Spoutáni slibem

LI.

Probrala se až když ležela na kovovém stole, kde obvykle probíhali i drastické, chirurgické zákroky. Kolem ní byli doktoři. Všimla si že má infuzi. Mohla už otevřít oči, ale nebyla schopná vnímat co jí kdo říká. Našli jí jak se říká až za minutu dvanáct. Nikdo na ní nemluvil. Dokonce ani Dylon. Po půlhodině co se probrala jí infuzi oddělali a někam jí vezli. Nebyl to ten samý pokoj kde byla předtím, bylo to o několik pater výš. 

Místnost se lišila jen tím že byla o malinko větší. Položili jí  a přivázali jí ruku k posteli. Dylon se k ní sklonil a zašeptal. "Našli jsme to co jsme chtěli, stálo ti tohle všechno za to? Pokud se nezlepšíš rozluč se i s vycházkami. Do smrti budeš izolovaná na tomto pokoji" pak odešel a zavřel dveře. Kelan cítila potřebu spát, ale nemohla. Nešlo to. Začala brečet. Uvědomovala si že magoří. 

Snape právě stál před sanatoriem ve Springside. Teď už nečekal na nic a rovnou vešel dovnitř. Tady hned potkal jednoho z doktorů, které zastavil. "Pane přejete si něco? řekl doktor. "Měl bych zájem o práci ve vašem ústavu, jsem psycholog aktivní jsem byl v době války. Mohu říct že jsem byl také dost úspěšný aspoň podle hodnocení ostatních. Ale teď se nabídka práce dost zúžila. Zaplnili se hlavně věznice" 

Doktor pohodil hlavou. "To zní zajímavě, jak se jmenujete?" "Arald Heller" "Těší mě jsem Gordon Granmeyer, jsem něco jako primář" představil se mu doktor. "Jak nesmírně zajímavé, kde bych našel ředitele?" "Druhé patro, dvanácté dveře nalevo" řekl Gordon a Snape šel tím směrem. Ředitel ho okamžitě přijal do své kanceláře a zasypal ho řadou záludných otázek. Snape si s nimi dokázal hravě poradit. Snape však musel mít jistotu že se za Kelan dostane, proto musel přemluvit ředitele aby mu k ní povolil přístup. 

"Víte, psychologem jsem několik let a své hranice duševně narušených pacientů snažím posunovat o nějaký stupeň víš. Rád si beru zkrátka to větší sousto, jestli mi rozumíte" Ředitel přikývl. "Chtěl jsem se vás zeptat, jestli tady nemáte nějaký takový extrémní případ se kterým bych mohl začít" "Takových případů máme plné sanatorium, proto jsou taky u nás" Snape přikývl. "Zajisté, ale já myslím zda se u vás nenajde někdo kdo je skoro až nezvladatelný" Snape věděl proč to říká. Ředitel zjevně neovládat nitroobranu.

"Možná bych tady někoho takového měl, jedná se o dívku mladou. Máme jí tady pár dní, dalo by se jí považovat za nezvladatelnou. Je tvrdohlavá a den ode dne šílenější" Snape slyšel co si přál. Dokonale s nimi manipuloval. "Kdo je to?" "Jmenuje se Kelan, možná by jste mohl začít s ní. Má jí na starost jeden z mých zástupců, mohl by jste se nám konečně ověřit" Snape neměl námitky a ředitel ho poslal za Dylonem.

Gordon šel spolu s ním k Dylonovi. Vše běželo podle plánu a doufal že se nic nezkazí. Snape zůstal stranou a Gordon si šel promluvit s Dylonem . "Chcete říct že s Kelan nepracuji?" "Rozuměl jste snad ne? Vrátíte se k pacientům na třetí oddělení" "Ale tohle byla moje příležitost" namítl Dylon ale Gordon jako správný primář byl neoblomný. "Za tu dobu co jsi jí dostal na starost se nijak nezměnila, možný si troufnu říct že se zhoršila. Teď dostane šanci jiný, pokud neuspěje dostaneš jí zpátky platí?" "Kdo to vlastně je?" "Psycholog z ministerstva, Arald Heller dojmem působí velice sebevědomě, je lehce drsný takže být tebou neprovokuju" 

Dylon souhlasil. Gordon naznačil aby šel k nim. Snape pomalým tempem došel k nim. Dylon si ho měřil pohledem a moc se mu nedíval do očí. "Zaveď ho prosím k ní" přikázala Gordon a Dylon přikývl. "Jsem zástupce ředitele Dylon Everild, víte Kelan utrpěla nedávno poranění při pokusu o sebevraždu, proto vám doporučuji s jakoukoliv léčbou počkat" "Jak to že se pokusila o sebevraždu? Neměl jste jí náhodou na starost?" zamračil se Snape. 

