Spoutáni slibem

III.

Dnes byl čtvrtek. Týden zase utekl jako voda a blížil se víkend. Věděla že zítra bude muset jed domů k rodině. Netěšila se. Být doma pro ní bylo strašné peklo. Svůj volný čas poslední dobou trávila s Harrym. S ním se cítila tak nějak uvolněně, našla v něm nějakou svou útěchu. Hodně lidí si toho začali všímat. Dokonce když se vrátila do Nebelvírské koleje našla ve společenské místnosti ležet noviny, kde byli ona a Harry vyfocení jak spolu jdou po chodbě. K nim byl také připsán krátký článek. 

Harry Potter si našel pořádné sousto. Tvoří pár s Kelan Kailorrenovou která ještě dosud oplakávala svého milovaného Freda Weasleyho. Jak se situace bude vyvíjet je zatím nejasné. Ale není spor o tom že se tyto dvě hrdličky k sobě náramně hodí.

Kelan vztekle roztrhala noviny a hodila do krbu. "Ale copak emoce?" zeptal se Ron který stál na schodech. Kelan se na něho otočila. "Přišel si mi říct zase nějaký příliš velice vtipný vtip?" "Přišel jsem se ti omluvit, nechtěl jsem říct to co jsem ti řekl, ale je dobře že máš opět zahojené srdíčko" řekl Ron a pohled směřoval ke krbu ve kterém hořely noviny. Kelan se tam v krátkosti podívala a zamračila se. "Jsou lži jasný? Nic z toho co tam psali není pravda" 

"Možná jen to že se k sobě hodíte" zasmál se ale když viděl že Kelan to naštvalo, smát se raději přestal. Nic na to neřekla a odešla do své ložnice. Ron si prohrábl vlasy. Cítil že zase něco zvoral. Chvíli seděl na schodech a přemýšlel o tom, než se rozhodl jít raději spát. 

Následující den Kelan seděl u snídaně a přehrabovala se v tom. Cítila pohledy ostatních a začalo jí to být velmi nepříjemné. "Hej Kelan  ty si vážně sbalila Pottera? A co Fred nebude naštvaný?"  zavolal na ní Draco. "Drž hubu!" okřikla ho a Draco se dal do hlasitého smíchu. "Nemáš pocit že si ho nějak rychle vyměnila?" "Zavři klapačku Malfoyi!" křikl na něho Harry. Kelan se na něho otočila. "Ale podívejme kdo to nepřišel, teda Harry já být Fredem tak bych ti asi neodpustil" 

"Řekl jsem aby si zmlknul" Harry drapl Draca za límec a hodil s ním o stůl. Draco se praštil do ramene. "To si vypiješ" Harry mu podkopl nohy a Draco spadl na zem. Postavil se a podíval se na Harryho. "To ti vrátím až to nebudeš čekat"  řekl a rozběhl se pryč. Všichni se tomu v jídelně zasmáli. Kelan se podívala na Harryho a on na ní. "Mrzí mě to" Kelan nic neřekla a odešla z celé jídelny pryč. 

Objevila se až na třetí hodinu. Vedle Harryho bylo místo ale ona si sedla k Wayneovi, který byl z mrzimorské koleje. Harry se na ní otočil a pohledem jí naznačoval proč si nesedla k němu, ale ona jeho pohled ignorovala a dala se do řeči s Waynem. Harry to nechal být a rozhodl se s ní promluvit až skončí hodina.

Až hodiny byla u konce tak Kelan co nejrychleji odešla ze třídy. Harry to ale předvídal a tak si věci sbalil už v hodině, aby jí pak mohl lépe dohnat. "Kelan zastav se, hele mrzí mě to ráno. Draco se chová jak pitomce vždyť ho přece znáš" Kelan se zpomalila aby jí mohl dohnat. "Mě nejde o Draca, jen jsem dnes nechtěl být na chvíli s tebou. Neber si to osobně prosím, ale potřebovala jsem dneska pauzu"  "Je to kvůli Dennímu věštci?" Kelan nerozhodně přikývla. "Ano i ne. Je to těžké se vrátit do života a fungovat s ostatními. Mám pocit že už to nebude jako dřív, v tobě za ten týden jsem si našla důvěru a nechci tě ztratit" 

"Pro nikoho z nás to nebude jako dřív. Ale nesmíme se toho bát. Ani pro mě návrat po válce sem není snadný" "Bojím se něco říct abych o druhé nepřišla..." "Pravé kamarády nikdy neztratíš tím co řekneš. A když se na tebe naštvou, tak si pamatuj že se k tobě vždycky vrátí. Mě neztratíš" Kelan se nálada trochu zlepšila. "Víš napadlo mě že by jsme dneska zajeli do Prasinek, ale jestli chceš být dneska sama tak to budu respektovat" 

"Ráda bych jela Harry ale dnes odjíždím domů" "Nebudeš přes víkend tady?" "Ne je mi líto, rodiče na tom trvají"  "Proč?" "To netuším, ale nemám z toho dobrý pocit, chtěla bych zůstat tady" "Kdo by si to nepřál, ale asi s tím nic nenaděláš" "Ne to ne...asi půjdu Harry" řekla Kelan a dala si pramen vlasů za ucho a odešla pryč. 

Po vyučování si sbalila věci. Kolem třetí měl přijet kočár a odvézt jí na vlak. Akorát potkala Harryho když odcházela. Šla se s ním rozloučit. "Uvidíme se v pondělí" oznámila. "Dobře, tak hodně štěstí" řekl Harry. "Díky, budu to potřebovat" Harry se usmál. Kelan si pak vzala věci a šla dolů k nádvoří. S ní jelo i dalších pár studentů, kteří se taky vraceli domů.

Kelan si sedla do kočáru a k ní ještě další tři studenti. Mezi nim panovalo nepříjemné ticho. Kelan si přála být už ve vlaku. Ten klid mezi nimi byl nepříjemný. Měla pocit že jí furt sledují. Přestoupila do vlaku a zavřela dveře od jejího kupé. Seděla a dívala se z okna. Vlak se rozjel. Za nedlouho zastavil ve stanici pod Zelenou roklinou. 

Tam už stál její otec. Namířil hůlku na její tašku a poslal jí domů. "Ahoj Kelan" "Ahoj" "Jak se máš?" Kelan se rozhodla na tuto otázku neodpovědět. "Pojedeme?" "Neptal jsem se tě proto abych dostal za odpověď otázku" Kelan převrátila oč. "Mám se dobře tati, můžeme prosím už jed?" "To je lepší" Udělal krok stranou aby Kelan měla možnost nasednout na Hipogryfa. Vzlétli k oblakům a letěli do doby než nespatřili první zámecké věže. To byl její domov.