Spoutáni slibem

XXII.

Když Kelan vyloženě násilím dostali do těch šatů, tak si pro ní otec po chvíli přišel a nabídl jí rámě a vedl jí do kostela který stál na kopci. Bylo to kousek za jejich zámkem. Cestou tam je odvezl kočár tažený Hipogryfem. Před kostelem vystoupili a Kelan se leskli skleněné oči na denním světle. "Uklidni se!" napomenul jí otec když vcházeli do kostela. 

"Doufám že víš jak moc tě nenávidím" Edward s ní cukl aby se zklidnila a neřekla ani slovo. Vedl jí do sálu plného lidí. Bylo to stejné jako v tom snu. Hned co chtěla vědět první bylo to, kdo je její budoucí manžel. Když se podívala před sebe, zatočila se jí hlava kolem. Nebyl to nikdo jiný, než obávaný profesor lektvarů Snape. Kelan nemohla nadále udržet své slzy. Jedna jí ztekla po tváři a hned za ní druhá. Členové obou rodin si toho všimli a o to víc jí sledovali. 

Dívala se do země a cítila pohled všech kolem. Málem nepostřehla ani to, že už stojí přímo před oltářem. Profesor lektvarů se zase tvářil tím stejným pohledem. Chladně a bezcitně do ní zabodával onyxové oči. Všiml si jejích slz, ale nijak ho to očividně nezajímalo. Edward jí předal Snapeovi, kterého se roztřesenou rukou chytla. Obřad začal a Kelan se bála scény, kdy přijde na řadu polibek. 

Přála si aby se něco stalo. Aby Harry přišel a vzal jí hodně daleko odsud. Aby řekl že nic z toho se nestalo a že začnou spolu někde jinde a daleko od všech. Jenže to se nestalo. Harry dělal bůhví co. Po výměně prstýnků to přišlo. Byl na řadě polibek. Kelan se rychle rozhlédla po místnosti a pak se podívala na Snapea. Chytl jí za boky, sklonil se k ní a políbil jí. Jen na pár vteřin. Kelan bušilo srdce a proudění krve cítila až v hlavě. Bylo jí strašně zle a myslela si že ten nátlak neustojí. Přála si aby už šli na vzduch.

To moc času nezabralo. Když obřad skončil vyšli ven z kostela. Kelan šla vedle Snapea a stála se ho držela za jeho rámě. Předběhla je Myrna ze Snapeovou pramatkou Chantelle. "Co je?" zeptal se otráveně Severus své babičky. "Měli by jsme vám říct jak vám to sluší" uznala Chantelle a dívala se při tom na Kelan. "No tak Kelan trochu života a usmívej se ani nevíš co všechno tento den znamená" 

Kelan si povzdychla. "A ani to vědět nechci" "Měla jsi pravdu Myrno, co na srdci to na jazyku ale o to víc bychom si takové dívky měli vážit. Je upřímná a to je hlavní" "Měla by to upřímností však šetřit, že Kelan?" "Když dovolíte měli bychom jí, čas na mluvení bude později" Snape tak zatrhl celou konverzaci a odvedl Kelan ke kočáru, které směřovali zpět k hradu. Po cestě byl nesnesitelný klid a ona vůbec netušila co bude dál. 

"Věděl jste o tom?"  zeptala se ho a on byl dál zahleděný do cesty. Už to vypadalo že její otázku úmyslně přeslechne, ale nakonec se k ní otočil a předstíral zájem se s ní bavit. "Od doby co jste mi ukázala ten prsten, se mi všechno akorát potvrdilo" Kelan se zamračila. "Tak proč jste na to nic neřekl?" "Co bych vám na to měl říct? Že jsem to já? Že mě patří ty písmena?" "Vám?" "Jsem princ dvojí krve, teď je vám to už jasné?" 

"Proč zrovna já?" "Na to se zeptejte jiných, vás bych si nikdy nevzal a to nejen proto že jste tak mladá" "Tak proč jste tomu nezabránil, když jste se o tom dozvěděl?" Na Snapeovi bylo vidět že mu začínají vadit její otázky. "Odpověď je stejná jako ta vaše, kdybych se vás na to zeptal" Kelan se otočila na jinou stranu od něho a její slzy nepřestali téct. Konečně už přišel čas na to aby vystoupili. Kelan se snažila být od něho co nejdál. Jeho arogance a chlad jí vadili a chtěla s ním být co nejmíň. 

Jakmile šli k hradu tak jí v cestě zastavila Myrna. "Ale mladá slečno, kdepak máte doprovod? Copak nevíš že se nehodí chodit takhle sama? Dnes dohlédnu na to aby si byla po celou dobu jenom se svým manželem  a uvědom si laskavě že tímto všechna legrace končí. Už nejsi svobodná a nemůžeš se chovat tak jak ses chovala doposud. A jestli si na to chování byla zvyklá, tak je mi velice líto ale budeš si muset zvyknout na jiný systém" 

"Proč zrovna on? Víš vůbec o tom že je to můj profesor?" "Co jsem slyšela tak není tvým profesorem. Ty jsi studium v Bradavicích ukončila" "Co se to děje? Kelan kde máš být?" obořil se na ní Edward který se u nich zastavil. "Uklidni se Edwarde, právě tady tvé  dceři domlouvám" "No to jsem rád, laskavě se chovej jako dospělá žena a přestaň brečet, nejsi jediná která se takto kdy vdávala proti své vůli, tak to laskavě pochop" 

"Ty to nemůžeš pochopit, radši na mě nemluv jo" Myrna zvedla varovně prst. Pak si všimla Chantelle jak jde vedle Snaepa. Zamávala na ní. "Tady!" zavolala a Kelan převrátila oči. Její otec jí popadl za předloktí a přitáhl si jí k sobě. "Laskavě se seber už tě mám dost" pak odešel a Myrna jí násilím chytla za ruku a dovedla jí ke Snapeovi. "Tak tady jsi, myslela jsem že ses ztratila. Myslím že jsi pro mého vnuka lepší partie než já" Myrna a Chantelle se tomu začali smát. Jediná ona a Snape zůstali bez výrazu.

Znovu se ho chytla na nápor dvou otravných babiček a šli do hradu. Seděli u dlouhého stolu a všichni se tam vesele bavili. Včetně Snapea a Kelan. Seděli vedle sebe a za celou dobu ani jeden nepromluvil. Kelan neměla náladu a Snape nebyl příliš komunikativní typ. On se tvářil jako kdyby se nic nestalo. Choval se úplně stejně jako ve škole. "Kelan? Proč nemluvíš? Nemyslíš si že by ses taky měla zapojit do konverzace?" rýpla si do ní její teta Brenna. 

"Vážně si myslíš že bych měla? Jindy jste všichni radši že jsem zticha" "No tak se aspoň přestat tvářit že tady jsi za trest" Kelan se nadechla k další nemístné poznámce ale vzdala to. Dneska si hlavně jen přála dostat se z korzetu a jít spát. Dokonce i Brenna do ní přestala rýpat, protože si všimla pohledu jejího bratra, který jí jasně naznačoval ať jí nechá být.