Je dobojováno. Voldemort zemřel a všichni mohou žít dále bezstarostně a šťastně. To se ovšem netýká mladé Nebelvírky Kelan a Zmijozelského profesora Snapea. Jejich rodiny se totiž navzájem znají a po narození Kelan se uzavřela dohoda o které ona ani...
Při večeři se Kelan tvářila naštvaně. Měla sklopenou hlavu a přehrabovala se v jídel. "Jez nebo to budeš mít studené" řekl táta. Ji to ale nezajímalo a dál se v tom přehrabovala. "Kelan je všechno v pořádku?" "Jo" odsekla a pokračovala v přehrabování. Její máma se jí ale nepřestala ptát dál. "Stalo se snad něco ve škole?" zeptala se máma a pro Kelan to byl perfektní nadhoz.
Položila příbor a zvedla hlavu. "Mluvila jsem s McGonagallovou díky těm přijímacím zkouškám" Edward nadzvedl obočí. "Ale co pak? Dají ti je?" Kelan beze slova přikývla a pokračovala ve své perfektně procvičené lži. "Řekla že by bylo dobré abych se na to připravila, navrhla abych se po štědrém dni vrátila do školy. Bude mě vyučovat" "A můžeš mi říct proč mi nepřišel nějaký dopis?" zeptal se táta.
"Jen se neboj určitě dojde, ale já nikam nepůjdu to ani omylem. Mám prázdniny, nebudu se mořit ve škole" Táta bouchnul pěstí do stolu. "O tom ty nerozhoduješ, kdy má přijít ten zatracený dopis?" "Netuším ale brzy" Její otec spolkl sousto a pak závěrečně rozhodl. "Až přijde dopis tak pak řekneme co bude dál a jestli je pravda to co jsi řekla, tak do té školy půjdeš a pořádně se na ty zkoušky připravíš a varuju tě. Jestli je nakonec neuděláš, tak vyměníš školu. Pojedeš do Michiganu. Tam se také nachází škola pro čaroděje s tvrdou disciplínou."
"Klid drahý, ona je jistě zvládne viď že jo Kelan" mrkla na ní máma. Kelan přiškrceně přikývla a musela dát hned po večeři vědět Hermioně aby zfalšovala dopis McGonagallové. Rychle proto dojedla a pak mohla na chvíli jít do svého pokoje. Poslala Hermioně dopis a dostala velmi rychlou odpověď. Sice se jí do toho nechtělo, ale nakonec byla pro to udělat. Pozdě v noci Kelan došel další dopis.
Vzala si ho a uviděla obálku z falešnou pečetí z Bradavic. Krásná práce Hermiono řekla si v duchu. Zavolala svoji služebnou Riwenu. Byl u ní hned. "Umíš držet jazyk za zuby?" zeptala se Kelan a Riwena přikývla. "To je dobře protože mám pro tebe úkol, který není jednoduchý ale musíš si o nechat pro sebe" "Pro tebe cokoliv Kelan" špitla Riwena a Kelan jí rukou naznačila ať jde blíž.
Předala jí obálku za falešnou pečetí. "Co to je?" podivila se Riwena když obálku držela. "Řekla jsem mému otci že budu mít něco jako doučování přes prázdniny, abych mohla jed k mému klukovi" Riwena se zděsila. "Ty máš kluka?" Kelan kývla. "Poslouchej, otec s tím jistě nesouhlasí ale tady být nechci, tohle je falešný dopis z Bradavic zítra ráno mu ho předáš. Stačí když řekneš že to přinesla sova. A pak musíš čekat dokud nepřijde pravý dopis. Ten musíš spálit, nebo se ho prostě jakkoliv zbav"
"Rozumím, myslím že spálení je nejspolehlivější" namítla Riwena a Kelan souhlasila. "Ano v tom souhlasím, teď si to nech hlavně pro sebe" "Nebojte se máte mé slovo" slíbila Riwena a dopis si schovala do zástěry. "Děkuju věřím že to dokážeš" Riwena pak odešla. Kelan jí věřila, byla to jediná osoba které mohla říct všechno. Riwena jí vždycky pomohla a byla schopná pro ní udělat cokoliv.
Druhý den jí čekala katastrofa. Měl dojed jej protivný bratranec a dotěrná babička s dědou. Riwena jí vzbudila velmi brzo ráno. Přinesla jí šaty na dnešek. Kelan se na ně znechuceně dívala. "Tohle že si mám dát na sebe?" Riwena přikývla. "Bohužel je to nařízení, vím že nesnášíš korzety" Kelan zmučeně zavrčela. "To nám to pěkně ale začíná, ať si nikdo nemyslí že v tomhle budu strašit celý den"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začala se převlékat. Riwena jí co nejvíc utáhla korzet. "Děláš si srandu, jak v tom může někdo dýchat zatraceně" "Princezny přece nedýchají" řekl její otec, který akorát stál u dveří. Riwena já rychle dovázala korzet a uklonila se. "Ne ono asi princezny mají na sobě výbavu pro potápěče co?" Její otec se zasmál. Přesto že Kelan čekala trochu jinou reakci. Dneska byl ve velmi dobré náladě. "Ovšem že dýchají, ale pomalu" "Jestli budu dýchat pomalu, tak se nedožiju druhého nádechu" řekla a málem zalapala po dech.
