Spoutáni slibem

L.

Snape však věděl že s průkazem bystrozora si nijak nepomůže, potřeboval ještě něco víc. Musel se totiž dostat ke Kelan a jenom průkaz bystrozora ho k ní nedostane. Musel si opatřit falešné dokumenty a vytvořit ze sebe i ministerského psychologa.  To byla daleko větší šance. Do průkazu kouzlem dopsal tento status. Bystrozor a ministerský psycholog mohla být jedna a ta samá osoba. Vypadalo to víc než věrohodně. Ale potřeboval sehnat pár listin. Kvalifikace a podobné papíry.

Znělo to strašně obtížně ale ve skutečnosti to bylo naprosto jednoduché. Sehnal si kus pergamenu a musel použít svou soukromou myslánku. Musel najít ve svých vzpomínkách, to jak takové kvalifikace vypadají. Muselo to být vytvořené přesně do detailů. Našel tu správnou ampulku, použil malou kapku vzpomínky. Ponořil se do myslánky a tam viděl, jak jde temnou chodbou na ministerstvu. Právě zavraždil advokáta a šel dál. Otevřel dveře a ocitl se v něčí pracovně. 

Na stole byli rozházené papíry, mezi nimi i různé kvalifikace a listiny. To bylo co potřeboval. Vynořil se a vzal malou ampulku se vzpomínkou. Vzal pergamen a musel se teď pořádně soustředit. Tohle  kouzlo bylo známé u vrahů i zlodějů identit. Snape se ho naučil ovládat. Na pergamen nakapal pár kapek a soustředil se. 

Místnost rozzářilo modré světlo, které něco začalo rýsovat na papíře. Snape měl stále položenou ruku na pergamenu a v hlavě se mu odehrával pohled na listinu na stole. Snažil se spojení mysli udržovat. Základem byla soustředěnost. Pak otevřel oči a před ním se rýsovala listina, kterou vyplnil. Dalo by se to přirovnat k tiskárně, samozřejmě to je nelegální ale když se to povede, nepomůže jenom Kelan ale i ministerstvu. Proto se nebál toto kouzlo použít. 

Vytvořil si tak svůj soubor identifikačních listin a kvalifikací a pak se mohl připravit. Vyšel ze svého kabinetu a informoval Lewise kde se bude pohybovat. Na odpověď nebylo třeba čekat. Když měl potřebné věci které by se mu hodili, tak se  sebral a přemístil se do Oxhillu. Měl pocit že přemisťování trvá strašně dlouho. Konečně se dostal na místo. Bylo přesně tak stejné jak všichni říkali. Divné a ponuré. Nic víc se o tomto místě říct nedalo. 

Musel si teď uvědomit kdo je a vžít se do své role. Neměl by to být pro něj problém, zvlášť když už dvě tváře měl. Přesto si to všechno pořádně promyslel, bylo mu jasné že hned si Kelan odvést nemůže i kdyby jí našel. Bude na to muset jít pomalu. On tuší o co jde, proto chce usvědčit všechny kteří v tomto svinstvu jedou. Byl čas jít dovnitř. Ocitl se před pultem kde nikdo nebyl. Nebyla tu možnost  nikoho přivolat. Docela ho to nepřekvapilo. Tohle místo bylo divné, představa že tady někde drží i Kelan ho děsila. Bál se v jakém stavu jí najde, je přesvědčený že v tom jede i Edward. 

Musel se tady trochu porozhlédnout. Vystoupil o patro víš prošel ho celé a potkal jednoho doktora, který okamžitě šel k němu. "Co tady děláte?" "Hledám jistou dívku" doktor si ho změřil pohledem. "Kdo jste?" zeptal se ho a Snape vytáhl svůj průkaz. Doktor si ho prohlédl a polil ho pot. Nenápadně si sahal pro svou hůlku ale on si toho za včas všiml a proto ho odzbrojil. Doktor to nečekal a lekl se ještě víc. "To byl špatný nápad. Hledám Kelan Snapeovou, před pár dny jste jí přijal pokud se nemýlím" "Co s ní máte společného?" 

