Spoutáni slibem

XXXVI.

Kelan a Harry se vrátili za dvě hodiny do školy. Mezitím spolu blbli venku. Kelan mu řekla že když je tady, chce vidět i ostatní z koleje. Hlavně Hermionu a Rona. Na ty se těšila ze všeho nejvíc. A oni na ní taky. Byli naprosto v šoku když jí viděli a Hermiona jí objala tak silně, že se Kelan málem zastavil dech. Byla naprosto nadšená i Ron byl štěstím bez sebe. A to nemluvě o Nebelvírské koleji. Všichni jí nadšeně přivítali. Celou dobu jim vyprávěla, co se všechno u ní změnilo. Svatbu samozřejmě schválně opomenula. 

Shromáždění skončilo až když byl čas na večeři. Ron s Harrym šli taky a jediná Hermiona se rozhodla že večeři vynechá a zůstane s Kelan. "Ty možná si teď budeš myslet že jsem strašný cvok, ale nutí mě to se tě zeptat, tak mi předem odpusť. Chci se tě zeptat na ten prsten. Ten asi není tak úplně běžný...že?" Kelan se krátce zasmála a Hermiona se snažila zamluvit svou otázku, protože si myslela že ze sebe udělala naprostou trapku.

Ale Kelan jí uklidnila a prozradila jí že je vdaná. Pochopitelně Hermionu to překvapilo, že se její teorie potvrdila, ale jako správná kamarádka se jí začala na všechno ohledně svatby ptát. Kelan si však střežila své soukromí a řekla jen to co uznala za vhodné. Padla však otázka kdo je ten šťastný, když jí Kelan vysvětlila jak to s Harrym bylo. Nevěděla co jí má na to odpovědět, nemohla říct že je to Snape. "Víš je to někdo s kým se zná má rodina, pochází z rodu Prince Lloydů, s tím se musíš spokojit. Víc ti neřeknu, neboj se není to nic proti tobě. Ale znáš mě, mám ráda taky své soukromí. Tobě jsem řekla nejvíc, ale nech si to pro sebe znáš přece ostatní"

"Slibuju Kelan, že se to ode mě nikdo nedozví. To ale znamená že sis vzala prince" Kelan přikývla. "Já sama jsem princezna, pocházím z královské krve. Normálně tuhle větu vůbec nepoužívám, říkám to jen pro to aby si byla v obraze. Protože se mi to celkem zdá dost egoistické" Hermiona na ní oněměle zírala. "To jsem vůbec netušila, páni to musí být super být princeznou" "No ne tak docela, musíš se držet jistého dekóra" "Co to znamená? Chápu že se divíš asi že se ptám, ale vzdělaná jsem hlavně v oblasti magie, co se týká královských rodů, v tom se až tak moc nevyznám" 

"Stačí když ti řeknu, že prakticky si nesmíš dovolit nic. Jen se chovat podle etikety a věř mi že by si nechtěla být princezna. Když jsem královnou je to volnější, ale nejsem úplná královna do doby než se nenaplní celá část dohody. Pořád mám z části nad sebou svého otce a manžela, který mi vlastně v ničem nebrání. Naopak mě chápe a jsme v oba ve stejné situaci. Proto jsem se asi do sebe zamilovali, ne každý má však takové štěstí" Hermiona jí objala. "Tak to jsem ráda, že takové štěstí potkalo tebe ze srdce ti to přeju výsosti" 

Kelan do ní žduchla. "Hele neprovokuj jo a nikomu o tom neříkej" ušklíbla se. "Jasně spoléhni se" pak doběhli Harry s Ronem. "Brumbál a McGonagallová by tě chtěli vidět" Kelan vstala a prozatím se s nimi rozloučila a odešla do ředitelny. "Kelan rád tě vidím, Harry mi řekl že jsi tady. Doufám že ti to nevadí"

"Ne nevadí, je fajn vás zase vidět" Brumbál ji chytl za rameno. "Jak se vám daří slečno?" Zeptala se nadšená Minerva. "Hodně mi to tady chybí, pocit že jsem tady měla ještě být a nejsem, jen hodně divný" "I vy nám tady chybíte, váš temperament ale očividně vás potřebují někde jinde" řekla Minerva.

