Keith:Jsou to už dvaroky po událostech druhé doby ledové. Ve zprávách se o tom mluvilo ještě dlouho. Jak z ničeho nic sníh zavál celou zemi a stejně rychle zmizel. V tu dobu jsme se tomu všichni smáli, jak moc nad tím lidé tápou a pouze mi věděli pravdu.
S Phoebe jsme si vyříkali všechny věci ohledně smrti rodičů a má sestra se alespoň trochu zklidnila. Sice se jí stále nedařilo v rozrušení dostat svoji magickou moc pod kontrolu, ale to všechno se snad změní.
Byla sobota. Vstal jsem z postele a oblékl se. Už měsíc jsem doma sám. Mojí sestře před měsícem přišel docela divný dopis, který neměl ani poštovní známku. Nám oboum to přišlo divné a v dopisu bylo psáno, že byla přijata na školu, což nám přišlo ještě divnější, protože Phoebe se na žádnou školu nehlásila.
Všechny zmatky okolo záhadného dopisu se vyřešili hned druhý den, když se objevil Andy a vše nám vysvětlil. Andy měl za úkol najít všechny možné magické lidi a nechat je rozhodnou zda do této školy chtějí. Phoebe se ještě pořád bála, že mi znovu ublíží, ale zároveň mě tu nechtěla nechat samotného. Jenže by jsi měla v těch svých 20 letech uvědomit, že mě už je 18 jsem svéprávný a ona už není můj zákonný zástupce, takže může klidně odejít a nebát se o mě. Chvíli mi trvalo, než jsem ji přesvědčil, ale povedlo se.
Má sestra se ani nevrací domů na víkend. Intr na kterém je ubytovaná nabízí možnost ubytování i přes víkend, což je pro ni výhodnější. Nemusí tak používat spoustu magické energie na přenos mezi světy jen na dva a půl dne.
První tři týdny bylo bez ní v domě strašné ticho, ale už jsem si zvykl. Sice jsem nevěřil, že to někdy řeknu, ale to její věčné otravování mi chybí. Nikdo už mě brzy ráno nebudil s křikem, že má v posteli dalšího pavouka, nikoho už jsem neučil řídit, nikdo už mi naschvál nevyčaroval spoustu zmrzliny místo večeře a nenutil mě jí sníst, nikdo už ke mně nelezl s tím, že se nudí a nikdo už ke mně večer nechodil s tím, že se nemůže spát a chce si povídat. Také už nikdo, až přehnaně nereagoval na mé narozeniny. Přiznávám. Když jsem slavil 17 narozeniny měla z toho Velikonoce, ale když mi bylo 18 měla z toho Vánoce. Totální. Celý den jsem se snažil přetočit naše téma na něco jiného. Bez úspěchu. Dokonce vyčarovala pár krásných třpytivých vloček, které pak poletovali po celém domě. Bylo to překrásné. Koupila mi krásné dárky, samozřejmě se tady museli objevit i kamarádky a k večeru Phoebe na zahradě vyčarovala spousty sněhu a koulovačka byla na světě. Jenže než někdo z nás stihl vytvořit jednu sněhovou kouli Phoebe jich po nás hodila už dvacet. Neměli jsme jedinou šanci, ale i tak to byli nejlepší narozeniny v mém životě
Po snídani jsem si chvíli četl a pak si došel pro poštu. Docela by mě zajímalo, kolik bude chtít banka poplatků a kolik bude potřeba zaplatit za elektřinu a další věci.
Začal jsem probírat poštu a spatřil jsem úplně bílý dopis jediné, co tam bylo napsáno bylo, že je adresovaný mně.
Otevřel jsem ho a rozložil papír, co by v obálce. Byl tam čistě bílý papír. Nic na něm nebylo, ale po chvíli se na něm začalo samo od sebe objevovat zlaté písmo.
Stálo tam, že jsem byl přijat na tu samou školu, jako moje sestra.
Andy si docela pospíšil.
To by, ale znamenalo, že už moji sestru dostal do rovnováhy.
Jediný důvod, proč jsme se sestrou nešli do oné magické školy spolu, byl ten, že Andy chtěl, abychom byli odděleni, dokud Phoebe nedostane svoji magickou moc pod kontrolu úplně. Mohla se tak plně soustředit na ovládnutí svých magických schopností a nemyslet na mě a na to, že by mi mohla znovu ublížit.
