Spoutáni slibem

XII.

Uběhlo pár dalších měsíců a blížili se vánoční prázdniny. Hermiona s Ronem od doby co jí zkazil test nemluvila. Kelan dodržela slovo a opravila si známky. Často byla s Harrym, se kterým se rozhodla chodit. I přes zákaz jejích  rodičů.

Byli spolu na záchodech, zatímco co ostatní byli v jídelně. Seděla mu na klíně líbala se s ním. Její život se obrátil k lepšímu když měla Harryho. Stala se s nich nerozlučná dvojka. Museli být přesto opatrní. Kelan věděla že je sledována jedním ze sluhů, tak jak nařídil otec.

Věděla ale jak se mu vždycky ztratit. Stačilo se zaplést do davu lidí a pak odtamtud nepozorovatelně odejít. Harryho kouzelný plášť tomu skvěle  napomáhal. "Opravdu nemůžeš být na prázdniny semnou?" zeptal se Harry. "Ne nejde to, co bych asi řekla doma?" "Nějakou výmluvu by sis jistě našla, neříkej že jsi s nimi ráda" 

Kelan si povzdechla a slezla z Harryho. "My nejsme jako každá jiná rodina, navíc jsem ještě k tomu všemu sledovaná opravdu si myslíš že bych mohla být na prázdniny s tebou?" Harry se zamyslel ale Kelan něco proletělo hlavou a narovnala se. Harry jí změřil pohledem. "Co je?" Kelan zářili ďábelsky oči. 

"Myslím že mě něco napadlo, ale nejsem si jistá že to projde protože mí rodiče jsou zatraceně chytří" Harry pokrčil rameny. "Za zkoušku nic nedáš, řekneš co tě napadalo?" Kelan se nadechla. "Zkusím jim nakecat že McGonagallová mě přes prázdniny navrhla doučko na zkoušky, budu hrát jak mě to nesmírně obtěžuje. Jak znám naše, tak rozhodně budou trvat na tom abych tam šla" "To nezní nějak extra zle, ale co když budou chtít o tom mluvit i s McGonagallovou?" 

"Hmmm....už vím seženu si pojistku" Harry nadzvedl obočí. "Nechceš mi říct že..." "Použiju mnoholičný lektvar a Hermiona by mi mohla pomoct, za ty roky jsme jí zkazili hodně takže si myslím že nebude mít námitky" Harry to ještě nějakou minutu vstřebával. 

"Nebude tě nikdo hlídat?" "Já myslím že mým rodičům bude stačit když řeknu že si budeš na vánoc doma a já budu umírat nudou ve škole" "Jsi moje lhářka" Kelan se na něho znovu posadil a políbila ho. "Ale neškodná" "Beze sporu" Harry s Kelan dál pokračovali ve své vášnivé chvilce. Zítra se měla vrátit domů a za týden byli prázdniny. 

Zítřek nastal. Kelan ráno vstala a šla tradičně k zrcadlu. Hned první jí čeho si na sobě všimla, byli její pokousané rty a modřiny na krku. Kelan cítila že je to průšvih. Hlavně ty modřiny. Hermiona taky vstala, když si jí všimla s úsměvem jí sledovala, jak se na sebe zoufale dívá do zrcadla. Postavila se vedle ní a dala jí ruku kolem krku. "Ty ses nechala ale zřídit" 

"Mi nemluv ani.." vzdychla Kelan a opřela se o stůl. "Z toho asi bude koukat pěkný malér co? Vážně by jste to s Harrym měli omezit, podívej se na své rty máš je úplně pokousané" "Jsem ráda že tě mám málem bych to přehlédla" Hermiona vytáhla z kapsy od tepláků mast. "Na dej si to na rty, je to balzám pomáhá to já to sice používám kvůli zimě, protože mám vždycky vysušené rty ale tobě se to taky bude hodit. Má to silný účinek" 

Kelan si to od ní vzala a natřela si jemně narůžovělou mast na rty. Byli to lehce větrové. "Díky, je to hrozně příjemné" "To je druhý důvod proč to používám, můžeš si to nechat já mám ještě jednu" "Tak dík" usmála se Kelan a pak se zaměřila na svůj krk. "S těmi modřinami mi asi moc nepomůžeš viď?" Hermiona se usmála a šla k její posteli a podala jí šálu. 

"Nemůžu přece ve škole chodit se šátkem na krku" Hermiona ho položila zpět na postel. "Lepší šátek než barevný krk, co je víc trapné?" "Oboje protože každýmu hned dojde proč ten šátek mám" "Tak Harrymu prostě nedovol aby tě kousal do krku" Kelan rozhodila rukama a vzala si šátek na krk. "Bože už aby byl konec dnešního dne" zasténala, ale Hermiona vypadala že z toho má srandu. 

Jakmile Kelan vešla do třídy, tak jí zkřížili cestu zmijozelští studenti. Draco a Pansy. "Pěkný šátek, snad ses nenachladila" začala Pansy. "Asi si něco chytla od Pottera jak se s ním neustále cucá" zasmál se Draco. "Trhněte si oba" odsekla a oba se na sebe pobaveně usmáli. "Sundej ten šátek, neskrývej přece svůj zmalovaný krk" uchechtla se Pansy a strhla jí šátek z krku a odhalila její modřiny. 

"Ale podívejme se!" zvolala Pansy a všichni se rozesmáli. Kelan se snažila zůstat v klidu a dokonce se sama krátce zasmála. "Víš Pansy, na rozdíl o tebe mi ti modřiny neudělala celá nebelvírská kolej. Ale měla by sis vzpomenout na svůj fialový krk před rokem" Kolem se ozval zahučení ostatních a všichni upřeli zrak na Pansy. "Nevím o čem to mluvíš" řekla Pansy. 

"Hej ty jedna nebelvírská potvoro Pansy na rozdíl o tebe není už od třinácti panna!" ozvala se jeden kluk ze Zmijozelu. "Zavři hubu ty jeden idiote!" zavyla Pansy a všichni se dali do smíchu. Rick se zarazil a rozhlédl se kolem. "Řekl jsem něco co jsem neměl?" Smál se i Draco a to Pansy ponížilo ještě víc. "Nevěřte mu jsou to lži!" 

"Fakt že jsi naštvaná, trochu nervózní, potíš se a přeskakuje ti hlas znamená že je to pravda" ušklíbla se Kelan a všichni se dali do smíchu. "To není pravda!" bránila se Pansy. "Vážně? Dokaž nám to!" ušklíbl se Draco. 

Pansy se na něho otočila se slzami v očích. "Draco i ty?" Draco rozhodil rukama a smál se stejně jako všichni ostatní. Ponížená Pansy utekla ze třídy. "Nic si z toho nedělej Kelan, já mám modřiny na rameni!" zavolala Engally pro povzbuzení. "Jo modřiny nic nejsou" řekla Levandule. "Jo jsem v pohodě nic si z toho nedělám dík" usmála se  a sedla si na své místo. Byla nadšená z toho jak to dopadlo. Koneckonců ty modřiny nebyli tak hrozné.