Opravdu mi přišlo šílené bratra k něčemu přivazovat, ale v této chvíli mi nic jiného nezbylo. Vyčarovala jsem něco, k čemu jsem ho mohla připoutat. V tuto chvíli se hodila kovová tyč, protože větev by třeba mohl zlomit a podívala jsem se na něj.
„Nechceš počkat do západu slunce?"
„Ne. Protože v tu chvíli už bude pozdě." Sedl si do trávy a natáhl ke mně ruce.
„Není ta tráva...?"
„Není studená, ani mokrá tak honem dochází nám čas." Přerušil mne.
Já si povzdechla. Sluce se už před delší dobou zbarvilo do oranžových barev. Největší problém bylo, že měsíc se dal na ústup a úplněk už tedy dnes večer nebude. I když nerada připoutala jsem bratra pouty k tyči a znovu jsem se napřímila.
„Děkuju." Usmál se na mě.
Já jsem zrovna velkou náladu na úsměvy neměla, ale nějaký chabý jsem přeci jen vyloudila.
„Budu v pořádku věř mi."
„Dobře." Přikývla jsem a sedla si k němu.
„Doufám, že tu se mnou nehodláš zůstat."
„Hodlám!"
„Phobe no tak. Co takhle se vrátit do stanu?"
„Zkus mě přinutit." Vyplázla jsem na něho jazyk.
Takto připoutaný mě jen těžko k něčemu dotlačí.
„Budeme si povídat." Rozhodla jsem se. „Než slunce zapadne, bude to ještě chvíli trvat."
Můj bratr si povzdechl a zadíval se na oranžově zbarvenou oblohu. „Fajn. Ale jen chvíli."
„Keithe nebuď paranoidní. Vždyť Aron je mrtví, takže ta temnota z tebe..."
„Počkat cože?!"
„Zabila jsem ho..."
„Jak?"
„Svojí magií jsem ho zasáhla tak silně, že proletěl několika zdmi..."
„Nechtěl bych v tu chvíli být na jeho místě... docela lituji jeho vnitřních orgánů..."
„No to já taky..."
„Jak jste vlastně dokázali Iris ochránit?"
„Nijak. Ona se ochránila svojí magií."
„Takže... co ovládá Iris? Levitaci?"
„Gravitaci."
„Předpokládám, že jste všichni koukali dost překvapeně."
„Všichni ne. Andyho asi nepřekvapí vůbec nic."
„To se dá čekat."
„To jo."
„Takže když už víš, že Aron je mrtví chceš odvázat, takže..."
„Ne! Chci mít stoprocentní jistotu."
„Ty si tak paličatej!"
„Po kom to asi mám?"
S bratrem jsme se začali smát a atmosféra ve vzduchu se alespoň o něco zlepšila.
„Tak už běž."
„Tak fajn no." Povzdechla jsem si a zvedla se. „Pokud možno hezké sny."
„Děláš, jako kdybych ležel na kamenech."
„Co když bude pršet?"
„Padej už!"
