Spoutáni slibem

VI.

Pár dní zase uteklo a Kelan čím dál tím víc častěji se scházela s Harrym. S ním jí bylo dobře. Necítila se tak sama, dokázala mu říct o všem a téměř zapomínala i na nějaký rozhovor, který zaslechla před několika dny. Harry se taky cítil v její společnosti jinak. Líp než s Ronem a Hermionou. Oni spíše byli takový jen sami pro sebe. A někdy před ním vytahovali věci, které ani on sám nepotřeboval vědět. 

Kelan byla pro něho opravdová kamarádka, i možná k ní začínal cítit něco víc. Zdálo se že jeho kamarádská láska k ní přerůstá v lásku opravdovou. Dnes byl zase čtvrtek a Harry se s Kelan opět  sešel po škole. "Ahoj" mávl na ní když jí viděl jak jde po dřevěném mostě, který vedl ven z hradu. "Ahoj, promiň že jdu pozdě" Harry mávl rukou. "To nic není, já jsem před chvílí taky přišel" Kelan se usmála. "Dobře tak kam půjdeme?"

"To sama uvidíš" usmál se Harry a vydal se trochu opačným směrem než dosud chodili. Kelan ho následovala.  Dostali se na nějakou záhadnou lesní cestu o které Kelan nikdy předtím nevěděla. Nevyptávala se kam jdou, nechala Harryho jít dál a čekala dokud se někde sám nezastaví. Vystoupali do mírného kopce a pak se na ní Harry otočil. "Jsem tady pojď" Kelan přidala do kroku a postavila se k Harrymu. 

Ocitli se na vrchu skály která byla zakrytá stromy. Všude byl obrovský výhled na nedaleké hory a samotné Bradavice. "Co na to říkáš?" "Je to dokonalé nikdy by mě nenapadlo že je tady plno takových míst" "Ano Bradavice jsou plné záhad a tajností, tohle je důvod proč žiju. Nic hezčího než tohle není. Tady jsou nejhezčí západy slunce"

Kelan se posadila na kraj skály a Harry vedle ní. Opřela se o jeho rameno a společně sledovali večerní krajinu. Obloha byla krásně rudá a slunce bylo na cestě za vrcholky dalekých kopců a hor. "Nedivím se ti proč sis Bradavice tak zamiloval. Dovedeš si představit že by jsme tohle neznali?" "Popravdě jsem nad tím hodněkrát přemýšlel. Myslím že odpověď je ti jasná" 

"...Já chci být ještě dítě" řekla Kelan a položila se do trávy a Harry vedle ní. "Tak buď" Kelan zvedla hlavu a Harry se na ní vážně díval. Oba se jeden druhému dívali chvíli do očí. Pak jejich vážnost polevila a oba se rozesmáli. Kelan si zpátky lehla vedle Harryho a chytla ho za ruku. "Řeknu Hermioně ať mi půjčí Obraceč času" "Dobře, chtěla bych o takových šest let zpátky"

"Tak to tedy zkusíme" Leželi tam spolu dokud za horami nezmizel poslední sluneční paprsek. Pak se obra vrátili do Bradavic a před pohyblivým schodištěm se oba zastavili. "Ty nejdeš na kolej?" Harry si prohrábl vlasy. "Ne musím ještě do knihovny, slíbil jsem Nevillovi že mu pomůžu protřídit knížky, když mi pomohl s tím testem" 

Kelan nadzvedla obočí. "Podvádíš? Odkdy?" "Bylinkářství mi moc nejde" Kelan pohodila hlavou. "Tak si to užij a díky za dnešek" Harry se usmál. "Není za co. S tebou jsem rád" Chvíli se mezi nimi rozhostilo trapné ticho. Než Harry dal ruce na její boky. Kelan se zmateně na něho podívala a Harry jí dál držel. Oba dva se na sebe chvíli dívali, Harry se začal přibližovat k jejím rtům až se spojily. Harry si jí přitáhl víc k tělu a pokračoval v intenzivním líbání.

Oba uslyšeli spoušť fotoaparátu a hned na to blesk. Oba se od sebe odtrhli a všimli si Colina který držel v ruce fotoaparát namířená na ně. "Coline, dej to pryč!" Colin se usmál. "To bude dokonalý záběr, budete hned na titulní straně Harry, zatím se mějte" usmál se a zamával jim. Harry se otočil na Kelan, která vůbec nebyla nadšená. 

"Jsi v pořádku?" Cítila se hrozně provinile. Neměla to dělat. "Tohle se nemělo stát Harry" "Pokusím se přesvědčit Colina aby to nikam nedal" "Ne já nemluvím o té fotce, zapomeň na to co se před chvílí stalo" "Kelan mrzí mě jestli jsem to nějak pokazil, já..já jsem nechtěl promiň" Kelan mávla rukou. "Už se o tom nebav, půjdu na kolej ahoj" Rozběhla se po schodech a Harry chtěl jít za ní, ale schodiště okamžitě změnilo  směr. A tak ji jen sledoval jak jde na kolej. 

Teď i na něj doléhali výčitky. "Zatracený Colin" rozzuřil se. Rozhodně se můžou na co těšit, teď celá škola uvidí něco co vůbec vidět neměli. Nechápal jak ho mohlo napadnout jí políbit a zrovna v prostorách školy a ještě k tomu na nejvíce frekventované části hradu. Bylo to od něho dost hloupé. Věděl že sehnat Colina je už dávno pozdě. Určitě teď fotku dávnou připravuje do školních novin. Vzhledem k tomu že měla být za chvíli večeře, se sebral a šel do knihovny aby tam zastihl Nevilla. 

Když tam ale došel tak knihy byli na svém místě. Harry se rozhlédl kolem sebe a když se otočil nazpět tak tam stál Neville. "Ahoj Neville" "Harry jdeš pozdě, nemusíš se namáhat ty knihy jsem srovnal. Hermiona mi pomohla, ale myslel jsem že dodržíš slovo" Harry se cítil trapně. "Mrzí mě to Neville, neudělal jsem to schválně" "Já byl tak pitomej že ti celou noc dělal tahák do bylinkářství, kdyby se to provalilo vyletěl bych odsud. Chápeš že jsem riskoval to že mě vyrazí a ty nejsi ani schopný dodržet jeden slib. Ale nevadí, do budoucna si o tahák řekni třeba Kelan. Jsem si jistý že tě tvá holka nenechá ve štychu" 

"Ehm...jak to myslíš moje holka?" "Potkal jsem před chvílí Colina, ale to je jedno měj se Harry" Harry byl zklamaný sám ze sebe. Nikdy se mu nestalo že by nedodržel slib, zvlášť když šlo o jeho přátele tak byl Harry vždy obětavý a své slovo dodržel. Neměl chuť jít ani do jídelny. A přesně tak se rychle radost může v mžiku změnit v opak.