Dnes byl poslední den ve škole před prázdninami. Kelan se nechtělo vracet domů. Minulý víkend její matka byla pryč a její otec se celé dny kolem ní motal. Dokonce za ní vlezl do sprchy. Naštěstí Kelan uměla dobře předvídat a tak na sobě měla plavky.
Bylo jí ale strašně nepříjemné jak se jí dotýkal a jak se k ní choval. Bylo jí při té vzpomínce zle a když si vzpomněla na to že teď bude doma jeden celý týden, bylo jí na zvracení. Za hodinu měla odjíždět a neměla z toho dobrý pocit. Někteří studenti dávno odjeli a nebo byli na kolejích. Pár studentů včetně Harryho, Rona, Kelan a Hermiony byli ve Velké síni a bavili se každý mezi sebou.
Zatím co se všichni spolu bavili, tak Kelan se topila v myšlenkách a nepříjemných představách co se asi stane když bude doma. Harry do ní lehce strčil aby mu věnovala pozornost. "Kelan vnímáš?" Uvědomila si že na ní Harry chvilku předtím mluvil. Probrala se a podívala se na všechny. Rona, Hermionu i Seamuse. "Jsi v pohodě? Jsi nějaká bledá" podotkl Ron.
"Jo jsem jen jsem se zamyslela, promiň Harry na co ses ptal?" Harry se pousmál. "Jen jsem chtěl vědět, jestli přijedeš přes týden k Ronovi" Kelan se s rodiči zapomněla nad tím domluvit. "No já přesně ještě nevím, ještě jsem s nimi nemluvila teď spolu nevycházíme, ale hned jak dojedu tak jim to řeknu" Harry jí chytl kolem ramen. "Není něco s tebou?" "Ne znáš to, chtěla bych aby prázdniny skončili a já byla zpátky" řekla Kelan.
"Tak to zase já ne, mám to přesně naopak celé prázdniny budeme na pobřeží Irska, bude to hustý" pochlubil se Seamus. Kelan se pousmála. "To ti přeju, užij si to tam" "Příští rok pojedu ke svojí holce na Island. Kdyby jste chtěli můžete jed taky" "Ty máš holku na Islandu?" podivil se Harry, protože Seamus nikdy neoplýval zájmem o vztah. "Jak dlouho jste spolu?" zeptala se Hermiona.
"Jenom čtvrt roku, poznali jsme se v Londýně byli tam s rodiči na dovolené?" "A ona je..." "Mudla?" dopověděl Seamus větu kterou Kelan nedořekla. Ona přikývla. "Ano ale mě ani mé mámě to nevadí" "Tak to je fajn" dodal Ron a Kelan přikývla. Pak nastal čas jed domů. Kelan slezla ze stolu, kde seděli i její kamarádi a pak se otočila ještě na Harryho a na rozloučenou se oba políbili. "Miluju tě" zašeptal Harry během polibku.
"Já taky, dám ti vědět ještě dneska jak jsem na tom" řekla Kelan a Harry souhlasil. Kelan se rozloučila i s ostatními a pak šla pryč. Cestou z Velké síně potkala profesora Snapea, jak stál u vysokých dveří a sledoval jí. Kelan si ho taky všimla a jejich pohledy se střetli. Zastavila se protože vypadal že jí chce něco říct. A taky že se nespletla.
Profesor udělal krok k ní. "Nepouštěl bych se do takových věcí, čistě pro vaše dobro slečno Kailorrenová" Kelan se zamračila. "Já nevím o čem mluvíte" Profesor jí už ale neodpověděl jen jé naposledy svými chladnými černými oči zpražil a odešel pryč. Kelan se za ním zmateně ohlédla a a pak si toho přestala všímat. Šla ven kde na ní čekla její Hipogryf. Nasedla na něj a letěla s ním domů.
Letělo se jí těžko protože venku sněžilo a byl silný vítr. Už si přála aby přisáli. Hipogryf vyletěl ještě o něco víš, kde nefoukal už takový vítr ale sněžilo pořád stejně. Pak začali rychle klesat k zemi. Kelan nejdříve nevěděla co přesně se děje, ale pak jí došlo že už jsou tady. Málem to totiž minuly díky špatné viditelnosti.
Přistáli u hradu. Hipogryf se vrátil do stájí a Kelan šal dovnitř. Ray stál u dveří. "Těší mě princezno" jemně se uklonil k zemi. "To je v pohodě Rayi říkala jsem ať tohle neděláš" "Je to vyjádření k úcty k vám" "Já znám tvou úctu věř mi" usmála se Kelan. "Jste tak milá princezno" řekl Ray a Kelan šla dál do svého pokoje.
Musela si dát na sebe suché oblečení. Vklouzla do černých legín a mikiny. "Ty legíny ti dělají hezký zadek zlato" ozval se za ní její otec, který tam asi nějakou dobu stál a sledoval jak se převléká. Kelan se na něho otočila. Její otec se ušklíbl a šel k ní. Posadil se hned vedle na židli a jí si posadil do klína a než stihla stát tak jí něžně políbil.
Kelan se od něho odstrčila. "Nech mě sakra na pokoj tati!" "Ale no tak" vstal a šel za ní. Kelan šla ke dveřím od pokoje které byli pootevřené a vyšla na chodbu. Její otec jí následoval a zase jí chytl. "Ale copak copak, jsi nějaká drzá na svého tátu nezdá se ti?" Chytl jí za boky a přitiskl s jí ke svému tělu a vzdychl. "Copak ty necítíš to sexuální napětí které je mezi námi" "Přestaň!" okřikla ho a její otec jí pustil a chytl jí pod krk. "Teď mě dobře poslouchej, dokud si pod mojí střechou tak budeš dělat co já chci rozumíš?"
"A když ne tak co?" "Tak co?" zopakoval její slova Edward. "Půjdu z domu tak klidně ty mě chybět nebudeš" Její otec jí dal pár facek. "Edwrade! Edwarde dost stačí nech jí! Co se tady děje?" Kelan se ulevilo když přišla její matka. "Odmlouvá mi co jiného, ale já jí ten vzdor vyženu z hlavy" "Kelan" řekla sladce její máma která se na ní soucitně podívala.
Kelan vstala a držela se za nos, protože jí z něho tekla krev. "Nech jí Alexandro" napomenul Edward svou ženu. Kelan se naštvaně zavřela v pokoji. Pak někdo bouchl do dveří. Samozřejmě kdo jiný než její otec. "Zítra přijede tvá pramatka a tvůj praotec a také tvůj bratranec Atim s tvou tetou a strýcem. Budou tady skoro celé prázdniny, očekávám od tebe maximální slušnost" Pak slyšela jak oba odcházejí pryč.
Tak tohle ještě potřebovala. Raději by se oběsila než aby strávila týden s jeho rodinou. Musela proto doufat že ta její malá záminky k tomu, aby mohla k Harrymu klapne a její otec to povolí. Nicméně slíbila že to rodičům dnes řekne aby Harrymu mohla napsat. Rozhodla se počkat do večeře, teď neměla na svého otce náladu.
ČTEŠ
Spoutáni slibem
FanfictionJe dobojováno. Voldemort zemřel a všichni mohou žít dále bezstarostně a šťastně. To se ovšem netýká mladé Nebelvírky Kelan a Zmijozelského profesora Snapea. Jejich rodiny se totiž navzájem znají a po narození Kelan se uzavřela dohoda o které ona ani...