Hned, co jsme se k sobě přiblížili všichni po sobě začali metat kouzla. No teda kromě mě. Probíhal jsem okolo a vyhýbal se temným kouzlům. K tomu jsem si musel dávat pozor na kameny, hlínu a kusy kořenů, co létali okolo. Spatřil jsem magickou energii letící přímo na mě. Rychle jsem zabrzdil a temný paprsek dopadl přede mne. Rozmetal okolo sebe sousty hlíny, která mi padala do vlasů, za oblečení a hlavně do očí.
Když se mi konečně podařilo dostat z očí veškerou hlínu spatřil jsem svého protivníka, který na mě hned začal sesílat temná kouzla.
Instinktivně jsem dal ruce před sebe a jeho kouzlo zastavil šít tvoření ze vzduchu. Kouzlo se od něj odrazilo a změnilo směr. Jeho to neodradilo a dál po mě útočil.
Já věděl, že dřív nebo později mu jistě někdo pomůže a to bude můj konec. Těžko se bráním jednomu útočníkovi natož dvoum nebo více.
Snažil jsem se přejít do útoku, ale on má kouzla zablokoval stejně, jako já ty jeho. Vypadalo to spíše, že tenhle boj nekončí dřív než jednomu z nás nedojde magická energie.
Proč jsem měl jen tak hrozný pocit, že to budu já, komu ta energie dojde, jako prvnímu?
Začal jsem přemýšlet, jak z toho ven. Vzpomněl jsem si, co nám Andy říkal hned ke konci první hodiny. Krom své vlastní magické energie, kterou využívám k tomu, abych vykouzlil štít a používal kouzla můžu ještě použít vzduch z okolí. To on jistě čekal, nebude.
Prostě jsem to zkusil. Tímto stejně nic neztratím. Ale třeba mohu něco získat.
K mému obrovskému překvapení tento můj krok skončil úspěchem. Do mého protivníka se opřel siný poryv větru a odhodil ho daleko ode mne. K mé smůle, ale ještě vyvolal poslední kouzlo, které zasáhlo obrovský strom, který vlivem magie začal padat přímo na mě.
Rychle jsem mu uhnul, takže mi naštěstí neublížil. Jenže můj protivník už stál také na nahou a chtěl na mě seslat kouzlo. Bylo mi jasné, že nebudu dost rychlý na to, abych se zvednul a vyhnul se jeho kouzlu.
Do něho, ale z ničeho nic udeřil blesk a srazil ho k zemi. Na čele se mu objevil červený křížek, který po chvíli zmizel. Zjevně znak toho, že vypadl. Naštvaně udeřil pěstí do lesní půdy a zmizel.
Já zmateně koukal kolem sebe a spatřil jsem dívku, okolo které probleskovala elektřina. Bylo mi hned jasné, že to ona ho vyřadila ze hry.
„Žiješ?" Natáhla ke mně ruku a pomohla mi vstát.
„Jo. Nic mi není, děkuju."
„Nemáš za co. Jak se vlastně jmenuješ?"
„Keith."
„Já jsem Sita."
Okolo nás najednou prolétlo kouzlo a jen těsně nás minulo.
„Asi není vodná chvíle k rozhovoru co?"
„Pojď!" Chytla mě za ruku a někam se mnou běžela.
„Kam utíkáme?"
„Najít symbol ne? Nebo ty se mnou nechceš?"
„Chci." Bylo mi jasné, že ve dvou to bude bezpečnější a máme větší šanci.
Ohlédl jsem se a jeden z temných na nás zrovna vyslal kouzlo. Rychle jsem se jí vythl ze sevření a vykouzlil štít, co kouzlo odrazil a vrátil zpět na původního majitele, kterému se také objevil křížek na čele a také zmizel.
„Dobrý! Vzduch?"
„Ano. Ty blesky?"
„Jo."
Sita najednou vyvolala blesk a když jsem se ohlédl další z temné školy ležel na zemi. Skupinová práce se opravdu hodí.
„Tak jdeme dál."
Znovu mě někam vedla a pak jsme vyběhli z lesa. Kolo byla jen písčitá cesta. Sita mě najednou prudce strhla do křoví.
„Vidíš?" Zašeptala.
Podíval jsem se jejím směrem a spatřil prvního z obrany. Jsme tady. My to vážně zvládli!
Já přikývl n znamení, že ho vidím a Sita se chtěla potichu vyplížit z křoví a nějak ho napadnout, když se blízko nás objevili dva studenti z temné školy, co vyběhli z lesa.
Sita se přikrčila zpět a já jen doufal, že nás neviděli. Jenže jeden z nich se začal přibližovat k našemu úkrytu. My oba ani nedýchali a čekali, jestli nás uvidí.
On si nás naštěstí nevšiml. Chvíli před naším úkrytem se zastavil a odběhl i s druhým zpět do lesa.
„Uf! To bylo těsný!" Sita se na mě otočila a z ničeho nic zarazila.
Je tu poslední předprázdninový díl užijte si hezké prázdniny! :D
Na obrázku Sita
