Spoutáni slibem

VII.

Její rodiče byli na ní pořád naštvaní. A Kelan taky. Nehodlala je respektovat v tomto směru. Znovu se začínala obávat, té jejich slavné dohody. Oba se tvářili jako kdyby jí chtěli už brzy provdat. Kelan se oklepala nad tou myšlenkou. Znovu slyšela hlasy a kroky za dveřmi. Pak utichli a Kelan si myslela že odešli, ale to se spletla. 

Naopak k ní do pokoje vešla její matka a přivřela dveře. "Kelan" "Já už se s vámi o tom bavit nechci" "Ani my ne neboj se, jen chci říct aby jsi šla semnou a hned!" "A kam?" "Neptej se a pojď, zítra máš přece svátek nebo ne?" Kelan se nelíbilo jak máma obrátila celou situaci. "Proč si najednou taková? Ještě před chvíli ses chovala úplně jinak"

"Ano máš pravdu nejradši bych tě uškrtila, ale jsem přesvědčená že jsi rozumná holka a víš co se sluší a co ne" "Já to vím, jen se nebudu pořád omezovat" "Ten zákon tě jistým způsobem chrání a ty jím pohrdáš a děláš si co chceš. Uvědom si kdo jsi" "Já to vím už pěkně dlouho" "Tak se podle toho už konečně začni chovat. Vždyť ti bude brzy osmnáct" Kelan svou matku nemohla přestat nenávistně sledovat. 

"Jo já chápu co chceš říct, že se chovám jak osmiletej fracek a jsem nehorázně nezodpovědná" "Nejsi nezodpovědná ale nevyspělá" "Za to ty jsi vyspěla až do..." Kelan se rychle umlčela. Její máma se zamračila. "Až kam? Co jsi chtěla říct?" Kelan si překřížila ruce na prsou a odmítala jí už cokoliv říct. "Seber se mladá dámo, jdeme" Šla neochotně za svou matkou která jí vedla do konferenčního salonku. Stál tam muž a vedle něj její otec, který jí do ní bodal svůj naštvaný pohled.

 "Kelan, musím říci Edwarde že je nádherná" řekl ten neznámý muž. "Kelan to je místovládce Lewis Prince Lloyd. Je to náš spojenec" "Zatím ještě ne" opravil ho. Edward přikývl. "Ještě ne" "Zatím? Jak to že zatím?" zeptala se Kelan a prohlížela si toho muže. "Uvažovali jsme o spojení našich dvou míst" odpověděl jí otec. "A jakým způsobem to hodláte udělat?" Kelan věděla že nechce aby ho s tím otravovala. Udělala to schválně. 

Edward se napjal. "To nic Edwarde, máte vynikající otázky princezno. Musí se spojit krev mezi vládci" pohled upřel na meč a otcovo zápěstí. Pak se podíval zpět na Kelan a usmál se. " Mimochodem princezno to je pro vás" řekl Lewis a podal jí temně modrou krabičku.

Podal jí ruku a Kelan se podívala na svého otce. Ten na ní kývl a Kelan jeho ruku přijela. Lewis ji jemně chytl za ruku a z krabičky vytáhl prsten a nasadil jí ho na ruku. Kelan nechápala co se děje. "Vypadáte zaskočeně" řekl Lewis. "Proč jste mi dal ten prsten?" Lewis se usmál. "Pokud vím již brzo máte svátek"

Kelan se znovu podívala na své rodiče, který stáli vedle sebe a sledovali zaujatě zlatý prstýnek se smaragdy. "Není to moc honosné na to že mám svátek? ....A nebo to má souviset se spojením vládcovské krve?"

"Kelan" napomenula jí matka. "Jste neobyčejně inteligentní. Ale žádný strach, nezasnoubil jsem se s vámi i když jste moc nadherná a chytrá. Je to jen malá jak říkáte honosná pozornost" Kelan cítila pohledy rodičů kteří jí propalovali pohledem skrz na skrz.

Proto svou provokativní hru raději ukončila. "V tom případě vám dekuji, je naprosto nádherný" Lewis se usmál. "Ne tak jako nádherný jako vy" Kelan jeho lichotky už docela vadili. "Děkuju" řekla. "Tak Lewisi řekli a udělali jsme co potřebujeme" "Ano Edwarde už se tady asi neukážu,  rád jsem te viděl i tvou krásnou dceru, nikdy by mě nenapadlo že bude tak nádherná"

"Ano na její kráse není snad žádná vada. To ale nemůžu říct o jejím chování" Řekl její otec a Kelan po něm vrhla podrážděný pohled. "Ale to je přece běžná věc, je ještě mladá každý z nás byl takový" "Ale byli jsme také rozumní" Lewis si povzdechl. "Měj se Edwarde i vy"

Lewis se rozloučil a odešel. "Pokud jde o tebe mladá dámo tak si vyprošuju, aby ses takhle chovala" "Promiň otče měla jsem skrývat překvapení? Pokud vím upřímnost je jedna ze zásadních pravidel slušnosti v mém životě. Sami jste mě to učili"

"Říkáš jen věci které se ti zrovna hodí, nehrej si že se řídíš etiketou" "Hlavně aby ses jí řídil ty. Já se jí budu řídit až se mi bude chtít" "Začínáš to přehánět! Vypadá to že si nemůžeš pořád uvědomit jak se chováš. Děláš si co chceš a nemáš vůbec žádné svědomí!" Okřikla jí matka.

"To říkáš jenom proto že nejsem podle vašich představ" "Ne to říkám proto že si děláš co chceš , nerespektuješ naše zákony ani zákony území. Přesto že budeš za rok  vládnout nemáš ani trochu rozumu"

"Já se neprosím o to abych vládla, nechci vládnout" "Nemáš na výběr, kdyby bylo na mě raději bych vládl dál já, ale zákon je zákon" vysvětlil Edward. "Já nikdy v ničem nemám na výběr" Kelan raději odešla než aby se s nimi dohadovala. Její rodiče chvíli zůstali spolu.  "Nemyslíš že jsme jí to měli říct, než jít na to touhle cestou?" "Ne Alexandro, podívej se co se teď děje. Už teď se s ní nedá mluvit a má svou hlavu, takhle to sice není fér ale je to jediné východisko, když s ní není rozumná řeč" řekl Edward a Alexandra si povzdychla. "A víš jak jí dostaneme na svatbu?" 

Edward přistoupil k oknu a díval se na lesy, které byli pod zámkem. "Z toho dne mám největší hrůzu, ale není cesty zpět už jsou zasnoubení" "Podle mě i tak je to pro ní zvláštní, víš jak je moc chytrá" Edward pokýval hlavou. "Proto musíme být ještě chytřejší, svatba bude poslední bolestivá věc a pak už bude po všem" Alexandra přikývla. "Asi máš pravdu, ale Kelan nám to nikdy neodpustí" "V našem rodě je to přirozené musí to pochopit i my jsme si tím prošli vzpomínáš?" 

"Ano vzpomínám si jak to i pro mě bylo  náročné, ale tohle bude těžší v tom že oni dva se znají a co jsem slyšela podle Brumbála, tak spolu absolutně nevycházejí, dovedeš si představit že on bude její manžel?" "Raději si to nepředstavuju má drahá" usmál se Edward.