Spoutáni slibem

XXXV.

Kelan s Alexandrou zažila ten nejúžasnější den. Spolu se na večer proletěli k vodopádům  a vrátili se se západem slunce. Seděli obě na balkóně a popíjeli víno. "Dneska to bylo naprosto skvělé, škoda že to tak nemůže být pořád" Alexandra souhlasila. "Aspoň jsou pro nás takové chvíle vzácné" Kelan souhlasila. "Dneska jsem psala Harrymu, nevím jestli se mi ozve asi mě nechce vidět, kvůli tomu co jsem mu řekla když jsem se s ním sešla v Arageně" "Pohádali jste se?" "Ne, snažila jsem se mu to vysvětli ale bylo vidět že ho to zklamalo. Já jsem ho zklamala" 

"Jestli tě miloval, tak ti odpustí a pochopí že to nešlo jinak. On ví jaká jsi doopravdy a jestli byl přesvědčený o vaší lásce ozve se ti určitě. Nechej tomu volný průchod. On se ti jistě ozve, takových situací jsem zažila dost věř mi" "Věřím" Alexandra jí pohladil po tváři. "Jsi neskutečně milá zlato, prosím nikdy se neměň a buď vždy sama sebou" "Neboj se budu" 

O dva dny později Kelan přišel dopis. Harry se jí ozval. Okamžitě šla za Alexandrou a nechala jí dopis přečíst. "No vidíš já jsem ti říkala že to bude  v pořádku, odjíždíš dneska?" "Ano odpoledne, třeba najdu i Severuse napíšu ti jak přijedu jo?" "Dobře, ale vrátíš se ještě dnes?" Přikývla. "Bude vadit, když se vrátím o něco později? Chtěla bych se sejít s celým Nebelvírem, dlouho jsem je neviděla" Alexandra pokrčila rameny. "Když budeš do půlnoci doma tak nevadí" 

Kelan slíbila že do půlnoci se vrátí. Když se mezi sebou bavili o tom jak se setká zase s Harrym, tak ani jedna netušila že je celou dobu za rohem poslouchá Alarick. Kelan ve čtyři hodiny odletěla do Bradavic. Asi za hodinu přistála před obrovskou stavbou hradu. Chyběl jí tento pohled. Pří vzpomínce že tady v tuto dobu ještě měl být jí zabolelo na hrudi. Mrzelo jí že musela předčasně zakončit studium. 

Slezla z Hipogryfa, který odběhl do Zapovězeného lesa. Kelan šla nejistě do hradu. S Harrym si dohodli sraz na nádvoří. Nebyl tam. Napadlo jí že pomalu půjde k Nebelvírské koleji. Na chodbě která vedla k pohyblivému schodišti, slyšela jak někdo za ní utíká. Nestihla se otočit protože jí někdo zezadu sevřel v objetí. "Kelan!" Otočila se na toho kdo jí objal. Byl to Harry a zaplavila jí radost. "Harry jsem ráda že tě vidím, chyběl si mi" "Vážně?" 

Kelan zvážněla a bála se že se Harry pořád na ní zlobí, kvůli tomu co se stalo. "Harry vážně mě to mrzí, nebylo to s mé hlavy musíš mi věřit. Chci být k tobě upřímná, takže nebudu tady předstírat že jsem se zamilovala do toho za koho jsem provdaná, ale pořád na tebe myslím. Nechtěla jsem tě takhle odkopnout a mrzí mě to. Chápu že se asi zlobíš" Harry jí zase objal, teď trochu pevněji. 

"Snažím se to respektovat a pomalu jsem se s tím smířil. Snažím se to přijmout a rozhodně se na tebe nezlobím, věřím že si mě upřímně milovala a já pořád miluju tebe" Kelan ho přerušila. "Tak to je vůči tobě kruté Harry" Harry zakýval hlavou. "Asi mi nebudeš chtít věřit, ale ničeho nelituju. Jsem rád že jsem aspoň na chvíli s tebou zažil ty nejhezčí chvíle. Děkuju ti za to, ale život jde dál a já jsem rád že jsme aspoň kamarádi. O mě si nedělej starosti. Bude to zase jako předtím" 

Kelan mu musela dát malou přátelskou pusu na tvář. "To spíš já tobě děkuju, nepůjdeme se projít?" Harry rozhodně souhlasil. Vzal Kelan k vodě, kde spolu předtím trávili dost času. Sedli si ke břehu a sledovali drobné vlnky, které naráželi do břehů kolem. "Tento pohled mi přesně chybí, žádné místo nenahradí Bradavice" Harry se položil do trávy a Kelan taky. "Já vím, stačí mi když  jsou prázdniny. Taky mi to chybí a zvažuji jestli chci být bystrozorem. Líbí se mi tady víc než kdekoliv jinde. Představa že bych odsud měl odejít, mě popravdě trochu děsí"

"I mě to děsilo Harry, co máš teda v plánu až skončíš školu?" Harry si podepřel hlavu a chvíli přemýšlel. "Co třeba takový profesor OPČM nebo cokoliv jiného. Nevím jen chci být tady, bydlet na těchto pozemcích s každodenním výhledem na hrad. Uznej sama je to nádhera ne?" "Dovedu si to představit, nakonec proč by se ti to nesplnilo. Když si vzpomenu jak si vedl Brumbálovu armádu a naučil si plno lidí správně čarovat, tak si myslím že by s tebe mohl být dobrý profesor, máš na to celkem dobré předpoklady" 

Tohle Harryho potěšilo. "Dík Kelan, jsem rád že mi tolik důvěřuješ" "Byla byla bych dost hloupá kdybych ti nedůvěřovala, za ty roky si mě ani jednou nezklamal Harry, doslova ani jednou" Harry se pousmál. Její slova ho pohladila po duši. Bylo to tak upřímné. Věděl že jí může věřit, v tom co říká. Ona by mu nelhala. Byla k němu vždy upřímná, tak jako ke všem ostatním.