Andy:
„Phoebe!" Běžel jsem za ní tichou chodbou intru a snažil se jí zastavit. „Phoebe počkej!" Chytil jsem jí za ruku a tím jsem ji zastavil.
Otočil jsem jí k sobě a v její tváři uviděl zlost, ale i lesknoucí se slzy.
„Co chceš dělat?"
„Musím Keitha najít."
„Teď v noci? Může to být nebezpečné!"
„Ale stejně tak ho on může zabít!" Cítil jsem, že se mi chce vytrhnout a proto jsem jí ruku stiskl ještě víc.
„Nemůže!" Otočil jsem jí zpět k sobě, aby se na mě podívala. „On ho potřebuje živého a ty to víš."
„Jo, ale co když..."'
„Já tě chápu..." Skočil jsem jí do řeči. Jasně jsem v jejích očích viděl vzrůstající strach. Ani jsem se jí nedivil. Když je Keith poslední z rodiny kdo jí ještě zbyl je jasné, že o něj nechce přijít.
„Fajn." Povzdechl jsem si. „Jestli to opravdu tak chceš, půjdu s tebou. Sama jít nemůžeš." Zaslechl jsem ostatní, jak udýchaně přiběhli k nám a podíval jsem se zpět na Phoebe.
„Ale ty máš povinnosti vůči škole!"
„Nějaká ta náhrada se za mě najde toho se bát nemusíš."
„Já du s váma!" Ozvala se Viollet.
„To ani náhodou! Něco se ti stane!" Otočil jsem se na Viollet s jasným nesouhlasem.
„Ale Keith je můj kamarád! A taky spolubydlící! Navíc jsem se mu ještě neomluvila za to, že jsem si do něj rýpla... takže prosím! A pokud řekneš ne tak za vámi půjdu potají!"
Já si znovu povzdechl a praštil se rukou do čela.
„Vy se někam chystáte? A beze mě?!" Ozval se další hlas a mi se za ním otočili.
„Co ty tady děláš Sito?" Ozvala se Iris.
„No co? Buďte rádi, že ten křik nevzbudil další studenty! Tak o co tady jde?"
„Celkem o nic." Ozvala se Phoebe.
„Tak to těžko! Přestaňte mi lhát!"
„To nepotřebuješ vědět." Ozval jsem se.
„A co když ano? A co když to zjistit chci? Takže dokud mi to neřeknete, nehnu se z místa." Založila ruce na prsou.
Já se podíval na Phoebe, protože je čistě na ní zda-li o tom Situ informuje.
„Dobře fajn tak jo. Jde o mého bratra. Něco zlého se mu stalo, a já ho musím..."
„Já?" Ozvala se Viollet.
„Dobře tak my ho musíme zachránit."
„Fajn! Dobrovolně se hlásím do záchranného týmu!" Odpověděla jí Sita.
„Ale může to být..."
„Mě nebezpečí nevadí!"
„Dobře fajn." Povzdechla si.
„Super! Takže já si jen skočím pro housle! Za pět minut se sejdeme venku za hranicí!"
*****
Phoebe:
Spolu s Andym a Sitou jsem čekala za hranicí. Všude okolo byla obrovská tma a jistě je tu i celkem zima všude kolem, ale tu já necítím. Občas se to velmi hodí. Zvláště na zimu. Pořád jsem v tu roční dobu tahala bratra ven, abychom postavili sněhuláky nebo se třeba koulovali či dělali jiné blbosti. On obvykle tak za tři až čtyři hodiny odpadl a musel domů trochu se ohřát, ale oba jsme poznali, že po té události s jeho ledovou sochou vydrží v zimě značně delší dobu než kdysi. Cítila jsem, že se o mě pokoušejí slzy a tak jsem je rychle zahnala už v zárodku. Mám o něj strach. Velký strach, ale Aronovi ho napospas nenechám!
