Spoutáni slibem

LII.

Kelan se vzbudila až osm hodin později. To byl zatím nejdelší časový limit, který tady za tu dobu naspala. Cítila se o něco líp. Posadila se na postel a protáhla se. Vedle sebe měla sklenici s vodou a jídlo, které konečně vypadalo normálně. Nebylo toho moc, tak akorát ale jí to úplně stačilo. Stále se však ještě trochu cítila unaveně. Lehla si a rozhodla se počkat na Severuse, ale usnula. Její tělo si začalo vyžadovat spánek. Severus u ní byl pak dlouho do noci. Ležel na posteli vedle ní a hlídal ji. 

Lewise už o všem informoval, před chvílí obdržel zprávu že Edward někam zmizel. Vyslal prý po něm pátrání, ale je to jako kdyby se po něm slehla zem. O půlnoci se zase vrátil k sobě do pracovny. Jakmile Kelan bude líp vezme jí zpátky domů a ze všema tady pěkně zatočí. Budil tady respekt ve všech a nikdo si netroufl na něho promluvit nebo se mu dívat do očí. Už to nebude dlouho trvat. Připravil pro Kelan další posilovací lektvar. Byl to druhý a taky poslední.

Chtěl totiž aby se její tělo potom zregenerovalo úplně samo. Nechtěl jí pořád dokola dávat lektvary. Není to dobré. V osm hodin šel k ní. Po cestě potkal dva doktory kteří ho sledovali, jak jde za Kelan na pokoj. Tiše šli za ním a postupně se k nim přidalo i pár dalších včetně ředitele. Zavřel dveře od pokoje a všichni se natiskli co nejblíž ke dveřím. "Vsadíte se že za pár minut ta holka zase začne běsnit?" ušklíbl se jeden z doktorů. "Včera ani nepípla, dokonce snědla jídlo které dostala" ozvala se sestřička. 

Kelan stále ještě spala. Sedl si na kraj postele a pohladil jí po rameni. Vzbudilo jí to a ona upřela zrak na něho. Bylo jí už líp a šlo to na ní vidět. Kruhy pod očima trochu zmizeli. "Ahoj lásko vyspaná?" "Celkem" pousmála se. "Je ti líp?" "Jo" Byl rád že to slyší a podal jí lektvar. "Na, dá ti potřebnou sílu, je to naposledy co ti ho dávám" Kelan ho poslušně vypila. "Dík" Snape si jí posadil do klína a pevně jí držel. 

"Máš sílu na to si o tom promluvit?" "Myslím že po tom všem mám sílu už na všechno" Snape se nadechl k otázce. "Co se stalo když jsem odjel?" "Přijeli jsme domů a pak jsem našla Alexandru podřezanou ve vaně, řekli že se zabila sama ale já vím že by to neudělala a pak můj otec..." nadechla se ale neřekla už nic. "Řekli mi že si zabila Alexandru ty. Prý se s ní pohádala." Kelan s sebou trhla. "Ne já jsem se jí ani nedotkla, když jsem dojela ležela ve vaně" "Uklidni se já vím, věřím že si to nebyl ty. Co se stalo pak? Jak ses dostala až sem?...To Edward?" 

Vycítil že má strach. Přitiskl jí k tělu a snažil se jí navodit pocit bezpečí. "Já vím že za to může on, nemusíš mi ani nic říkat, prostě se tě chtěl zbavit tak jak si mi řekla že ano" Kelan přikývla a  snažila se uklidnit. "Znal jsem několik Smrtijedů, ale nikdo nebyl takový šmejd jako tvůj otec" "Chci odejít prosím" Dal jí pusu na krk. "Neboj se brzo, dneska napíšu Brumbálovi aby vzburcoval ministerstvo. Všechny je zatknou a tohle zlo které tady je skončí" 

"Mám pocit že i já jsem blázen. Já nevím už to asi nejsem já" "Ne nejsi blázen poslouchej, jen se ti stalo něco co se stát rozhodně nemělo. Jsi pořád jenom v šoku to je naprosto logické, uvidíš že zase bude líp a jestli chceš mohu zařídit aby si na tohle zapomněla" "Ne musím se s tím poprat sama" Snape jí políbil. "Jsi moje statečná holka, jsem rád že tě mám" řekl vřele.  

Mezitím doktoři co stále byli za dveřmi nechápali že se tam nic neděje. Byl tam naprostý klid. "Zřejmě jak vidím to zvládá dokonale" konstatoval ředitel a přikázal aby si šli všichni po svých. Kelan se pak potřebovala najíst a pak spát. Její tělo se jedině tímto stylem mohlo uzdravit. To Severus moc dovře věděl a bylo dobře že spí. Pravidelně jí chodil kontrolovat. Prospala celý den i noc. To bylo to nejlepší. Na druhý den se vzbudila kolem sedmé a cítila se odpočatá. Potřebovala sprchu. 

Začala bouchat na dveře ale myslela si že jí to nijak nepomůže. Spletla se protože jí otevřel jeden z doktorů. Řekla že potřebuje sprchu. Vzala si kompletně čisté věci a pár kosmetických pomůcek. Doktor jí všechno důkladně prohledal, než jí pustil do sprch. Po mnoha dnech se konečně viděla v zrcadle. Byla hubená, měla splihlé mastné vlasy a zuby si čistila taky před nějakou dobou. Raději se svlékla a zapnula horkou sprchu. To bylo to co potřebovala. Pořádně se umyla, zabalila se do ručníku a přistoupila na zpět k zrcadlu. 

Cítila se uvolněně. Opláchla si obličej a vyčistila si zuby. Převlékla do černých legín, trika a mikiny. Zvýraznila si obočí, dala si řasenku a balzám na rty, které bylo mírně vysušené. Sundala si ručník z vlasů a pořádně si je rozčesala. Vypadala mnohem líp a taky se mnohem líp í cítila. Posbírala si věci a doktor jí odvedl zpět na pokoj kde jí zamkl. Už nešla spát, jen ležela a čekala na Severuse. Přišel až za dlouho ale přece jen. Doslova se po něm vrhla. 

"Vidím že jsi zase živá" řekl nadšeně a vzal jí kolem pasu. "Je mi fajn" Severus se usmál a přitiskl rty na její. Kelan ho táhla blíž ke svému tělu až si oba lehli na postel. Ležel na  ní a kousal jí opakovaně do rtů. Ona se nebála mu to oplácet. Věděl že potřebuje jeho dostatečnou lásku, která jí celou tu dobu co ho neměla u sebe chyběla. "Albus mi dal vědět, říkal že sem pošle bystrozory a zavřou to tady" "Co to pro nás znamená?" "Že zítra brzy ráno odcházíme" Kelan se pousmála a zaměřila se na jeho rty. Mazlil se s ní strašně dlouho a byl by schopný tak vydržet co nejdéle, ale nemohl si dovolit žádnou chybu.