Andy nás teleportoval zpět do lesa a vše zase bylo ponořeno do naprosté tmy do doby než měsíc znovu vykoukl skrz mračna a osvítil celý les.
„To bylo lehké." Ozvala se do ticha noci Viollet.
„Právě, že v tom bylo naše veškeré štěstí. Ta slavnost byla obou magických sil. Kdyby to byla slavnost černé magie už by jsme tu nemuseli stát."
„Ou." Pípla.
„Tak, co teď?" Ozvala se Sita.
„Jděte si lehnout." Odpověděl jí Andy a všem nám znovu vyčarovat stany.
„Ale... on..." Iris váhavě nesouhlasila.
„Já s Andym to zvládneme. Běžte už jste si toho za tento den užili dost."
„Fajn." Odfrkla si Viollet a neochotně odkráčela do stanu.
„Bude v pořádku?" Podívala jsem se na Andyho.
„Bude. Je jen vyčerpaný."
„Andy já... omlouvám se... nechtěla jsem..."
„Ne, ne, ne to je dobrý neomlouvej se. V tu chvíli to byla jediná možnost, jak zachránit Keitha i nás všechny."
„Ale vždyť jsem ti zabila bratra."
„Oplakávat ho nebudu. Vůbec si to nezaslouží. Nebudu kvůli němu plýtvat slzami. Já ani rodiče. Není ani čemu se divit vzhledem k jeho chování, už kvůli tomu, co provedl Keithovi."
„Ale pořád je to tvůj bratr..."
„Který nikomu nepřál nic dobrého. Phoebe už to nech být. Co se stalo, stalo se. My se teď musíme soustředit hlavně na to, aby byl Keith v pořádku."
„Máš pravdu." Na jednu stranu jsem se cítila hrozně, že jsem Andyho připravila o bratra, ale na druhou stranu má Andy pravdu. Aron nikdy nikomu nepřál nic dobrého.
Alespoň se už neustále nemusíme bát o to, co se stane, pokud Aron skutečně získá moji magii.
„Půjdeme si lehnout. Zítra je taky den." Ukončila jsem naši debatu a vzala bratra do náruče, abych ho odnesla k sobě do stanu.
Mám štěstí, že moc neváží. Určitě by na mě byl komický pohled, kdybych se s ním tahala.
Byla jsem opravdu unavená a ono se také po dnešku není čemu divit. Konečně jsem po dlouhé době cítila, jak se mě padá veškerý stres a o poznání klidněji a rychleji jsem usnula.
*****
Probudili mě sluneční paprsky procházející skrz tenkou látku stanu a tak jsem se neochotně převalila na druhou stranu, kam nesvítilo slunce. Když jsem líně otevřela oči zjistila jsem, že můj bratr se pryč. Zbyl po něm jenom prázdný spacák, tak jsem se vyhrabala ze svého a vylezla ze stanu, abych zjistila kam vlastně zmizel.
Když jsem vystrčila hlavu ze stanu oslnilo mě silné sluneční světlo a já párkrát zamžourala. Dolehl ke mně smích všech mých přátel a já se konečně rozkoukala.
Všichni včetně Keitha vypadali, že už jsou po jídle a zrovna se docela skvěle baví.
„Bré ráno." Dostala jsem ze sebe a zamávala jim.
„Chtěla jsi snad říct dobré odpoledne ne?" Usmál se na mě Andy.
„Co?"
„No je odpoledne... Šípková Růženko." Zasmála se mi Iris.
„Cože?!" Vyjekla jsem a za salvy smíchu zalezla zpět do stanu, abych se převlékla.
Když jsem z něj opět vylezla sedla jsem si k ostatním a Sita mi podala můj oběd.
