Spoutáni slibem

XXXI.

"Zastav se" zavolal Snape. Kelan ho neposlechla, pouze zpomalila tempo aby jí mohl dohnat. "Pojď ke mě" Otočila se a všiml si jejích skleněných očí. "Neměl si tam chodit" "Co blázníš? Je dobře že jsem přišel, kdybych to věděl dřív tak bych dávno zakročil. O tomhle si mluvila když jsme byli spolu? To je ten váš spor?" Kelan zůstala zticha a posadila se na dřevěná parapet. "Proč si mi to neřekla?" "Myslíš že to jde takhle říct? Nechtěla jsem aby někdo o tom věděl. Snažila jsem se to držet v tajnosti celou dobu" 

Snape se posadil k ní. "Mám tomu rozumět tak, že tohle trvá déle?" Ona mu na to kývla. "Už je to pár let, neví o tom ani moje matka. Ani nevím jestli by vůbec tomu někdo věřil. Souvisí s tím i tak trochu i ty dořezané rány, které jsou starší hodněkrát jsem se chtěla zabít. Ale vždycky jsem doufala v to že skončím školu a pak vypadnu z domu. Jenže to jsem se dozvěděla že mě chtějí provdat. To co jsem udělala, nebylo kvůli tomu že jsem s tebou. Ten den jsem se naposledy sešla s Harrym a řekla jsem že musíme spolu skončit. Tvářil se že se s tím smířil ale poznala jsem že je naštvaný. A pak už moc nevím...přestalo mě to všechno bavit. Asi jsem pochopila že nikdy nic nebude podle mě a ztratila jsem zájem pokračovat v životě. Tak  jsem šla do koupelny a zbytek znáš" 

Snape jí objal a držel jí u svého těla. "Pozorně mě poslouchej. Z toho co mi tady říkáš vím že jsi neměla o nic růžovější život jako já. Ani netušíš jak jsme si podobní. A proto chci aby sis uvědomila jedno, teď jsme v tom spolu a jestli budeme mít mezi sebou nějaký vztah nebo ne, teď není podstatné. Ale chci aby si věděla že ty mi můžeš ve všem věřit. Neboj se si říct o pomoct, nikdo ti nestojí za to aby sis vzala život, zvlášť když jde o takového hajzla. Pochop že už v tom nikdy nebudeš sama" 

Jeho slova jí zasáhla přímo do srdce. "Já chci mít s tebou vztah" Snape se pousmál. "Zamiloval jsem si tě, rychleji než bych vůbec čekal" "Jsme asi jedni z mála" Odrhnul jí pramen vlasů který jí visel přes rameno a sladce zašeptal. "Jsme výjimeční" Kelan ho políbila a on ji. "Je ti líp?" zeptal se s pronikavým výrazem ve tváři. "Jo už jo" "Promiň nechtěl jsem ho takhle zřídit, ale nemohl jsem se udržet. Navíc když jsem zjistil jaký je to hajzl" "V pohodě, myslím si že dostal co chtěl. Ale o tom co se stalo víme jen mi dva" "Přísahám"

"Potřebuju vypadnout" Snape jí chytl za ruku. "Tak pojď" Po cestě potkali Edwarda, Chantelle a Myrnu. Edward byl překvapený stejně tak jako předtím ostatní když je viděli takhle spolu. Kelan to věděla, že rozhodně nevěřil že se dají spolu dohromady. A na základě toho si nedokázala odpustit jednu poznámku. "Jsi nějaký překvapený, ale ve špatném slova smyslu" Cítila jak jí Snape stiskl silněji ruku, na znamení aby ho neprovokovala. Kelan ho konejšivě chytla za předloktí její volnou rukou. 

"Nečekal jsem že budete spolu, teda jistě že čekal jistým způsobem, akorát ne že se" "Že se budeme co?" Snažila se ho popohnat, protože jeho nervozita byla očividná při jeho řeči. "Tvůj otec tady zůstane na pár dní, to je skvělé že" usmála se Myrna. "Naprosto úžasné, v to jsem plně doufala. Věřím že si to tady užiješ" Edwrad se přiškrceně pousmál a polil ho nepříjemný pot. Snažil se co nejvíc přetvařovat, aby Chantelle, Myrna nebo kdokoliv jiný nepoznali jeho pravou tvář. 

"To ano, je hezké tě vidět zase plnou energie" Kelan se falešně usmála a hned zvážněla. "Jdete někam?" přerušila jejich záhadná hovor Myrna. "Jen se jdeme projít že jo?" Snape se na ní usmála. "Změnila ses" dodal Edward a upoutal tak zase na nějakou dobu její pozornost. "Ty ne" Snape to už zakončil. "Půjdeme" Kelan se s ním sebrala a odešli pryč od nich.