Spoutáni slibem

XLVI.

Uběhli dva dny a nic se nedělo, zadělávacím okénkem na dveřích dostávala jídlo na které neměla vůbec chuť. Už dva dny nejedla a energie jí ubývala. Ztrácela smysl života a měla pocit že se za chvíli zblázní. Občas tady slyšela pláč a nářk jiných pacientů. Bolela jí z toho hlava. Seděla na posteli s koleny přitaženými k sobě. Pak se otevřeli dveře a dovnitř vešel doktor, kterého viděla už první den když jí sem Edward dotáhl.

Lekla se ho a stiskla své zápěstí. Ten mladý doktor si toho všiml. Zavřel za sebou dveře a zůstal u nic stát. "Neboj, nejsem nepřítel nepřišel jsem ti ublížit. Chci si jen promluvit" Jeho hlas zněl sametově ale Kelan mu přesto nedůvěřovala. Upřela pohled do zdi, které byli obložené bílými kachličkami. "Chápu že jsi pořád z toho trochu nesvá, ale nemůžeš ve všech vidět nepřátele. Chceme ti pomoct, asi bude lepší když se ti představím třeba to podpoří trochu tvoji důvěru ke mě" Kelan dál mlčela ale on to stále nevzdával. "Jmenuju se Dylon a jak říkají tobě?" 

Pořád ještě byla zticha a nevšímala si ho. Čekala že odejde ale to on neudělal. Šel proto blíž aby jí zbytečně nevyděsil. Když viděl že nic nedělá, tak si troufnul posadit se na protější kraj postele. Chvíli mlčel ale na na dlouho. "Víš že máš krásné oči? Kdy se naposledy usmáli co?" Pomalu k ní natáhl ruku. Kelan se konečně na něho podívala. "Jsem Kelan" řekla suše a Dylon se usmál. 

"Máš krásné jméno, výjimečné s takový jsem se ještě nesetkal" Kelan převrátila oči a zakryl svůj pláč. "Nechceš mi o sobě říct něco víc? Neboj se všechno co řekneš bude naše tajemství" "Kde to vlastně sem?" "Jsi v sanatoriu ve Springside" Kelan asi čekala cokoliv jen ne slovo sanatorium. "Kde že to jsem?" vykřikla ale Dylon jí uklidnil. "Klid jen klid" "Jak mám být v klidu? Nejdříve strávím pár dní v Oxhillu a teď ještě jsem v nějakém blázinci? Já nejsem žádný magor, prosím pusťte mě odsud, chci se vrátit"  

"Pustíme tě až se vyléčíš" řekl Dylon něžně. "Proč to nikdo nechápe? Nic mi není, ale jestli tady budu zavřená ještě pár dní tak doopravdy zešílím" "Rád bych pro tebe udělal víc, ale já tady nejsem pánem na mě tady nikdo nedá to mi věř" "Jak dlouho tady můžu být?" zeptala se znovu a Dylon byl potichu. Kelan poznala že jí něco tají. "Vím že to víš" Dylon si povzdychl. "Neboj se na to si tady zvykneš, zvykli si i jiní vážně" 

"Prosím, takovou větu už slyšet nechci na to jsem se ani neptala" "Tak promiň, tvůj otec říkal že doktor v Oxhillu potvrdil že máš zvláštní psychickou chorobu. Způsobuje že trpíš paranoiou, nebo jsi příliš impulzivní, ale také že se dokáže daný jedinec chovat naprosto normálně vůči svému okolí. Ač se to může na první pohled jevit jako neškodná choroba, ve skutečnosti je to velmi závažné. Bohužel, musíš přijmout tohle jak tvůj domov" 

Kelan po těch slovech vyskočila z postele a málem spadla na zem, protože zapomněla že je pořád připoutaná. "Chci odsud, nemám žádnou takovou chorobu vím to, to všechno dělá můj otec zabil moji nevlastní matku a chce se zbavit i mě. To on je blázen ne já, pusť mě sakra!" vztekala se Kelan protože nevěděla jak dál. Nikdo jí nevěřil ani Dylon. Chytl jí za pas a snažil se jí zklidnit. "Jistě já vím já vím" utěšoval jí Dylon, ale Kelan to ještě víc rozčílilo. "Pusť mě sakra!" doslova už vřeštěla protože nemohla nijak jinak dát dostatečně najevo svou bolest a touhu jít domů. 

