Spoutáni slibem

XLI.

Do konce týdne zbývalo jen pár dní. Rychle naštěstí utekli a Kelan se dneska měla vrátit domů. Severus s ní jed nemohl, protože den předtím musel do práce. Nechtělo se mu ale neměl na výběr. Pořád to byli jisté povinnosti od kterých nemohl upustit. Jí nic jiného nezbylo než odjed spolu se svým otcem. Od doby kdy proběhla ta rvačka ho vlastně vůbec neviděla. O to větší hrůzu z toho měla. 

Nasedala už do kočáru a její otec právě přicházel. Chvíli mluvil o něčem s Lewisem než nastoupil. Jeho pohled nebyl ani trochu vlídný a jí z toho mrazilo. Takhle se tvářil pokaždé než jí udělal něco strašného. Edward nastoupil a kočár vzlétl k nebi. Po cestě byl až nepříjemný klid a Kelan se neodvážila na něj nijak promluvit. 

Promluvil na ní až oba přistáli před domovem. Popadl jí za ruku a zabránil jí v chůzi. "To co se stalo, mi ještě pěkně zaplatíš holka. A nepřej si mě aby se to tvůj manžel dozvěděl, tentokrát nezůstane jen ticho po pěšině. Tentokrát na té pěšině budou i stopy krve a nepřej si vědět čí. Padej dovnitř!" pustil její ruku a nechal jí odejít. Zastavil se na hradním schodišti a čekal. 

Když slyšel výkřik své dcery hned se rozběhl dovnitř. Našel jí v koupelně kde bylo tak tělo Alexandry. Plavalo ve velké vaně a voda byla zbarvená krví. Podřezala se. Kelan nezadržel slzy a cítila jak jí Edward zezadu objal. "To nic holčičko, pojď odvedu tě pryč" Ona napřed nesouhlasila ale on jí přesvědčil a tak se nechala odvést na sedačku ve vedlejší místnosti. "Vydrž tady" oznámil a sám někde zmizel. 

Kelan nevěřila že se Alexandra zabila. Bylo to všechno ztracené, sama s Edwardem to tady nezvládne. Kolem ní pak prošel Alarick. Všiml si jí jak brečí a šel k ní. "Omlouvám se ti bylo pozdě když jsem jí našel, mrzí mě že jsem nemohl udělat víc nečekal jsem tohle. Je to pro mě stejný šok jako pro tebe. Upřímnou soustrast" Kelan nebyla schopná se na něho podívat a byla ráda když zase odešel. Cítila takovou zoufalost, kterou necítila ani při ztrátě Freda, Harryho nebo dokonce když jí Edward zneužíval a ona musel mlčet. 

Edward čekal na Alaricka, který se v mžiku u něho objevil. "Asi to spolkla pane co já vím ale dost jí to zničilo" Edward se pousmál. "To je dobře skvělá práce Alaricku takhle bych něčí sebevraždu nenafingoval ani já. Ukliď to někam, třeba to spal nebo to hoď rybám do nedaleké řeky. Je mi to jedno" mávl nad Alexandřiným tělem rukou a odklidil se pryč.

Kelan se zavřela do svého pokoje a věděla že to nemohla být vůbec žádná sebevražda. Nevěděla co se mohlo stát, ale její otec o tom jistě něco ví. Musela napsat Severusovi. Chtěla vyčarovat pergamen a brk ale nemohla najít svou hůlku. Prohledala všechno a zjistila že asi zůstala dole. "Do háje!" kopla do židle která spadla na zem. 

Nezbývalo nic než vyjít z pokoje a jít nahoru do inspekčního pokoje. Jenže její otce vypadal že má snad šestý smysl, protože ho potkala na schodech. "Ale podívejme se koho tady nevidím, kam si myslíš že jdeš? Je čas si promluvit" Kelan s respektem couvla. "Tati nech mě" "To víš že jo, nechám tě jít a ty dáš echo svému manželovi, on přijede a bude po všem. To určitě, jasně jsem ti něco řekl. Jestli se dozví co se tady za dobu jeho nepřítomnosti stalo, tak si to někdo šeredně odskáče" 

"Proč tohle děláš?" Edward jí chytl za ruku a odvlekl jí do náhodné místnosti. Zamkl dveře a přitiskl jí násilím ke zdi. "Nemysli si že nevím co jsi udělala, když jsem tady nebyl. Myslela sis že se to nedozvím?" "Co jsem udělala?" její otec jí chytl pod krk, tak že cítila jak ztrácí dech. "Setkala ses s tím klukem, asi ti pořád nedochází že když se to ještě jednou bude opakovat, tak nedoplatíš na to ty, ale právě ten kluk to snad chceš?" 

Pak jí pustil a ona se nadechla. Krev cítila až v hlavě a její tep se zvýšil. "Nic nebylo, jen jsem se vrátila na chvíli zpátky do své školy. Viděli jsme se jen na chvíli celou dobu jsem byla jen ze Severusem, Alarick ti to může dosvědčit viděl nás" 

"Hned s ním o tom promluvím, neměj strach ale ty zůstaneš zavřená celou dobu tady a ještě jednou vypadneš z domu pryč a shledáš se s ním tak si mě nepřej. Teď padej do pokoje nebo se neznám" Kelan sáhl po klice a vypadla z pokoje. Chtěla ale nejdříve svou hůlku, otočila se za sebe a její otec šel druhou stranou. Potřebovala si jít pro hůlku a tak šla dolů kde byli tašky s věcmi. 

Všimla si že tam stojí Alarick, musel to obejít a dostat se ke svojí tašce z druhé strany. Prošla kolem vysokých květin a pak se musela zastavit a snažit se být hodně opatrná. Musela se dostat za velkou skříň která byla asi čtyři metry před ní. Pozorně sledovala Alaricka a využila momentu kdy se otočil. Rychle a co nejtišeji se dostala ke skříni. Povedlo se jí dostat k tašce a  rozepla zip. Povedlo se jí najít svou hůlku. Potom se chtěla zase vrátit ale to už nebylo tak snadné. Její otec právě přicházel a ona se chtěla ztratit ale vrazil do skříně. 

Edward si jí hned všiml. Kelan chtěla rychle odejít ale on jí kouzlem podkopl nohy a tvrdě spadla na zem.  Praštila se do nosu a cítila jak jí teče krev. Její otec jí popadl a postavil jí na nohy. "Chtěl si zdrhnout co?" "Ne" "Lhářko!" zařval a dal jí silnou facku. Kelan se zatmělo skoro před očima. Byla to dost silná rána. "To si neměla dělat" sebral jí hůlku. Pevně jí sevřel krk a dostala druhou ránu. "Nepřestanu dokud se neomluvíš a nepřiznáš svou chybu" 

"Jen jsem šla pro svou hůlku nic víc" zavrčela a její otec jí mlátil dál že i krev jí tekla z pusy. Kelan byla nucená se omluvit za nic. Celou zmlácenou jí poslal do pokoje a sám dohlédl aby dveře od jejího pokoje byli zamčeny na pět západů. Nechal jí tam bez jakékoliv lékařské pomocí, s pocitem že se z toho sama dostane. 

Děkuju za vaše hlasování i slovní hodnocení, je super vidět nebo číst že vás tyto příběhy strašně baví. Děkuju vám za to opravdu hodně!:*