"Nemůžu ohlídat všechny, víte kolik pacientů máte na starost?" "A když se tady někdo zabije, tak by jste na to taky řekl že nemůžete ohlídat všechny? Né že nemůžete, to je prostě jen obyčejná vaše neschopnost" "Pochopte nemohu být na všech místech současně" "A vy jste tady na tohle oddělení úplně sám?" "To ne ale..." "Tak proč jste někoho nepožádal aby na ní někdo dohlédl, zahráváte si tady s lidským životem" "Pane já..." "Buďte zticha!...Tohle jsou ty dveře?" 

Dylon se zatajeným dechem přikývl. Pomalu je odemkl a otevřel. Snape vstoupil dovnitř a viděl Kelan jak leží na posteli. Vypadala jako kdyby  byla mrtvá. Udělal ještě pár kroků a zděsil se nad tím jak vypadala. "To nemyslíte vážně? Můžete mi říct jak na ní dohlížíte? Nevšiml jste si jak je podvyživená nebo co? Vy si velmi zahráváte, to takhle vypadá každý váš pacient?" "Ne pane" špitl Dylon. "O tom silně pochybuju, dneska mi ukážete všechny vaše pacienty a jestli najdu nějaké v podobném stavu tak si mě nepřejte!...Ty pouta jsou nutné?" 

"Je lepší když je uvázaná" "Proč bojíte se že by vám v takovém stavu někam utekla? Odpoutejte jí!" zavelel a Dylon ho ze strachu a respektu poslechl. Věděl že ho čeká problém. Kelan vzbudilo jak jí sundává pouta a lekla se co má v plánu s ní zase udělat. Bylo jí už z toho všeho doopravdy mizerně. Ale on vzal jen pouta a odešel. Kelan se nezvedala a neměla sílu se otočit. Proto hned nezjistila že Severus jí našel. "Teď vypadněte" sykl a Dylon se ztratil a zavřel dveře. 

Kelan zaslechla známý hlas. Proto se přemohla a zvedl hlavu. Myslela si že trpí halucinacemi když viděla Severuse jak jde k ní. Ani nevěděla jak se jí zase energie vrátila. Posadila se na postel a opřela se o dlážděnou stěnu, která stála hned za ní. Severuse děsilo co z ní udělali. Ale proto byl tady. Dá jí zase do pořádku aby bylo všechno jako dřív a ještě lepší. Za tohle se Edwardovi pomstí. Sedl si vedle ní a byl štěstím bez sebe že je s ní. 

Pevně jí objal a nehodlal jí jen tak pustit. Kelan tekla slza po tváři. Taky byla ráda že je tady. "Teď už bude všechno dobré, teď ti to odpřísáhnu. Nechápu jak jsem mohl být tak lehkomyslný, díky mě bys tady nebyla kdybych nespoléhal na to že u Alexandry budeš  v bezpečí" Kelan nevěděla co říct a tak dál byl potichu a pevně se ho držela. "Za tohle tvého otce postihne  trest, ne jen jeho ale všechny kteří mají podíl na tvém poškozování. Utřel jí slzy a chytl jí za ruku a vyhrnul jí rukáv, kde našel její obvázané zápěstí a hojící se řezné rány kolem. "Promiň" zašeptala a on jí pohladil na tváři. 

"To nic za tohle ty nemůžeš, neviním tě z toho brzy tě odsud dostanu neboj se" Pak vytáhl tašku a něco s ní vzal. Bylo to jen pár lektvarů. Pomalu jí sundal obvaz, který byl poblíž rány zakrvácený. "Oni ti dali jen dezinfekci?" řekl naštvaně a rána zase začala krvácet. Rychle vzal esenci z třemdavy a nakapal jí na ránu. Pomalu se začala hojit. To samé udělal i na několik šrámů, které okamžitě pak zmizeli. "Na vypij tohle" "Nechci to" "Potřebuješ to" přemlouval jí. Vypila lektvar který jí dal. "Teď dobře poslouchej, přijdu zase na večer oba musíme být opatrní. Teď se prospi, oni ti už nic neudělají miluju tě" "Dobře" 

Snape jí dlouze políbil. Po tom toužil celou dobu. Pak musel odejít, sestřička mu ukázala jeho pracovnu, kde se snažil vyrobit další lektvary, které jí pomohou se zotavit. Samozřejmě nezapomněl ani na Dylona. Až udělal to co chtěl, rozhodl se projít všechny pokoje, které měl podle údajů mít na starosti Dylon. Samozřejmě jeho očekávaní se potvrdili. Pacienti vypadali v podobném stavu nebo dokonce horším než Kelan. Jeho však už nikde nenašel. Došlo mu že utekl. 

Svůj osud si vybral sám. Tam venku nemá šanci, je to nevzdělanec kromě lektvarů nezná žádné přemisťovací kouzla nebo cokoliv jiného. A tohle je dost tvrdá oblast. Proto někde tam venku zjevně podlehne podchlazení a to bude následováno smrtí. Dostal co zasloužil.