Snape pohodil hlavou. "Víte byla to má pacientka, přidělilo mi jí ministerstvo. S její léčbou jsem před pár týdny skončil" Doktor se ironicky usmál. "Mluvil jsem s jejím otcem, nezmínil se že by se předtím léčila" Snape se nenechal vyvést z míry. "Víte, vy nevíte co je vlastně zač, jen ministerstvo má přehled dokonce i její nejbližší ale je to těžce soukromá věc. Na povrch vyšli nějaké nové informace, konzultoval jsem to s jejím otcem, to on mi prozradil kde se nachází a pokud nechcete problémy být vámi, tak udělám co vám řeknu" 

Doktor couvl. "To bohužel nepůjde pane Hellere, obávám se že vám nevyhovím" Snape byl stále v klidu. "Dobrá to nevadí, pak tedy budu muset ač nerad do toho zatáhnout ministra kouzel osobně" "Ministra kouzel?" zamrkal doktor a Snape poznal že mu teče do bot. "Ano slyšel jste, tak se tady zatím mějte, brzo se uvidíme" "Ne ne počkejte, tak takhle to není víte o no je to trošku složitější než se zdá" Snape se otočil znovu na něho a skryl svou nervozitu. "O co tady jde" 

"Víte Kelan byla přeložena" Snape myslel že se mu to zdá. "Promiňte? Já asi špatně slyšel, řekl jste přeložena?" Doktor se přikrčil a přikývl. "Kam!" vyštěkl Snape a doktor se lekl. "D-d-do S-s-springside" "Kdo o tom rozhodl?" Doktor se snažil vykoktat. "Pan Kailorren o tom sám rozhodl přece" Snape přepadl vztek, dobře znal co je to za místo. Litoval že Edwarda nezabil už dávno ale tentokrát ho najde a na dobro ho sprovodí ze světa. "Omlouvám se, zapomněli mne informovat děkuji doktore, ještě se uvidíme" Na odpověď nečekal a celý vytočený vyšel z nemocnice. 

Musel zachovat klid a popadnout dech. Vytáhl kus pergamenu a napsal vzkaz Lewisovi ať ohlídá nemocnici v Oxhillu. Nesmí odtamtud vyletět žádný dopis o tom že se sháněl po Kelan. Nemohl spoléhat že ten doktor nebyl s Edwardem jakkoliv propojený. Lewis mezitím dávno zajal Alaricka a hlídali hrad v Zelené roklině. 

Kelan ležela v bolestech na pokoji. Svírala polštář a oči měla zavřené. Na světle jí totiž pálili. Stále měla pocit že má tělo v jednom ohni a cítila že v sobě má už jen malou kapku života. Málem jí to zabilo. Když si to uvědomila, vyčaroval se jí na tváři úsměv. Ještě kousek a měla by po celém trápení, stačí tak málo. Musí to už ukončit jednou pro vždy. Svůj život dávno ztratila, přišla o všechno co měla. Byla z ní troska. Byla bledá, tváře propadlé, vlasy mastné, oči měla červené a a rýsovali se jí kruhy pod očima. Vážila pouhých třicet pět kilo. Přesto že její výška byla metr sedmdesát pět. Na rukou měla jizvy a po těle pár šrámů, které označovali sraženou krev. 

Musela se překonat. Musela udělat poslední krok k tomu aby se zabila. Po slepu slezla z postele a hledala rukama to místo pod linem, kde měla ukryté žiletky. Nahmatala je a jednu vytáhla. Přejížděla si po rukách aby našla správné místo na říznutí. Přiložila žiletku ke kůži a zatlačila. Ucítila bolest ale nepřestávala řezat. Každý řez znamenal naději na klid. Proto se u toho začala nekontrolovatelně smát. Už zešílela. Její otec dosáhl čeho chtěl. Krve jí teklo víc než dost ale ona nepřestávala. Pořád se smála. Pak to celé utichlo. Položila žiletku a cítila že se jí chce spát. Padala na zem a pak jen ticho.