Je dobojováno. Voldemort zemřel a všichni mohou žít dále bezstarostně a šťastně. To se ovšem netýká mladé Nebelvírky Kelan a Zmijozelského profesora Snapea. Jejich rodiny se totiž navzájem znají a po narození Kelan se uzavřela dohoda o které ona ani...
Kelan dorazila domů. Měla šátek na krku a vlasy dané co nejvíc do předu. Jenže věděla že ten šátek bude muset sundat, bylo by jim divné kdyby ho měla. Musí se snažit ti zakrýt vlasy. Jde jen o to to schovat během jídla. Make-up po ruce neměla a kdyby dávala pozor na lektvarech, věděla by že na to existuje jednoduchý recept.
Kelan šla do svého pokoje a za pár minut přišli její rodiče. "Zlato, proč si nám neřekla že jsi už tady, to je katastrofa nejdeš nás ani pozdravit zvolal její otec" "Promiň tati ale není mi dobře" řekla Kelan a ležela dál na posteli. "To tě snad omlou,vá, ale dostal jsem zprávu že ses dnes chovala naprosto normálně a ni ti nebylo, neudělala si snad žádný další průšvih, který se snažíš zakrýt tak že řekneš že je ti zle"
Kelan zakroutila hlavou. "Myslím to vážně, fakt mi není dobře tati máš pocit že to hraju?" Otec na to nic neřekl a prohrábl jí vlasy. Kelan mu trochu uhnula aby si nevšiml modřin. "Proč tak uhýbáš?" Kelan pokrčila rameny. "Nech toho" "Co ti prosím tě je?" Kelan pokrčila rameny. "Chci aby si mě nechal"
Její otec se k ní naklonil a podepřel jí hlavu rukou. "O tom rozhoduju já jestli tě nechám nebo ne" Nahnul se k ní ještě blíž. "Tati nech toho už prosím" její otec nereagoval a přitiskl rty na ty její. Líbal jí a rukou jí sáhl na prsa, které jemně stisknul. Kelan to bylo nepříjemné. Její otec pak toho nechal. Kelan se na něho dívala zničeným pohledem. "Proč tohle děláš?" "Proč? Aby jsi viděla jak hluboce tě miluju, moc tě miluju jsi moje holčička víš"
"Přestaň s tím! Nechci tohle slyšet. Posloucháš se vůbec? Za celý roky to díky tobě nezvládám. Proč mě nenecháš být?" Kelan se postavila ke dveřím a její otec tě k nim přirazil. "Jsi tak sladká, tak mladá a tak nevinná" začal šeptat a hladil jí boky. "Nech toho!" zakřičela Kelan a začala se bránit. Její otec měl ale velkou sílu a stiskl jí pevně. "Uklidni se!" zařval a pak jí pohladil po vlasech a pramen jí přehodil dozadu.
Tím odhalil její krk od modřin. Pořádně si je prohlédl a nevěděl jestli se mu to jen zdá. "Co má tohle znamenat?!" Kelan si ho prohlížela skleněnýma očima. "Tati já..." její slova přerušila silná facka. "Co má tohle znamenat? Kdy přijdeš k rozumu? S tím klukem ti zakazuju se stýkat a milá zlatá klidně ještě pokračuj a garantuju ti že si Bradavice viděla naposledy!" vztekl se a pak odešel pryč.
Kelan se posadila na parapet a slzy jí ztékali po tváři. Její otec byl strašný hajzl. Díky němu Kelan tolik trpěla. Už od třinácti jí takhle zneužíval. Vyhrnula si rukáv a z kapsy vzala malý nůž. Otevřela ho a několikrát si jím přejela přes ruku, dokud jí neměla celou od krve. Nechala jí chvíli krvácet. Bolest byla štiplavá, ale pořád byl příjemnější než ta co jí způsoboval její otec.
Nemohla si však nikomu říct o pomoc. O tom že jí zneužívá neví ani její matka, ani služebnictvo. Jednu dobu se Kelan bála spát. Myslela si že jí znásilní, což se nikdy nestalo. Už jen stačilo to jak se k ní choval a jak na ní sahal. Nenáviděla ho, z celého srdce ho nenáviděla. Nebyl to otec ale byla to zrůda.
Jakmile se dostatečně vybrečela, tak si šla ruku opláchnou pod horkou vodou. Další bolestivá věc, ale jí to bylo jedno. Následně si rány natřela hojivou mastí která zbavovala jizev a zavázala si jí do obvazu. Musela jít ven. Nedokázala teď být pod jednou střechou s tímhle hajzlem.
Šla k Hipogryfům a na jednom z nich se vznesla k obloze. Letěli dlouho až přiletěli k vodopádům. Tohle byli její místo kde se ukrýt před celým světem. Kde byla jen ona a mohla říkat a dělat cokoliv, aniž by jí někdo slyšel. Nikdy se jí odtud nechtělo vracet zpět do pozemského pekla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
