Probudil mě ostrý zvuk řinčícího budíku a tak jsem se k němu natáhl a vypnul ho.
„Keithe?" Vyhrabala se z pod peřiny Viollet.
„Ano?"
„Příště ten budík nenařizuj!"
„Já ho nenařídil. Ten se nařizuje sám, aby náhodou někoho nenapadlo to, co před chvílí tebe."
Viollet sebou praštila zpět do peřin a já se zvedl. Peřiny i přehoz na noc jsem znovu uklidil a šel do koupelny. Vyčistil jsem si zuby, učesal se došel jsem si pro věci a v koupelně se ještě převlékl.
Když jsem se vrátil Viollet už se taky chystala do koupelny a když byla hotová mohli jsme jít na snídani.
Naštěstí pro mě už jsem se tady vyznal hlavně díky mé sestře, která mě tu pečlivě provedla.
Když jsme přišli na snídani už na nás mávala Sita, která nám držela místo. Seděli u ní už i Iris a má sestra.
„Ahoj." Já i Viollet jsme všechny pozdravili a vzali jsme si něco k snídani. Má sestra, Iris a Sita už si dělali svačinu a tak jsem se k nim přidali hned, co jsme dojedli snídani. Chvíli jsme si povídali a nakonec jsme všichni odešli ke skříňkám pro věci na hodinu.
Posadil jsem se s Viollet do lavice a čekali, než zazvoní.
„Myslíš, že budou ty hodiny přeměny těžké?" Zeptala se Viollet, zatímco si knížku proměn prohlížela.
„Nevím."
„Od tebe se toho taky člověk dozví." Odpověděla mi. Já se na ni zašklebil a začalo zvonit.
Dveře učebny se otevřeli, ale já nikoho neviděl přijít ovšem stejně, jako zbytek třídy jsme se s Viollet postavili a pak jsem našeho učitele teprve spatřil. Skřítek! To si ze mě někdo dělá srandu ne?
„Vidíš to co já?" Pošeptala mi Viollet.
„Jo." Odpověděl jsem jí. Soudě podle výrazů zbytku třídy jsme nebyli jediní.
„Skřítka jste nečekali, co?" Usmál se na nás učitel a vyškrábal se na stůl, aby byl více vidět.
„Můžete si sednout." Jak řekl tak jsme udělali a začali ho poslouchat.
„Myslím, že je jasné, co na mých hodinách budeme dělat, ale napřed vás vyvedu z omylu. Většina z vás se jistě těší, až se začne přeměňovat v jiné lidi a klonovat je, ale tohle kouzlo se budeme učit, až, jako úplně poslední látku."
Třídou zaznělo nesouhlasné vzdechnutí.
„A proč?" Ozval se známý hlas.
Sita. Vůbec jsem si jí nevšiml. Asi jsem vážně slepý.
„Protože zatím nemáte v přeměnách dostatečné zkušenosti na to zkopírovat člověka nebo jinou magickou bytost. Pokud chcete vytvořit naprosto přesnou kopii musíte to udělat do detailu a to zatím vůbec neumíte. Takže napřed budeme postupovat od nejjednoduššího přes klonování a proměnu ve zvíře po kopírování lidí a proměnu v jiného člověka. Brzy zjistíte, jak těžké to vlastně je. A měli byste poslouchat pozorně. To, co se v těchto hodinách naučíte vám může v budoucnu třeba zachránit život."
„A jak asi?" Ozval se někdo další.
„Řekněme, že vás bude někdo nahánět třeba loukou a vy už budete mít jen omezené množství magie. Když se třeba proměníte v luční kobylku nikdo vás neuvidí a vy si zachráníte život."