"Už to tak vypadá" "No každopádně pamatuj že sem můžeš kdykoliv přijít. Rádi tě zase uvidíme, už dlouho jsme Nebelvírskou kolej neviděli takhle rozzářenou, jako dnes večer. A to nemluvím o tvých třech kamarádech" "Jasně já vím, proto jsem využila toho že mám čas, chtěla jsem se na chvíli vrátit sem" Minerva chápavě přikývla. "To jsme rádi, bylo to velké překvapení pro nás opravdu" "Ani já jsem nevěděla na sto procent, že se budu moct aspoň na chvíli vrátit" 

"Naštěstí ti to ale vyšlo a to je dobře, všem to jedině prospělo" poznamenal Brumbál. "No mi jsme tě nechtěli nijak zvlášť zdržovat, běž ještě za svými kamarády" zakončila to Minerva celkem brzo, ale věděla že ostatní si jí také budou chtít ještě užít. Vracela se zpátky ke koleji a potkala Draca. Chtěla se nejraději otočit a jít zpět, ale vypadalo by to že z něj má strach. A to ona neměla. "Hele podívejme se kdopak to tu nejde, není to náhodou ta slavná přítelkyně Pottera?" 

"Co chceš Draco?" On se zastavil před ní a rozhodil rukama. "Já nechci vůbec nic, ale slyšel jsem že sem zavítala bývalá studentka, napadlo mě že bych jí našel a popovídal si s ní" "Není o čem se bavit" Draco se nedal odmítnout. "Neříkej, určitě najdeme společné téma, víš že jsi celkem hezká na to že jsi z Nebelvíru? Co jsem se tak díval tak tam nikdo za nic nestojí. Ty jsi ale výjimka" 

"To je zvláštní o Zmijozelu si myslím přesně to samé až na to že tam výjimka není nikdo" Draco skrýval svou uraženost. "Musíš se pořádně podívat, jsou tam i ti co jsou doslova neodolatelní" Kelan se uchechtla nad jeho egem. "Snad tím nemyslíš sebe, marná snaha Draco mě si nezískáš" Draco se přiblížil ještě blíž a Kelan dala před sebe ruku aby ho zastavila. "Draco padej, jestli si něco zkusíš, budeš toho litovat" 

"Ale no tak, miluju když si hraješ na nedostupnou" "Zůstaň stát na místě" sykla ale Draco jí neposlechl a udělal ještě jeden krok. Už narušil její osobní zónu. Náhle odletěl o dva metry dál. Nejdřív nevěděla co se stalo, ale když se otočila za sebe brzo pochopila. Snape byl kousek od nich. "Pane Malfoyi, budu dělat že jsem přehlédl o co jste se snažil, okamžitě jděte na svou kolej a tam zůstaňte až do následujícího rána" Draco se posbíral a vrhl na Kelan naštvaný pohled, ale raději rychle odešel. 

"Co tady děláš?" podivil se Snape a jeho tón hlasu zněl docela nepříjemně. Z jeho pohledu nešlo vyčíst jestli je naštvaný nebo ne. "Alexandra mě pustila, chtěla jsem se vrátit a chvíli sem stejně jsem neměla co dělat" "Pochopitelně že tvůj otec stále není doma" Kelan přikývla že to tak je. Pak nevěděla co dál. Snape svůj výraz neměnil, ale obejmul jí. Tím jasně dokázal že se na ní nezlobí. "Rád tě vidím" 

Kelan ho konečně objala taky. "I já" "Pojď půjdeme ke mě, nebojíš se že se to tvůj otec dozví?" "Jak? Alexandra mu to neřekne a nikdo jiný o tom neví, bude to v pohodě" "To je dobře, kdy se musíš vrátit?" "Do půlnoci" Snape jí dal pusu. "Tak to máme času dost" "A na co?" Snape na ní mrkl a už jí nic víc zatím neřekl.