Bohužel jí ale nedocházelo že si to dělá ještě  horší. Dylon zavolal posily a ti okamžitě přiběhli. Opět jí dali zklidňující dávku injekce. Položili jí na postel a nechali jí tak. Cítila že tady jí nepomůže nic. Nikdo jí v tom ústavu nepomáhal . Dávali jí jídlo a píchali jí injekce na uklidnění to bylo celé. Kelan nejedla a výrazně zhubla. Den ode dne byla čím dál tím víc slabší a slabší. 

Dneska nastal den kdy se Severus měl vrátit z Bradavic do Zelené rokliny. Ta doba bez Kelan mu připadala jako věčnost. Hned jak opravil poslední písemnou práci, okamžitě se přemístil. Vešel do hradu ale bylo mu divné, že tady nikdo není. Bylo mu jedno kde je Edward, hledal jenom Kelan nebo Alexandru. Nenašel však ani jednu z nich. Přesto že prohledal už celý hrad. Neměl dobrý pocit a nelíbilo se mu to. Pak potkal Alaricka, který mu šel naproti po chodbě. "Kde je Kelan?" 

Alarick se zatvářil lítostně a zavedla Snapea do jedné z místností s tím že mu chce něco sdělit. "Nevím jak vám to mám  říct,  bojím se že mi to nebudete chtít věřit" "Tak už zatraceně mluv, chci vědět kde je Kelan!" zavyl Snape a Alarick mu to začal vyprávět. "Stalo se to krátce, když Kelan odjela. Nikdo neví co se přesně stalo, slyšeli jsme jen hádku z koupelny. Kelan se chytla s Alexandrou" "Proč?!" vyjel po něm Snape ale Alarick zakroutil bezradně hlavou. 

"Netuším, chvíli jsem poslouchal za rohem i když vím že se to nemá. Pak se otevřeli dveře od koupelny a vyběhla odtamtud Kelan celá od krve s nožem v ruce. Hned jsem se šel podívat do koupelny. Alexandra tam ležela v krvi a byla mrtvá. Zavolal jsem Edwarda. Šel za Kelan a dokonce i jeho samotného zděsilo to jak se chovala. Seděla v koutě a držela si nůž u zápěstí a křičela, že jestli se k ní někdo přiblíží tak se podřeže. Edwardovi se povedlo jí to rozmluvit, ale uznal že to co udělala není normální. Bál se o ní nikdy jsem ho takového nezažil. Vzal Kelan a odjel s ní pryč" 

Snape nevěřil svým uším. Nechtěl věřit že je to pravda. "Co se mi to tady snažíš natlouct do hlavy? Proč by to sakra dělala?" "Já vím pane přesně to jsem si říkal já, ale na mě se můžete spoléhnout viděl jsem to. Kromě nás tří o tom nikdo neví" "Stále si mi neodpověděl kde je Kelan! Tak začni mluvit! Kam jí odvezl?" Alarick se přikrčil. "Nevím pane neřekl mi to opravdu ne! Klidně si mě můžete ověřit" "Kde je Edward? Je s Kelan?" 

Alarick zkroutil hlavou. "Jak chceš, zůstaň tady za chvíli jsem zpět" Když zmizel Alarick na sebe použil lektvar, který působil dočasné a lehké výpadky paměti. Snape se za minutu vrátil a donutil ho vypít Veritaserum. Vzhledem k tomu že na lektvar zapomnění se jen těžko dal odhalit, povedlo se tak Alarickovi Snapea oklamat. Snape byl o to víc zděšený, když mu pod vlivem Veritasera odříkal tu samou historku přesně do detailů. Přesto musel Kelan najít za každou cenu.