"Chodí a mluví pomalu" dořekl otec větu. "Divím se že ještě nemusí myslet pomalu, aby se jim třeba neodvařil mozek" Riwena skrývala svůj smích. Otec se teď tvářil naprosto vážně. "Než všichni přijedou, tak začneš pracovat na své drzosti. Riweno udělej jí ještě vlasy a pak jí pošli za mnou. Musím si s ní promluvit" řekl a odešel.
Kelan se otočila na smíchy rudou Riwenu. "Co je? Nemám snad pravdu? V tom se fakt nedá normálně fungovat" "Neměla bys mluvit tak rychle, máš jen určité množství kyslíku na jednu větu, tak by si s ním měla šetřit" Obě se dali do smíchu. "Směj se pomalu!" řekla Riwena a obě vyprskli smíchy. "Tak ukaž udělám z tebe kočku ať si tvůj otec nestěžuje" Kelan se posadila a pokrčila rameny. "Jen ať si stěžuje" Až byla kompletně celá nachystaná tak šla za svým otcem, za doprovodu Riweny.
"Víš co by mě zajímalo?" Riwena přikývla. "Samozřejmě, jistě chceš vědět proč tě tvůj otec volá" "Ne chci vědět proč vždycky tak všechno přesně víš" ušklíbla se na ní. "Vždyť tě znám už nějaký ten pátek, co jiného by tě teď tak mohlo zajímat. Předala jsem tvému otci dopis jak jsi řekla, sázela bych na to že tě volá právě kvůli tomu" "Děkuju jsi úžasná, snad se to neprovalí" "To přece záleží jen na mě nebo ne?"
"Co když můj otec pošle Alaricka aby mě sledoval? Pak se všechno zkazí" "Nepošle, tvého otce jistě přesvědčil ten dopis, který jsem mu dala dopadne to dobře buď bez obav" uklidnila jí Riwena a pak se zastavili u pracovny jejího otce. "Fajn tak se zase uvidím přes den, díky" řekla Kelan a Riwena na ní mrkla. "Zvládneš to" Kelan se usmála a vešla k tátovi do pracovny.
"Sláva tak jsi tady, sluší ti to tak jako vždy když máš šaty" "Aha" Její otec zvedl ze stol obálku. "Nelhala jsi mi, do té školy tě pošlu hne po štědrém dni ať nic nezameškáš" "To nemyslíš vážně, já tu školu nezvládám a teď tam mám být i přes prázdniny?" "Tak si vyber, buď tam půjdeš hned a nebo na tebe čeká Michigen" Kelan předstírala podráždění a šlo jí to fakt dobře. "Fajn ať je po tvém" jejímu otci se zableskli oči.
Vstal a chytl jí za pas. "Máš tak sexy tělo, škoda že nemůžu s tebou udělat víc" Začal jí líbat na rameni a postupoval ke rtům. Spojili své rty na co nejdelší dobu. Když Kelan cítila jeho jazyk ve svých ústech chtěli se jí zvracet. Chtělo se jí zvracet z něj, byl tak nechutný. Tohle co dělal s ní bylo zvrácené. On po ní toužil to moc dobře věděla. Nemohla ho ani cítit, v této situaci však měla svázané ruce. Nikomu nic nemohla říct ani Riweně. Jak by jí mohla pomoct.
Otec jí pak poslal pryč. Byla snídaně a pak šla do stájí k Hipogryfům. Bylo tady krásně. Vonělo tu seno a bylo tu teplo. Kirwann ležel na čerstvé slámě a odpočíval. Když viděl Kelan, tak se zvedl hlavu a upřel na ní zrak. Usmála se na něj a podala mu mrtvou fretku. On si jí vzal a pak si zase lehl a Kelan si sedla vedle něho na slámu.
Hladila ho po jeho krásném hebkém peří a on si položil hlavu do jejího klína. "Chtěla bych být jako ty, nemít žádné starosti a kdykoliv letět pryč když to jde. Tobě nikdo nerozkazuje co musíš dělat a co ne" Kirwann zvedl hlavu a tvářil se jako kdyby rozuměl všemu co říká. Kelan se k němu přitiskla. "Tobě jedinému můžu říct úplně všechno, vím že chápeš co cítím. Škoda jen že nemluvíš" Kirwann spokojeně zabručel a stočil kolem ní hlavu a položil se na její rameno.
Bylo jim oběma dobře. Dokud Kelan nezaslechla šum křídel před stájemi. Kelan se posadila a Kirwann znepokojeně zatřásl hlavou. "To nic zlato nic se neděje, musím už jít" otočila se na Hipogryfa a dala mu pusu na jeho opeřený krk. Pak vyšla nepozorovatelně ze stájí. Prošla mezi keři a zdálky slyšela hlasy otce a její matky, jak je přišli přivítat. Zamkla se v pokoji a dál čekala co se bude dít.
