Kelan. Jen stěží ho dostali do obleku. Byl strašně podrážděný. Lewis seděl v křesle a sledoval ho jak se znepokojeně prohlíží v zrcadle. "Až budu vládnout, zavřu tě to si pamatuju" "A za co?" "Za oklamání vlády" Lewis se zasmál. "Prosím vás, jste tak vytočený že říkáte nesmysly" "Nediv se, to je především tvou zásluhou, nechápu že si mám brát tak mladou holku" "Už jsem vám to několikrát vysvětloval" "Samozřejmě, ale nemyslete si že se se jí jakýmkoliv způsobem dotknu, rozhodně se s ní nevyspím ani omylem. Jsem snad blázen" 

"V našem rodě se to celé bere jinak, ne jak v běžné společnosti" "Na to kašlu!" "Měl by jste  volit lepší slovník, po svatbě budeme totiž s její rodinou" "To mi ještě chybělo.." řekl si pro sebe. "Prosím?" "Snape nehodlal opakovat svou otázku. "Budeme?" Lewis přikývl. "Jistě a počítejte s tím že Lady Myrna vás dá dohromady" Snape se uchechtl ale dál si raději myslel svoje. Nemohl nikomu odpustit že dneškem se mu zničí celý jeho život. Jako kdyby toho nezažil málo.