Spoutáni slibem

XXXVII.

Snape zamkl dveře od kabinetu a Kelan si všimla postele v jeho rohu. Nebyla si jistá že tady byla vždycky. Přesto to nijak nekomentovala. Snape jí chytl zezadu za boky a jeho rty přitiskl z boku na její krk. Kelan se otočila k němu a políbila ho na rty. Nepostřehla že jí Snape natlačuje k posteli. Všimla si toho až do ní jemně narazila. 

Otočila se na ní a musela být hloupá aby nevěděla co chce udělat dál. Přesto se ale bála. Necítila se že je připravená. Snape jí držel kolem boků a sledoval jí. Poznal že se bojí. "Kelan, chceš o tom nejdříve mluvit?" Nemusela nic říkat aby pochopil že se na to necítí a že by bylo dobré se s ní o tom pobavit. Sedl si s ní na postel a přitiskl jí k sobě. "Chci aby si věděla že tě do ničeho nenutím, když na to nejsi připravená je to v pořádku. Nebudu na tebe nijak tlačit" 

"Promiň myslela jsem že to zvládnu" "Poslouchej mě, já nechci aby si to dělala kvůli mě. Je to v pořádku že se necítíš" Snažil jí to říkat tak aby neměla pocit že jí to má za zlé. Kelan to očividně moc nepřesvědčilo. "Co tě trápí?" Na místo odpovědi ho objala. "Promiň" Držel jí pevně  a nepouštěl jí. Nepřestával jí přesvědčovat o tom že se rozhodla vlastně správně. Bylo dobře že dala najevo že se toho bojí, i přesto že chápal že to pro ní není příjemné. On jí nic nevyčítal. 

Kelan s ním zůstala až do půlnoci. Byl rád že s ním tady je. Ale nastal čas kdy se musela vrátit Snape slíbil že jí tam přemístí. To taky udělal. Přesně ve dvanáct byli v Zelené roklině. Kelan se s ním rozloučila. "Za pár dní se vrátím za tebou" Kelan si povzdychla. "Nechce se mi jed na zpět do Arageny, na nikoho z nich nemám náladu" 

"Já taky ne ale ne vždycky nám všechno bude příjemné, ale pak se vrátíme" "Spolu s Edwardem" dodala chmurně. Uvědomila si totiž že Severus bude muset jít do školy a Edward bude v její blízkosti. "Edwarda si pohlídám, on ví čeho jsem schopný jasně jsem ho varoval. On už ti nic neudělá" "Tím si nebuď tak jistý" Kousek od nic praskla větev. Kelan se lekla a Snape vytáhl svou hůlku. Byl to jen Alarick. "Omlouvám se ale Alexandra si přála abych se po vás podíval a přivedl vás" řekl směrem ke Kelan. 

"A proč? Sama věděla že ve dvanáct budu dávno tady" "Ano ale je dvanáct a čtyři minuty" konstatoval Alarick a Kelan věděla že lže. Neřešila to protože věděla že on nemůže jejímu otci říct že byla pryč. Protože jí našel až když byla se Severusem. "Už půjdu" obrátila se na Severuse. On nic nenamítal a rozloučil se s ní. Alarick pak dovedl Kelan do zámku. Sama se cítila dost utahaná. Šla rovnou do sprchy a pak namířila do postele. 

Další dny které následovali pak, byli prakticky stále stejně. Docela jí to nudilo a unavovalo. Do Bradavic pak znovu nezavítala. Týden uběhl, Severus měl pravdu uteklo to rychle. Přesně v pátek si pro ní přijel. Zůstali spolu přes noc v Zelené roklině a další den vyrazili do Arageny. Byli tam za chvíli. Anetta s Tarou k nim letěli jako splašené. "Konečně tak jste tu, tak jste tu" zvolala Anetta. 

"Nevěděli jsme že tady budete tak brzo, ale to vůbec nevadí naopak. Přijde mi jako kdybych tě neviděla zase věčnost Kelan" usmála se Tara. "Jasně to se stává" v jejím hlase byla slyšet lehká ironie. Ale Anetta s Tarou nikdy nevnímali její ironickou povahu. Buď to neuměli poznat, nebo to schválně přeslýchali. 

Setkali se pak i s Chantelle Myrnou a Erikem. Kelan stejně jak Severuse překvapilo že tady Edward není, ale nechtěli to řešit. Myrna pouze a jen řekla že Edward musel nutně odjed na Island, kde měl nějaké obchodní záležitosti. Kelan to rozhodně nevadilo, jeho přítomnost mu absolutně nescházela.