Probral jsem se a na chvíli překvapením strnul, když jsem zjistil, že se nenacházím ve svém pokoji. Spíše zvonu... ve vězení. Byla to temná místnost s kamennými zdmi. Rychle jsem se narovnal, doufaje, že je tohle jen zlý sen. Zkusil jsem se štípnout do ruky, abych vyvolal nějakou bolest a tím se z tohohle všeho probral, ale bohužel pro mne se stále nic nedělo.
„Tohle není sen Keithe."
Uslyšel jsem za sebou známý hlas a chvíli jsem leknutím přestal dýchat.
„Ty..." Otočil jsem se za hlasem. „Ty máš být mrtví."
Jediný východ odtud byl znovu zamřížovaný a jako bonus za mřížemi stál Aron.
„Měl bych být, co? Jenže pro tvoji smůlu nejsem." Zasmál se.
„Jak si..." Dostal jsem ze sebe lámavě v naprostém překvapení.
„Jednoduše. Když sem tě na té slavnosti změnil v temnou bytost, všichni začali utíkat. Takže si nikdo nevšiml toho, že sem si vytvořil kopii. Předpokládal sem totiž, že Phoebe na mě zaútočí ve snaze z tebe tu temnotu dostat. Jenže v tom rychlém sletu událostí nikdo z vás nevnímal detaily. Dokonce ani Andy v tu chvíli nepoznal rozdíl. Abych mé fingované smrti přidal na realitě, tu temnotu sem z tebe odvolal. Proto nikdo nemyslel na to, že bych mohl být živý už proto, že to, co mi tvá sestra provedla, bych nemohl přežít."
„Proč jsi mě znovu unesl?!" Vyštěkl jsem na něj.
„Za tu dobu, co ste mě měli za mrtvolu sem měl dost času na vymýšlení dalšího plánu. Našel sem způsob, jak obejít ten její štít."
„Její emočním vypětím jistě, to známe a nepovede se ti to!"
„Ne. Mnohem lepší způsob bez námahy. Představ si kolik práce by mi dalo snažit se jí znovu srazit na dno po tom, co má sebevědomí. Ne. Zjistil jsem daleko lehčí způsob."
„Který se ti nepovede!"
„Ale povede Keithe tenhle ano. Cítí se v bezpečí s nejbližšími lidmi a toho se dá velmi využít. Jinými slovy, když bude někdo vypadat, jako ty oklame tak její štít a neaktivuje se."
„Jenže tvé vytvořené kopie mají nevýhodu v tom, že nemrkají, to ona pozná!"
„Jenže já nechci vytvořit kopie. Stačí mi tvoji podobu aplikovat na sebe."
„Cože? To je, ale složité kouzlo."
„Ano je, ale s lektvary jde všechno. Ovšem to ty nevíš, protože lektvary budete brát, až ve vyšším ročníku." Usmál se na mě.
On prošel skrz mříže zatím, co já od něho začal rychle ustupovat, ale najednou jsem se úplně zastavil. Mé tělo bylo spoutané mým vlastním stínem, kterého Aron využil. Vůbec jsem se namohl hnout.
„Stačí mi jen..." Vytáhl dýku a přišel ke mně a chytil mi ruku.
„Ne! Přestaň!" Vyjekl jsem, ale on mě stejně říznul a z rány mi začala vytékat karmínová krev. Já jsem vykřikl bolestí, ale tomu se on jen zasmál.
„Trocha tvé krve." Část krve, která začala z rány unikat, zachytil do skleněné nádoby.
„A nějaké ty vlasy." Dýkou, která měla teď z části rudou barvu, mi uříznul nějaké vlasy a hodil je do ampulky s krví.
Když prošel mřížemi zpět, já se konečně mohl hýbat. Chvíli to trvalo, ale udělal z toho, jakýsi lektvar rudé barvy, který nakonec vypil a já po chvíli naprosto zděšeně koukal na moji totožnou kopii.
„Tohle ti nevyjde!" Vyjekl jsem. „Možná vypadáš stejně, ale máš jinou chůzi i hlas!"
„Chůzi možná, ale to nebude problém stačí mi totiž, aby se ke mně otočila zády třeba jen na pár vteřin. A chůze není tak závažná věc. A pokud jde o hlas. Ten také nebude problém."
„Cože?" Aron ke mně znovu zamířil a já se dal rychle na ústup.
Nakonec jsem narazil do zdi a on mi rychle chytil jednou rukou obě ruce.
„Tohle se mi bude hodit." Strhnul mi náhrdelník z krku.
„K čemu?" Podíval jsem se na něj už značně vyděšeně.
Netušil jsem, co má v plánu a o to víc mě to děsilo.
„To uvidíš." Náhrdelník si zastrčil do kapsy a vytáhl z druhé nějakou lahvičku.
Já jsem ztuhnul, ale po chvíli jsem se probral a snažil jsem se mu nějak vytrhnout. Když mě drží jen jedou rukou, nemělo by být těžké se mu vykroutit. On mi, ale v tu chvíli ruce zkřížil do bolestivé pozice a já znovu vykřikl bolestí. V tu chvíli mi dal Aron blízko ke rtům onu lahvičku a já cítil, jak mi cosi začíná z krku cosi násilně vytrhovat. Po chvíli to začalo velmi bolest, ale vše najednou, jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo.
Aron mě pustil a já se zhroutil na podlahu. Chtěl jsem na něj začít ječet, co to má znamenat, ale když jsem otevřel pusu, nedokázal jsem vydat ani hlásku.
