Spoutáni slibem

XXIX.

Večer všichni posedávali na terase. "Myrno, doufám že Edward ti dal vědět" řekla Chantelle a napila se sektu. Erik se narovnal na židli. "Myrno? O čem to tady mluvíte" Myrna mu položila ruku na tu jeho a tence se usmála. "Drahý buď bez obav, Edwardovi jsem psala proto že s ním potřebuju něco důležitého zkonzultovat. Osobně, psal že zítra přijede" Erik zamyšleně přikývl. Nějak se mu to nepozdávalo. Otočil se kolem sebe. "Hledáš někoho Eriku?" zeptala se Tara. 

"Kde ta Kelan je? Nechcete mi snad namluvit že je po celou dobu s ním" Chantelle vypadala dotčeně. "S ním? Tím jsi asi myslel ze Severusem, ts pevně věřím že je nejsou spolu" řekla Chantelle která měl trochu popité. Erik vstal tak že židle spadla na zem. "Co tím chceš říct Chantele? Máte něco proti Kelan? Sama jste přece souhlasila že se vezmou" "Ano ale to jsem ještě netušila že by" Myrna jí rychle přerušila. 

"Dobře víte co bude lepší když se půjdeš projít Eriku a mi za chvíli taky půjdeme ano Chantelle?" Myrna se jí snažila uklidnit. "Jdu spát!" rozčílil se Erik. Chantelle dopila sekt a nechala si nalít další. Anetta a Tara si vyměňovali úsměvné pohledy. Potom si všimli Kelan a Snapea. Už se vraceli a šli akorát k nim. Mezi nimi nevládlo žádné napětí. Jenom on se choval pořád trochu odměřeně. Ale s ní mu bylo lépe než by čekal.

"Podívejte tamhle jsou!" vykřikla Anetta a málem vzrušením rozlila sklenku sektu. Myrna s Chantelle se posadili. "Nemůžu tomu uvěřit" řekla Myrna. "Ti dva vypadají šťastně" dodala Chanetelle. "Milují se!" radovala se Tara s Anettou. Ty dvě tam stáli jako opařené a sledovali jak se blíží. "Zase sledují" sykl. "Nechci být už tady s nima, jdu rovnou nahoru" Snape to odkýval. "Mě čeká ještě nějaká práce, ale rozhodně nemám náladu tady tvrdnout až do rána" 

"Tak tady jste! Byli jste tak dlouho pryč!" řekla Anetta. "To jste byli po celou dobu spolu?" zeptala se Tara. Kelan přikývla. "Hmm to máme ale radost!" usmála se Anetta. "Když dovolíte čeká mě ještě nějaká práce" řekl Snape. "Ano to jistě chápu" řekla Anetta. "A Kelan ty tady jistě zůstaneš že ano?" "Kelan jde semnou" podotkl. Anetta se otočila na Taru a pak zpátky. "No... tak ...jistě samozřejmě tak si to užijte"

Snape pozvedl obočí. "Jdeme" zavelel a chytl Kelan za ruku. Všichni se za nimi dívali. Snape si sedl za stůl a začal pracovat. Kelan se vrátila ze sprchy. Na sobě měla krátké triko a kraťasy. Sundala si ručník z hlavy a nechala si vlasy volné. Snape se na ní otočil a když viděl její perfektní postavu, vzrušilo ho to. Nemohl z ní spustit oči. Kelan se na něho otočila. "Co je?" Snape pokrčil rameny. "Nic" 

Lehla si do postele a sledovala Snapea jak sedí za stolem zády otočený k ní. Měl docela krásné vlasy. Nebyli takové jak se říkalo. Nebyli mastné ani poškozené. Právě naopak. Nikdy neměla totiž příležitost se na něho zaměřit. Jak ho tak sledovala, pocítila silnou únavu. Protáhla se a pomalu usínala. Probudila se až někdy nad ránem. Snape spal vedle ní. Kelan se k němu otočila a prohlížela si jak spí.

Začínal se pomalu budit. Protáhl se a už chtěl vstát, ale pak si všiml hodin které ozařovalo měsíční světlo. Znovu se položil a Kelan toho okamžitě a bez váhání využila. Přitiskla se k němu. Snape se lekl a sledoval co dělá. Zjistil že je dávno taky vzhůru. "Kelan? Co zkoušíš?" "Nevím" "Netuším co máš v plánu, ale nechej toho" "Proč vadí ti to?"  Snape si povzdechl. "Mám rád svůj osobní prostor" Kelan cítila že nechce doopravdy aby toho nechala. Jenom jí zkoušel. 

"Nelži" "Myslím to vážně" odsekl. "To já taky a ty ho nedodržuješ" "To určitě, líbilo se ti když jsem tě líbal vím to, vím jak ses změnila za tu krátkou dobu. A taky vidím co děláš teď, chceš mě" Kelan mu to nevymlouvala, chtěla ho proto to přiznala. Bála se když byl Snape potichu a chvíli nic neříkal. To se ale v momentě zlomilo. Obrátil se tak aby Kelan byla pod ním. Sklonil se k jejím rtům a chvíli čekal. Kelan bušilo srdce a už si přála dotknout se jeho rtů. Snape vypadal že jí četl myšlenky, protože své rty dal na ty její. 

To bylo to po čem celo tu dobu toužila. Dokázal v ní budit něco co nikdy předtím s nikým necítila. Byl jako zvíře. Vzrušovalo ho její tělo, zalíbilo se mu se jí takto dotýkat. Tušil že konečně poznal svou lásku. Ne jen že byla hezká, ale byla jediná u které měl pocit že ho chápe. Pro oba tento moment byl nepopsatelný. Nedokázali přestat ani se o to nesnažili. 

Venku už svítalo. Ležela vedle něho v náručí. Kelan pomalu usínala. Pak přišel Gothar. "Nerad ruším ale je čas vstát" oznámil a kouzlem odtáhl závěsy. "Můžete jít díky" přikývl Snape. Gothar poslechl a zavřel dveře. Otočil se na Kelan, která skoro spala. "Vstávej zlato, já jsem ti říkal že se ti nebude chtít vstávat." Kelan zavrčela a dala si ruku na obličej, aby na ní nesvítilo tak ostré sluneční světlo. "Mohli bychom aspoň jedenkrát vstávat později než normálně" 

Snape jí dal pusu. "Jednou vstaneš pozdě a budeš tak vstávat do konce života" s Kelan to ani nehnulo. "Dám ti deset minut, pak vstaneš" řekl Snape. "Patnáct" "Patnáct a pak vstaneš" Kelan přikývla. Snape vstal a převlékl se do svého tradičního oblečení. Za patnáct minut jí šel vzbudit. Samozřejmě se jí nechtělo, ale věděla že musí. Slíbila že vstane když jí nechá déle spát. Dala si na sebe čisté věci a rozčesala si vlasy, těsně před tím než odešli dolů.