V.

315 14 0
                                    

Víkend byl strašný. Byla neděle večer a Kelan dokázala přesvědčit svou matku aby za pomocí Hipogryfa odletěla do Bradavic. Její matka jí to dovolila. Sbalila si nějaké věci a až venku bylo šero, tak šla do výběhu Hipogryfů. Kelan přivolala Kirwanna. Dala mu fretku a pohladila ho po krku. Nasedla na něj a on s ní vzlétl nahoru na noční oblohu. Přiletěla na nádvoří do Bradavic. 

Dala mu poslední fretku a on odletěl zase zpátky. Popadla svou tašku a rychle utíkala na svou kolej. Bylo teprve devět hodin. Když přišla do společenské místnosti, akorát potkala Hermionu. Která stejně jako každý večer si dole u krbu četla. Očividně nečekala že potká Kelan. Usmála se na ní a pozdravila jí. Kelan na ní kývla a to bylo všechno šla do ložnice a dala si na sebe legíny a tričko. Byla ráda že je zase pryč z domu. 

Byla to pořádná úleva. Když si ovšem vzpomněla co zaslechla z pracovny, naskočila jí husí kůži. Zkoušela si všechny věty které zaslechla dát dohromady.  Za osm měsíců bude mít osmnáct... Přemýšlela hlavně nad touto větou a hlavně nad tou dohodou.

Vzpomněla si taky že mluvili ještě o někom dalším. Někdo kdo s dohodou musí za každou cenu souhlasit. Když jela k rodičům, tak byla rozhodnutá že ve škole zabere. Ale jak se teď má asi soustředit na školu po tom co slyšela. Tohle nedokáže vypustit z hlavy.

Nad všemi těmi myšlenkami nakonec usnula. Měla na sobě namodralé šaty. Držela se svého otce za ruku. Vedl ji do obrovského sálu plného lidí. Ve předu stál muž celý v černém. Pochopila o co jde. Byla to její svatba. Když přišli k jejímu nastávajícímu manželovi, snažila se rozpoznat kdo to je.

Neviděla mu do tváře. Neviděla skoro vůbec. Její zrak byl čím dál víc rozostřenější. Cítila jak ten muž chytl za ruku a pak ji nasadil prsten. Kelan se k tomu chystala taky.

Pak se ale rychle probudila a posadila se na postel. Cítila strašné horko a rozdýchávala ten sen. Začalo ji šrotovat hlavou myšlenka, že co když ten sen byl pravdivý, co když to mělo něco naznačovat. Začínala se bát. Tenhle sen ji nahnal daleko větší hrůzu, než kterákoli noční můra. Přelezla z postele do výklenku kde bylo okno které otevřela. Všude byla tma a klid. Dýchala čerstvý podzimní vzduch. 

Oči se jí pak začali zavírat, její mozek jí však nenechal na pokoj a hned jí napadla další věc. Při této myšlence se jí málem zastavil dech. Co když ji chtějí její rodiče provdat? Kelan to nevydržela. Znovu si přehrála rozhovor který slyšela za dveřmi a při tom pomyšlení se jí svíralo hrdlo. Vstala a vyšla ven z koleje. V tichosti šla po chodbě až ven k hradu. Nikdo jí nezahlédl a proto šla dál. Šla se projít k Zapovězenému lesu. 

Čím dál víc nad tím přemýšlela a začala se ptát, proč by to tak nemohlo být. Rodiny jakou má ona to tak většinou dělali, ale nejsou přece někde ve středověku. Kelan se posadila na kopci ze kterého šel krásně vidět Bradavický hrad. Ruce si položila na kolena sledovala z dálky obrovskou stavbu. "U Merlinových vousů Kelan co tady tak v tuhle brzkou hodinu vyvádíš?" řekl Hagrid. Kelan se lekla ale když zjistila že je to on, tak se jí ulevilo bála se že je to totiž jeden z profesorů. Nebo dokonce Filch.

"Hagride?  Co tady děláš ty?" "Šel jsem natrhat Javoří kvítí, rostou v tuto dobu. Profesorka Prýtová mě o to požádala, ale spíše mě zajímá proč tady sedíš?" Kelan si povzdychla. "Nemůžu usnout" "Víš co pomáhá na to aby si rychleji usnula?" "Já ale nechci usnout, zdál se mi nepříjemný sen jsem ráda že jsem se z něj vzbudila. Musela jsem se projít" Hagrid chápavě zamručel a sedl si vedle ní. "Jo to já znám, zlý sny jsou zlý sny ale musíme si mít na paměti že jsou to pořád jenom sny" 

"A stalo se ti že se ti nějaký z nich splnil?" "Ne nikdy a nemůže se to stát ani tobě. Sen je sen nic jiného. Ale ty by ses měla raději vrátit, nikdy nevíš koho v noci můžeš potkat. Nedávno jsem zjistil že tu občas chodívá čenichat Filch. A dobře víš že b nebylo zrovna dobré se s ním setkat" Kelan se s ním rozloučila a rozhodla se dát na jeho slova. Třeba to doopravdy nic neznamená. Bůhví co je to vlastně za dohodu a jak to vůbec všechno doopravdy je. 

Spoutáni slibemKde žijí příběhy. Začni objevovat