„Nemůžeš mluvit, co? To proto, že tvůj hlas je teď tady." Zvedl do vzduchu onu lahvičku, která teď bíle zářila.
„Tvůj hlas potřebuju do něčeho uzamknout a kam asi jinam než do toho náhrdelníku? Kdyby sem se u ní objevil bez něj, přišla by na to." Usmál se na mě a prošel znovu mřížemi. Můj hlas vyndal z láhve a uzamknul ho v mém náhrdelníku. Pak si ho připnul na krk.
„A ještě něco. Pokusy o útěk sou ti k ničemu. Kdyby se ti přeci jen podařilo dostat se přes mříže, měl bys vědět, že tě držím úplně na jiném místě než před tím. Tohle celé místo je obklopeno černou magií, která vyruší tu tvoji. Takže se nemůžeš teleportovat a varovat ji. Musíš najít cestu z temného pole, a pokud ji neznáš, můžeš bloudit i zbytek života." Usmál se na mě. „V tvém světě je stejně tak sedum ráno a ona teprve vstává. Silně pochybuju, že tě kontroluje, takže o tvém zmizení ještě ani neví. Takže nedoufej." Znovu se začal smát. „Zatím Keithe." Promluvil na mě mým vlastním hlasem a zmizel.
Mě se do očí okamžitě nahrnula spousta slz. V naprostém tichu okolí mi padali z očí. Zkusil jsem se dostat pryč, ale sotva, co jsem se dotknul mříží znovu mě zasáhl silný elektrický šok.
Znovu jsem se zhroutil na podlahu a dál brečel. V tu chvíli se u mě objevila nějaká další postava.
Rudé vlasy zasvítili okolím a já po Bloody, která se tu objevila, šlehl nenávistným pohledem.
„Vím, co si myslíš. Ale já nejsem Bloody. Jsem její dvojče Hope mám jen stejné vlasy."
Chtěl jsem se jí zeptat, co to má být, ale nemohl jsem vydat ani hlásku.
„Jistě ti říkala, že je jedináček. Také mi, jako bonus ukradla schopnost. Láva je má schopnost, kterou mi vzala. Snažím se těm dvoum kazit plány, ale bez magie to nejde dobře. Tady někde musí být páčka na vypnutí toho proudu..." Začala ji hledat.
„Mám ji!" Vyjekla radostí po chvíli a proud skutečně vyhodila.
Já jí za to nemohl ani poděkovat.
„Pojď se mnou, vyvedu tě odtud, abys mohl znovu použít magii." Chytla mě za ruku a běžela se mnou pryč z této místnosti.
Běželi jsme pěkně dlouho už jsem skoro nemohl, když zastavila.
„Jsme tu. Zbytek už je na tobě."
Já se na ni podíval v naději, že to pochopí, jako němá slova díku.
„Nemáš za co." Usmála se na mě a já se pomocí magie rychle teleportoval zpět na Zem.
*****
Když jsem se objevil v našem domě bylo tu moc velké ticho. V kuchyni jsem ji nenašel, proto jsem rychle vběhl do obývacího pokoje v naději, že jsem tu dříve než Aron.
Tam jsem ji skutečně našel ovšem spoutanou pouty, které pohlcovali velmi úspěšně její magii. Snažila se mi něco říct, ale šátek, který jí bránil v křiku jí to nedovoloval, a já si, až příliš pozdě přeložil její slova „za tebou."
Ucítil jsem ostrou bolest v hrudníku a skácel jsem se v němém výkřiku na zem.
„Kdo ti pomohl utéct?" Uslyšel jsem Arona, který měl zase svoji podobu a v ruce svíral dýku, kterou mě bodl.
„Uděláme dohodu." Přišel k mojí sestře zatím, co já jsem se svíjel na zemi prudkou bolestí. Spatřil jsem, že na koberec už prosákla část mojí krve.
„Když tě necham ho uzdravit... dostanu, co chci."
Chtěl jsem ji nějak zastavit, ale můj hlas měl stále Aron uzamčený v mém náhrdelníku.
Když ji Aron pustil rychle ke mně přiběhla.
„Vím, že jsi to neušil, ale za ten měsíc jsem se naučila léčit rány." Ozvala se, když jsem se ji nějak snažil zastavit. „Nechci tě vidět umírat! Mrtvé léčit neumím!" Z očí jí začali téct slzy.
Rychle se rukou dotkla mé rány, a já cítil, že se do mě znovu vrací život.
„Konečně." Uslyšel jsem Arona a nedokázal jsem ho zastavit, když mojí sestru zvedl vysoko do vzduchu a její magii jí vytrhnul přímo ze srdce. Místnost zalily všechny barvy modré spolu s bílou a po chvíli zář zmizela. Aron okamžitě poté s vítězným smíchem zmizel.
Má sestra v plné rychlosti znovu sletěla zpět na tvrdou zem a chvíli se nehýbala. Když se po chvíli probrala do očí se jí hrnuli slzy. Moc dobře jsme oba věděli, co bude následovat. Nějak jsem jí naznačil, že by jsme o tom měli hned říct Andymu a ona jen slabě přikývla. Rychle jsem nás oba pomocí magie přenesl do magické dimenze přímo do jeho kanceláře. Naštěstí tu nikdo nebyl.
„Co tu proboha děláte?!" Vyjekl šokovaně.
„Máme problém. Aron. On byl celou tu dobu živý! A... vzal mi schopnosti!"
„Cože?" Dostal ze sebe.
Na obrázku Hope ^.^
